Pýcha a předsudek

Kapitola 57

Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala z deprese, do níž ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu nedokázala dlouhé hodiny myslet na nic jiného. Lady Catherine zřejmě podstoupila namáhavou cestu z Rosingsu jen a jen za tím účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s panem Darcym. Byl to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si představit, odkud sejí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný přítel Bingleyho a ona Janina sestra, a když má jedna dvojice před svatbou, hledají se hned další následovníci, a to patrně stačilo. Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě budou vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady Catherine) jen pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona uvažovala jako o možnosti někdy v budoucnu.

Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se zbavit obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení. Elizabeth napadlo, zda se snad neobrátí na synovce, když tak zdůrazňovala své odhodlání zabránit jejich sňatku, a jak to na něho zapůsobí, až mu předestře všechny tragické následky jeho zaslepenosti, to se neodvažovala posoudit. Nevěděla, nakolik má tetu rád a zda mu záleží na jejím úsudku, ale dalo se přirozeně předpokládat, že si váží Její Jasnosti mnohem víc, než byla s to ona, a až mu teta vylíčí všechno utrpení, jež ho čeká po boku takové osoby, a že se přižení do rodiny hluboko pod svou úroveň, zasáhne ho patrně na nejcitlivějším místě. On přece přikládá zachování důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth zdály směšné a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře rozumné a řádně uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy domnívala, pak rady a zapřísahání tak blízké příbuzné mohou odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost spočívá v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on nedodrží svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do Netherfieldu.

"Dostane-li tedy jeho přítel během několika dní omluvný dopis," uvažovala nakonec, "budu vědět, jak si to vyložit. Pak bude odzvoněno očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než mě litovat, když by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já brzy všeho litovat vůbec."

Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to přijel navštívit, ale naštěstí přijali výklad, jenž uspokojil zvědavost paní Bennetové, a nikdo Elizabeth kvůli tomu příliš neškádlil.

Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem v ruce, právě když scházela ze schodů.

"Zrovna se jdu podívat, kde vězíš, Lízinko," řekl. "Pojd ke mně." Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť předpokládala, že to nějak souvisí s dopisem, který třímal v ruce. Náhle ji napadlo, že mu mohla napsat lady Catherine, a s obavami hleděla vstříc nevyhnutelnému vysvětlování.

Došla za otcem až ke krbu a oba se posadili. Pak jí sdělil:

"Dnes ráno přišlo psaní, jež mne značně překvapilo. Jelikož se to týká hlavně tebe, měla bys znát jeho obsah. Nevěděl jsem, že budu vdávat dvě dcery. Dovol, abych ti pogratu-loval k tak skvělé partii."

Elizabeth zrudla až za uši, neboť ji v tom okamžiku napadlo, že otci asi napsal synovec, nikoli teta, a nevěděla, má-li se radovat, že se vůbec vyjádřil, anebo urazit, že nenapsal spíše jí; avšak otec už pokračoval:

"Tváříš se provinile. Děvčata se pravidelně v takovýchhle věcech nadobyčej bystře vyznají, ale vsadil bych se, že tentokrát ani tvůj důvtip nepostačí a že jméno svého ctitele neuhádneš. Píše mi totiž pan Collins."

"Pan Collins? Co ten s tím má co společného?"

"Samozřejmě že opět jednou trefil hřebík přímo na hlavičku. V úvodu mi nejprve blahopřeje k nadcházejícímu sňatku mé nejstarší dcery, o němž se dověděl od nějaké upovídané dobré duše od Lucasových. Ale nechci tě dlouho napínat a tak ti nebudu číst, co k této věci říká. Tebe se týká až následující:

Když jsem tedy vyjádřil upřímné přání všeho nejlepšího jménem své choti i jménem svým u příležitosti této radostné skutečnosti, dovolte, abych se krátce zmínil ještě o jedné věci, o níž jsme informováni ze stejného pramene. Předpokládá se, že Vaše dcera Elizabeth si neponechá dlouho své dívčí jméno, až se ho její sestra vzdá, a že průvodce životem, jehož si vyvolila, jest jednou z nejvýše postavených osobností, k níž je možno vzhlížet v této zemi.

"Nu tak, jestlipak uhádneš, Lízinko, koho tím pan Collins myslí? Tomuto mladému pánovi se dostalo všeho, čeho si jen lidské srdce může zdát - má značný majetek, vznešené příbuzenstvo i vlivné styky.

Přes všechna tato lákavá pokušení mi dovolte, abych varoval sestřenku Elizabeth i Vás před zlými následky, jaké by vzápětí vyvolal neuvážený souhlas s nabídkou onoho pána, jíž ovšem budete chtít okamžitě využít.

Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo: Píši Vám tato varovná slova, neboť máme důvody se domnívat, že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová, tento sňatek neschvaluje.

Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že se mi podařilo tě skutečně překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si z celého okruhu tvých známých nemohli vybrat člověka, jehož jméno by je spíš usvědčilo ze lži! Pan Darcy, jenž se na žádnou ženu ani nepodívá, aby proti ní neměl plno výhrad, ajenž si tebe sotva všiml, co se znáte? Je to rozkošné."

Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale vzmohla se jen na jediný nucený úsměv. Ještě nikdy jí jeho vtipkování nepřišlo tak zatěžko jako ted.

"Tobě to nepřipadá směšné?"

"Ach ano, ale čtěte prosím dál."

Když jsem se včera večer zmínil o jejich pravděpodobném sňatku před Její Jasností, okamžitě se k tomu vyjádřila a se svou obvyklou blahosklonností dala najevo, že má výhrady proti sestřenčině rodině. Odmítá tedy dát souhlas k této, jak se ráčila vyjádřit, neslýchané pohaně. Pokládal jsem za svou povinnost, zpravit o tom sestřenku co nejdříve, aby ona i její urozený ctitel věděli, čemu jest jim čelit, a aby překotně nevstupovali do manželství, nedostalo-li se jim k tomu patřičného požehnání. Pan Collins dále dodává: Upřímně se raduji, že se Vám podařilo smutný případ sestřenky Lydie tak šikovně ututlat, a jen mi dělá starosti, že se tak rozkřiklo, jak spolu žili ještě před svatbou. Nemohu však nedbat povinnosti, již mi ukládá můj úřad, a zamlčet Vám, jak mne udivilo, že jste hned po svatbě mladé novomanžele vpustil do Longbournu. Je to podporování neřesti, a kdybych já byl longbournským farářem, byl bych se proti tomu rázně ohradil. Zajisté jste povinen jako křestan odpouštět, ale měl jste přikázat, že Vám nesmí na oči, a nedovolit, aby se před Vámi vyslovila jejich jména.

"Takhle si on tedy představuje křesťanské odpuštění. Pak už se jen rozepisuje o požehnaném stavu své drahé Charlotty a o tom, že očekávají olivovou ratolístku. Ale, Lízinko, ty se tváříš, jako by tě to nepobavilo. Nejsi přece taková netýkavka, aby sis hrála na uraženou pro trochu klepů. Proč bychom byli na světě, než abychom poskytovali povyražení svým bližním a na oplátku se opět sami na jejich účet zasmáli?"

"Ne, ne!" zvolala Elizabeth. "Mám z toho velkou švandu, ale je to takový nesmysl!"

"Ba právě - a proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali nějakého jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené; avšak jeho naprostá lhostejnost a tvoje výslovné antipatie ukazují jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí písemnosti, nevzdal bych se korespondence s panem Collinsem ani za nic. Ne, když čtu listy pana Collinse, musím mu dát přednost i před Wickhamem, jakkoli si cením nestydatosti a pokrytectví tohoto svého zetě. A prosím tě, Lízinko, co říkala lady Catherine těmto zvěstem? Přijela za tebou, aby ti odepřela souhlas?" Na tuto otázku odpověděla pouze smíchem, a jelikož otec nic netušil, netrápil ji dalšími otázkami. Ještě nikdy Elizabeth tak těžko nepředstírala, co necítila. Musela se smát, ač by se byla nejraději rozplakala. Otec ji krutě zdrtil svými slovy o Darcyho lhostejnosti; nezbývalo jí než uvažovat, jak může být tak slepý, anebo se obávat, zda snad místo toho, že on postřehl příliš málo, si ona nedomýšlí příliš mnoho.