Ohnivý drak

VIII.

28. června 1914 přiletěla do Prahy zpráva, že v Sarajevě byl zavražděn následník rakousko-uherského trůnu, arcivévoda Franz Ferdinand se svojí chotí Žofií, vévodkyní z Hohenbergu. Zabit byl rukou jihoslovanských studentů.

Město zahovořilo prudce o této události.

Všechen tisk odsuzoval zločin, spáchaný na tak jasné a nadějíplné osobnosti císařského domu. Po celý týden po této události byly časopisy přeplněny zprávami o atentátu, daty životopisnými ze života obou vznešených mrtvých, úvodníky hořekovaly, kolik nadějí se pohřbívá s velikým arcivévodou, mnohé listy české přinášely vzpomínky, v nichž se líčil poměr arcivévodův k českému národu, jeden časopis dokonce hlásal, že arcivévoda byl přítelem českého národa a že měl v plánu uspokojiti státoprávní aspirace Čechů korunovací. Byl prý to muž nezdolné energie, jenž chtěl uspořádati nové poměry v říši Habsburgů.

Illustrované listy přinášely ještě dlouho potom obrázky zavražděných, jejich osiřelých dětí, nad nimiž tak mnohá panička uronila slzu, starého císaře, tak těžce zkoušeného osudem, ale záhy se začínaly objevovati již zase podobizny nového následníka Karla Franze Josefa s chotí Zitou, životopisy, úvahy, naděje. Francouzské „Illustration“ dokonce přineslo zajímavý obrázek starého císaře s novým následníkem s tklivým textem nějakého pařížského austrofila.

Města, městečka a vesnice hovořily, debatovaly, odhadovaly budoucnost.

Želely vzácných životů vznešených lidí, želely sirot, proklínaly bezohledné a šílené vrahy a svolávaly na jejich hlavy spravedlivý trest. Těm sotva dají milost – říkávali lidé. Však také to je zločin. Nebohé děti, nebohé siroty! V německých listech v Čechách, ve vídeňských i berlínských dennících však dávali sarajevským vraždám ještě další důraz, hlubší politický smysl. To je prý počátek konspirativních úkladů proti našemu státu se strany Srbska. Srbsko prý usiluje o rozvrat a zničení panství Habsburgů, srbští kralovrazi mají prý po celé monarchii své agenty, dynastie Karaďorděvičů chce prý vyhubiti dynastii Habsburgů. V Srbsku existuje celá řada tajných organisací, které usilují o zkázu Rakouska. Atentát sarajevský je prvním signálem k všeobecnému útoku Srbska proti Rakousku.

Vrahové arcivévodovi byli zjímáni a uvězněni. Stěží je policie vyrvala z rukou rozlíceného davu, jenž chtěl je na místě odsouditi v odvetu za smrt milovaného následníka. V Sarajevě, jak oznámily úředně policejní agentury, policie neměla dosti sil, ač vyvinula všestrannou energii, aby zabránila strašnému pogromu na Srby všech protisrbských stran bosenských. V listech se počaly objevovati delší úvahy o násilnickém charakteru srbského národa. Srbové prý jsou rození kralovrazi a vrazi vůbec, sveřepí zabijáci, nekulturní národ, negramotný, špinavý, horší než uherští Slováci. Vynikali prý až dosud pouze vývozem sviní. Srbská svině – to je snad jediné, co o nich ví Evropa a civilisovaný svět. Jejich královská rodina sotva prý se liší od posledního srbského „čiči“. Jak dlouho bude srbský Ca…