Kniha Ahania

III.

A země se chvěla. urizen seděl
tam na černých mracích, natíral ránu;
mast smíšená s krví v prázdno se lila -
z ní had si vybírá svůj jed.

Jen stěží a s bolestí velkou zdvihl
pak mrtvé tělo Urizen
a na ramenou je nesl tam,
kde strom se skláněl na nesmírnem.

Neb tenkrát, když od Věčných Urizen
se odvrátil, sedl na holou skálu,
již z fantasií kypících
sám v kámen kdysi proměnil.

Slz mnoho spadlo na skálu
a mnoho zárodků rostlinných.
Pak pod jeho nohou vyrazil
ten mučený kořen Tajemství;
v strom silný vzrostl; a Urizen
psal mlčky svou knihu železnou,
až skláněje větve své hrozný strom
se země dotkl, zapustil kořeny
a v stromy mnohé se rozrůstal.

Když Urizen viděl, že obklopen
je stromy, jež vysoko nad hlavou
se klenuly, lek se ohromen -
vstal - stromy však stály hustě tak,
že stěží a s velikou námahou
své knihy všecky z chmurné tmy
si vynesl kromě té železné.

Strom roste nad prázdným porostem
a kořeny zpouští kol a kol -
toť labirynt …