Paní z námoří

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Zahradní pokoj doktora Wangela. Dveře napravo i nalevo. V pozadí mezi dvěma okny otevřené zasklené dveře na verandu. Venku pod ní lze zříti část zahrady. Nalevo pohovka se stolem. Napravo piano a dál vzadu velký stůl na květiny. Uprostřed pokoje kulatý stůl s židlemi. Na stole kvetoucí keř růží, obklopený jinými květinami v kořenáčích. – Jest odpoledne.

V pokoji nalevo u stolu sedí BOLETTA na pohovce, zaměstnána vyšíváním. LYNGSTRAND sedí na židli na protější straně stolu. Dole v zahradě sedí BALLESTED a maluje. HILDA stojí vedle, pozorujíc jej.

LYNGSTRAND (opřen lokty o stůl, sedí chvilku mlčky a dívá se, jak BOLETTA pracuje): Toť asi po čertech těžko, slečno Wangelová, šíti takovou obrubu.

BOLETTA: I kdež. Není to tak těžké. Dáme-li si jen pozor na počítání…

LYNGSTRAND: Na počítání? Což musíte počítat?

BOLETTA: Ovšem, stehy. Podívejte se.

LYNGSTRAND: Na mou milou! Vida, vida! Toť je bezmála jakoby umění. Umíte také kreslit?

BOLETTA: Zajisté, mám-li jen vzorek.

LYNGSTRAND: Jinak ne?

BOLETTA: Ne, jinak ne.

LYNGSTRAND: Přec to tedy není nijaké pravé umění.

BOLETTA: Není, většinou je to přec jen – zručnost.

LYNGSTRAND: Myslím však, že byste se snad mohla umění naučit.

BOLETTA: Nemám-li nadání?

LYNGSTRAND: Nevadí. Kdybyste mohla být stále pospolu se skutečným, pravým umělcem…

BOLETTA: Myslíte, že bych se mohla učit od něho?

LYNGSTRAND: Nikoliv učit obyčejným způsobem. Ale myslím, že byste toho poznenáhlu nabyla. Jakoby zázrakem, slečno Wangelová.

BOLETTA: Toť by bylo věru zázračné.

LYNGSTRAND (po krátké přestávce): Zdalipak jste někdy přemýšlela…? Totiž – přemýšlela-li jste už, slečno, důkladněji a vážně o manželství?

BOLETTA (naň zběžně pohlédne): O man…? Ne.

LYNGSTRAND: Zato já.

BOLETTA: Tak? Přemýšlel jste?

LYNGSTRAND: Baže – přemýšlím tuze často o takových věcech. Zvlášť o manželství. A mimo to jsem o tom čítal v různých knihách. Manželství, myslím, dlužno pokládat za takový nějaký druh zázraku. Jak se žena tak pozvolna mění a muži přizpůsobuje.

BOLETTA: Dělíc se o jeho zájmy, myslíte?

LYNGSTRAND: Právě, právě!

BOLETTA: Nuže, a jeho nadání? Jeho vlohy a schopnosti?

LYNGSTRAND: Hm, arci – rád bych věděl, zda i to všechno…

BOLETTA: Patrně tedy myslíte, že čeho nabyl muž četbou – nebo přemýšlením – že může také přejít na jeho ženu?

LYNGSTRAND: Ovšem, i to. Ponenáhlu. Jakoby zázrakem. Vímť ovšem, že se to může stát jen v manželství, jež je věrné a plné lásky a hodně šťastné.

BOLETTA: Nepřipadlo vám nikdy, že by snad i muž mohl takto přilnout ke své ženě a srůsti s ní? Myslím, stát se jí podobným.

LYNGSTRAND: Muž? Ne, to mně nikdy nepřipadlo.

BOLETTA: Proč by se však toto nemohlo stát právě tak jako ono?

LYNGSTRAND: Protože muž má povolání, pro něž žije. Právě tím, slečno Wangelová, stává se muž tak silným a pevným. Muž má přec životní úkol.

BOLETTA: Každý bez výjimky?

LYNGSTRAND: Každý ne. Myslím především na umělce.

BOLETTA: Myslíte, že umělec jedná správně, ožení-li se?

LYNGSTRAND: Rozhod…