Stavitel Solness

DĚJSTVÍ PRVNÍ

Prostě zařízená pracovna Solnessova. V levé stěně dvojkřídlé dveře do předsíně. Napravo dveře do vnitřních místností domu. V pozadí otevřené dveře do kreslírny. V levém popředí pult s knihami, listinami a psacím náčiním. U dveří kamna. V pravém koutě pohovka se stolem a několika židlemi. Na stole láhev vody a sklenice. V pravém popředí menší stolek s houpací židlí a lenoškou. Na stole v kreslírně, na stole v koutě a na pultě svítí pracovní lampy.

V kreslírně sedí KNUT BROVIK a jeho syn RAGNAR, zaměstnaní konstrukcemi a výpočty. U pultu v pracovně stojí KAJA FOSLIOVÁ a zapisuje do hlavní knihy. KNUT BROVIK je drobný stařík s bílými vlasy a vousy. Nosí trochu sešlý, ale čistotný černý kabát, brýle a bílý, poněkud zašlý nákrčník. RAGNAR BROVIK jest třicátník, plavý, dobře ošacen a trochu sehnuté postavy. KAJA FOSLIOVÁ jest útlé, asi 20leté děvče pečlivě oblečena, ale vypadá neduživě. Na očích má zelené stínítko – Všichni tři pracují chvilku mlčky.

KNUT BROVIK (náhle povstane u kresličského stolu, jakoby puzen úzkostí, těžce a namáhavě vydechne, pokročí ke dveřím): Ne, teď už mě to bezmála přemůže!

KAJA (jde k němu): Je ti dnes asi hodně zle, strýčku?

BROVIK: Ach, myslím, horší se to ode dne ke dni.

RAGNAR (povstal a přikročil): Měl bys, tatínku, jít raději domů. Měl by ses pokusit trochu spát –

BROVIK (netrpělivě): Snad dokonce do postele? Cožpak chceš, abych se udusil!

KAJA: Nuž, tedy se trochu projdi.

RAGNAR: Ano, projdi se. Doprovodím tě.

BROVIK (prudce): Nepůjdu, dokud nepřijde! Dnes si s ním promluvím od plic – (s tajeným hněvem), s ním – s šéfem.

KAJA (úzkostlivě): Ach, ne, strýčku –, počkej ještě!

RAGNAR: Ano, tatínku, počkej raději!

BROVIK (těžce dýchá): Ha – ha –! Já, já už nemám přespříliš pokdy na čekání.

KAJA (naslouchajíc): Pst! Slyším ho dole na schodech!

Všichni tři se vrátí k práci.

Krátká přestávka.

STAVITEL HALVARD SOLNESS přichází z předsíně. Je to muž zralých let, zdravý a silný, kučeravé vlasy ostříhány, s tmavými natočenými kníry a tmavým hustým obočím. Jest oděn šedě zelenou, zapjatou kazajkou s vysokým límcem a širokými výložkami. Na hlavě má měkký šedý plstěný klobouk, pod paždím několik map.

STAVITEL SOLNESS (u dveří kyne do kreslírny a zeptá se šeptem): Odešli?

KAJA (tiše vrtíc hlavou): Ne. (Odloží stínítko.)

SOLNESS jde pokojem, odhodí klobouk na židli, mapy odloží na stůl u pohovky a přiblíží se pak opět k pultu. KAJA bez přestávky píše, ale zdá se, že jest nervózně neklidná.

SOLNESS (nahlas): Co to zapisujete, slečno Fosliová?

KAJA (sebou trhne): Ach, jen něco, co je –

SOLNESS: Ukažte, slečno! (Nahne se k ní, tváří se, jako by prohlížel hlavní knihu, a zašeptá.) Kajo?

KAJA (píšíc, tiše): Co?

SOLNESS: Proč vždycky sundáte stínítko, když přijdu?

KAJA (jako prve): Vypadám v něm tak ošklivě.

SOLNESS (se usměje): A toho se vám nechce, Kajo?

KAJA (úkradmo na něj pohlédne): Za nic na světě. Před vámi ne.

SOLNESS (jí pohladí něžně vlasy): Chudáčku, chudáčku, Kajičko –

KAJA (sk…