Zuřivý reportér a poslední reportáže

Trh na sýr v Alkmaaru

Místo jako anno 1573

Divné, že to tu nepáchne a že by bylo divné, kdyby to tu páchlo. To by se vůbec nehodilo ke zboží na trhu a ještě méně k jeho rámci.

Je to sice sýr, jenom sýr, desetitisíce kusů sýra, kolem nichž je shon lidí, ale tento sýr je bez života, každý kus je kamenná dělová koule, celé tržiště je muniční skladiště vévody Alby.

A končina sotva vypadala jinak před tři sta padesáti lety, když se pokoušeli o její dobytí Španělé, budova staré městské váhy má pozdně gotický ráz, v průplavech přecpaných loďkami stojí věčně stejná voda, nad nimi pnou se středověké padací mosty s rachotivými řetězy, a jenom lomenice a neomítnutá průčelí z cihel mohly vroubit náměstí; jistě byly už tehdy v domech na okraji průplavu hospůdky pro trhovce, třebaže se ještě nejmenovaly kavárny, mléčné bufety nebo jídelny, a na druhé straně byly skladiště a kanceláře, třebaže náležely jednotlivým obchodníkům, a nikoli ještě akciovým společnostem.

O barvě a uspořádání zboží

V tomto feudálním rámci je v pátek dopoledne rozložen sýr v největším pořádku na chodníku. Koule na kouli, takže by se dala táhnout přímá tečna, tvoří obdélníky, které jsou dlouhé osm metrů, široké dva metry a vysoké dva sýry, neboť v geometrickém smyslu to není plocha, nýbrž hranol, a nad vrstvou na chodníku spočívá druhá vrstva. Tyto pravoúhlé vrstvy sýrů jsou zakryty plachtou, jenom z jednoho rohu vykukují hlavy, z nichž na každé se houpá jiná hlava.

V kamenné šedi koulí je vidět malé zelené skvrny, vypadají jako plíseň, možná také, že to plíseň je, v každém případě je to něco jemného. Nedaleko nové tržní váhy naproti staré jsou docela čerstvé koule, jejich barvou je bledá oranžová holandského královského rodu. Rudý však, rudý není ani jeden eidamský sýr! Aspoň ne tady doma – jenom vývozci zbarvují kůru, poněvadž cizina si přeje rudý eidamský sýr. Rudá barva v Holandsku je pro cizince, rudé kabátce si oblekou markenští rybáři, až když přistane okružní parník s cizinci, větrníky těsně u trati jsou natřeny rudě, a eidamský sýr dostane rudý kabátek, až když putuje do ciziny.

Nosítka, gondoliéři a strážníci

Zato trhovci jsou úplně v bílém, mají sněhobílé plátěnky a sněhobílou košili. Barevný je jen slaměňák s ohnutou širokou střechou, je rudý, modrý, zelený nebo oranžový – podle toho, jak jsou natřena jejich nosítka, která nejsou obyčejná nosítka, nýbrž vypadají rovněž jako ohnutá střecha. Nosníky jsou snad ohnuty z důvodů rovnováhy, pestré však jsou proto, stejně jako jsou klobouky ohnuté a barevně natřené, poněvadž je zde jistá podobnost s gondoliéry – Alkmaar si činí nárok na název „Benátky severu“. I jiná města na severu se o to ucházejí, avšak Alkmaar poráží soupeře tím, že mu nakládají sýr na směle vznosné gondoly muži v malebných slaměňácích.

Svět už se o tom doví – každý pátek v létě je na trhu sta Angličanů a Angličanek, kteří koukají, fotografují hromady sýra a váhy a padací mosty a dům s kamennou dělovou koulí Alby a nakládání sýrových dělových koulí do člunu, koukají na věž, na níž téměř ustavičně zní zvonková hra a každou hodinu troubí hlásní fanfáry a proti sobě vyjíždějí dva ozbrojení jezdci. Řady zvědavců zatarasují provoz a jistě by se snesly na ně hlučnější nadávky, kdyby dóžata z Alkmaaru nebyla vydala trhovcům příkaz, že ne jenom sýr, nýbrž i cizinecký ruch je třeba pozvedat.

V černém stejnokroji, se stříbrnou tepanou hlavicí kordu, v bílých rukavičkách se strážníci dobře hodí k sýrařskému trhu na Piazza di San Marco a dbají, aby fotografování a podivování hostí nebylo nijak rušeno provozem na trhu.

Přesto neběží o kulturněhistorické divadlo,

přesto tento trh není živým muzeem jako rybářské ostrovy Volendam a Marken s malebnými kroji a pózami. Ne, při všem koketování je to vážný obchod. U každé pravoúhlé hromady stojí prodavač, je to buď zástupce továrny, nebo majitel malé mlékárny a čeká na kupce, který je zase zástupcem nějaké potravinářské akciové společnosti nebo spotřebního družstva, a je městsky oblečen, třebaže dbá místní zvláštnosti a cizineckého ruchu tím, že mu noh…