První kniha džunglí

Rudyard Kipling

62 

Elektronická kniha: Rudyard Kipling – První kniha džunglí (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kipling01 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Rudyard Kipling: První kniha džunglí

Anotace

Kniha džunglí od Rudyarda Kiplinga je dnes již klasické dílo dětské literatury, které popisuje dobrodružství chlapce Mauglího, jenž byl vychován vlky v indické džungli. Příběh zkoumá téma přátelství, odvahy a boje za přežití. Mauglí se učí zákonům džungle pod vedením moudrého medvěda Balúa a černého pantera Baghíry. Čelí nebezpečím v podobě tygra Šér Chána a dalších hrozeb džungle. Kniha je nejen dobrodružným příběhem, ale také alegorií o hledání identity a místa ve světě.
První kniha líčí Mauglího dětství mezi vlky, objevování moudrostí a zákonů džungle pod vedením medvěda Bálúa a další příhody, navazující druhá kniha se pak odehrává po Mauglího neúspěšném návratu mezi lidi.

O autorovi

Rudyard Kipling

[30.12.1865-18.1.1936] Anglický básník, romanopisec, povídkář a novinář Rudyard Kipling se narodil roku 1865 v indické Bombaji, do umělecky orientované středostavovské rodiny. Jeho otec vyučoval na umělecké škole, později působil jako správce muzea v Paňdžábu. Už od malička byl seznámen s hindustánským jazykem prostřednictvím domorodých sluhů, kteří ho obklopovali.V šesti letech poslali rodiče chlapce spolu s jeho sestrou Beatricí do Anglie k...

Rudyard Kipling: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

The Jungle Book

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „První kniha džunglí“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

BÍLÝ LACHTAN


Spi sladce, mé dítě, hle, slunce se sklání
a zelené vodstvo se pokrývá tmou,
jen měsíc tě sleduje na mořské pláni,
jak klidně se kolébáš, houpity hou.
Kde vlnky se čeří, tam hebce jak v peří
si, lachtánku, ustel, vždyť příboj už zkrot.
Ni bouře, ni zuby, jimiž žralok hubí,
ti nehrozí. Klidné spi v náručí vod.

 

Stalo se to až někde v Beringově moři na severovýchodním cípu Svatopavelského ostrova, říká se tam Novastošna. Vyprávěl mi to zimní střízlík Limeršin, větrem zavátý do lanoví parníku, mířícího k Japonsku. Odnesl jsem si střízlíka do kajuty, tam jsem ho pár dní hřál a krmil, až se zas vzpamatoval a odlétl zpátky na Sv. Pavla. Roztodivný ptáček, ten Limeršin, ale co řekne, je pravda.

Na Novastošnu chodí, jenom kdo tam má co dělat, a to jsou především lachtani. Z šedého studeného moře se tam v létě hrnou po statisících. Na novastošenské pláži se to lachtanům žije jako nikde na světě.

Pirát o tom věděl, a ať byl kde byl, s prudkostí torpédovaného člunu každé jaro rovnou namířil na Novastošnu a celý měsíc se tam se svými druhy rval o pěkné místo na skálách blizoučko moře. Patnáctiletý Pirát byl mohutný šedý lachtan, na hřbetě úplnou hřívu a v tlamě dlouhé zlověstné špičáky. Opřen o přední ploutve trčel dobré čtyři stopy nad zem a na váhu měl dobrých sedm set liber, jenže si ho nikdo zvážit netroufal. Od rvaček byl zjizven od hlavy až k patám, ale chuť do rvaní měl pořád. To vám naklonil hlavu, jako by se bál podívat nepříteli do očí, a najednou bleskem vyrazil a tak dlouho svíral mocnými zuby protivníkovu šíji, až se mu protivník vytrhl, ale sám mu to nijak neusnadnil.

Poraženého lachtana Pirát nepronásledoval, příčilo se to plážovým pravidlům. Šlo mu jen o místo na líheň poblíž moře. O takové místo se každé jaro dralo čtyřicet až padesát tisíc lachtanů, a tak tam na pláži pískali, štěkali, řvali a troubili až hrůza.

Z nepatrného Hutchinsonova vršku bylo vidět na půlčtvrté míle pevné půdy, a kam člověk pohlédl, všude se rvali lachtani. V příboji se to lachtaními hlavami jen hemžilo: všichni pospíchali na břeh, aby si taky v té rvačce omočili. Rvali se ve vlnobití, rvali se na písku, rvali se na ohrazených čedičových skálách líhní. V hlouposti a neústupnosti si nezadali před lidmi. Samice připlouvaly na ostrov až koncem května nebo začátkem června. Netoužily po tom, dát se rozsápat. Přes šiky zápasníků se do vnitrozemí prodírali dvouletí, tříletí a čtyřletí lachtánci, kteří si ještě nezaložili domácnost. Na písečných přesypech si tam v hejnech a houfech hráli, až vyhladili ze země kdejakou travičku. Říkalo se jim holušici neboli mládež — jen na Novastošně jich bylo dvě stě až tři sta tisíc.

Bylo to jednou zjara. Pirát si zrovna odbyl pětačtyřicátou rvačku a tu se z moře vynořila jeho hebká, štíhlá, vlídnooká žena Matka. Popadl ji za límec, složil ji na vyhrazené místo a zabručel: „Už zas ses opozdila. Kdepak jsi byla tak dlouho?“

Celé čtyři měsíce se Pirát na pláži postíval, býval tedy dost nakvašený.…

Mohlo by se Vám líbit…