Zpěv mužů

V BOUŘI

(1932)

Je půlnoc. Do rána — sklon hvězd
nás nesmí šálit — dlouho jest.
Dávno jsme nečas čekali.
Je zde. Je zlý. Je pomalý.

Chvilku se zdá: je po něm již.
Toť právě signál, že jde blíž.
Cos horšího než zmatek jen
může nám přinést příští den.

Být vůkol vidět hroty skal,
nikdo by v život nedoufal:
jen poukryto v noci je,
co mine nás, co rozbije.

Spolehu není na úder,
jenž námi hodí, kam náš směr;
nárazy nutno zadržet,
jež chtl nás na břeh vrhnout zpět.

Zde jek — zde hrob. My slyšet chcem,
že to tam dýchá pod strojem.
A vždycky, řev když poustal,
slyš zdola hukot. Jedem dál.

Ba, jedem dál. Byť na smrt snad,
od břehu chcem se odpoutat.
A pokud moře nestihnem,
nejásej nikdo: vyhrál jsem!