Děti Duny

Mír si žádá řešení, ale nikdy nedosáhneme skutečných živoucích řešení; můžeme k nim jen směřovat. Pevné řešení je ze samé své podstaty mrtvým řešením. Problém míru spočívá v tom, že má sklon spíš trestat chyby, místo aby odměňoval skvělé výkony.

SLOVA MÉHO OTCE: LÍČENÍ MUAD'DIBA, JAK JE REKONSTRUOVAL HÁRK AL-ADA

"Ona ho cvičí? Ona cvičí Farad'na?"

Alia se zamračila na Duncana Idaha s úmyslnou směsí hněvu a nevíry. Maxitrajler Gildy zaparkoval na oběžné dráze kolem Arrakis v poledne místního času. O hodinu později vysadil transportér Idaha v Arrakénu, bez ohlášení, ale samozřejmě a otevřeně. Za pár minut ho toptéra donesla na střechu Citadely: Alia byla varována, že Duncan přijíždí, a přivítala ho tam. Před svými strážemi byla chladně formální, ale teď byli v jejím bytě v horní části severního křídla. Duncan právě dokončil svou zprávu, pravdivě, přesně, každý údaj mentatským způsobem zdůraznil.

"Ona přišla o rozum," řekla Alia.

Vzal to prohlášení jako mentatský problém. "Všechno naznačuje, že zůstala dobře vyvážená a duševně zdravá. Řekl bych, že index jejího duševního zdraví byl -"

"Nech toho!" zarazila ho Alia. "Na co mohla myslet?"

Idaho, který věděl, že jeho vlastní citová rovnováha teď závisí na tom, aby se dokázal uzavřít do mentatského chladu, řekl: "Soudím, že myslí na zásnuby své vnučky." Jeho rysy zůstaly pečlivě nevýrazné, jako maska, za níž skrýval zuřivý smutek, který ho hrozil pohltit. Tady nebyla žádná Alia. Alia byla mrtvá. Nějaký čas si uchoval ve smyslech mytickou Alii, někoho, koho si vytvořil z vlastních vjemů, ale mentat může v takovém sebeklamu setrvat jen po omezenou dobu. Toto stvoření v lidském přestrojení bylo posedlé: hnala ji démonická duše. Jeho ocelové oči, ty myriády faset, které mu byly k dispozici, mu ukazovaly mnoho mytických Alii. Ale když je spojil do jediného obrazu, nezůstala už žádná Alia. Její rysy se pohybovaly podle pokynů někoho jiného. Byla to jen skořápka, uvnitř níž se páchaly krutosti.

"Kde je Ghanima?" zeptal se.

Mávla rukou. "Poslala jsem ji s Irulán ke Stilgarovi."

Neutrální území, pomyslel si. Došlo k dalším jednáním s povstaleckými kmeny. Ztrácí půdu a neví to… nebo ví? Má k tomu ještě jiný důvod? Přešel Stilgar na její stranu?

"Zásnuby," uvažovala Alia. "Jaké podmínky má rod Corrino?"

"Salusa je plná příbuzných z celého vesmíru a všichni pracují na Farad'novi a doufají, že urvou taky kousek, až se vrátí k moci."

"A ona ho cvičí v benegesseritském… Není to vhodné pro Ghanimina manžela?"

Alia se pro sebe usmála, když si vzpomněla na Ghanimin neústupný hněv. Jen ať se Farad'n učí! Jessica cvičí mrtvolu. Všechno vyjde.

"Musím si to pořádně rozmyslet," řekla. "Ty jsi nějak zticha, Duncane."

"Čekám na tvé otázky."

"Aha. Víš, moc jsem se na tebe zlobila. Odvézt ji k Farad'novi!"

"Přikázala jsi mi, že to má vypadat skutečně."

"Byla jsem nucena vydat zprávu, že vás oba drží v zajetí."

"Uposlechl jsem tvých rozkazů."

"Občas to bereš moc doslova, Duncane. Skoro mě děsíš. Ale kdybys to nebyl udělal…"

"Lady Jessica je mimo nebezpečí," řekl. "A kvůli Ghanimě bychom měli být rádi, že -"

"Skutečně, moc rádi," souhlasila. A myslela si: Už se mu nedá věřit. Má tu zatracenou atreidskou věrnost. Musím si vymyslet nějakou záminku a poslat ho pryč… a nechat ho odstranit. Samozřejmě nešťastnou náhodou.

Dotkla se jeho tváře.

Idaho se donutil reagovat na tu něžnost tím, že uchopil její ruku a políb…