Poklad na ostrově

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ - NÁČELNÍKŮV PÁD

Takové zklamání snad ještě svět neviděl. Všichni piráti stáli jako opaření. Ale Silver se okamžitě vzpamatoval. Každou svou myšlenkou až dosud směřoval jako závodník jen a jen k pokladu. Na vteřinku zůstal sice jako omráčený, ale než si ostatní plně uvědomili zklamání, přišel k sobě, ovládl se a už zase změnil plán.

„Jime,“ pošeptal mi, „tu máš a dávej pozor!“

A podal mi dvouhlavňovou pistoli.

Pak klidně, jakoby nic, několika kroky obešel jámu na severní stranu, takže zůstala mezi námi a ostatními pěti. Podíval se na mne a pokývl hlavou, jako by říkal: „Jsme to ale v pěkné kaši!“ V duchu jsem s ním souhlasil. Tvářil se teď zase přátelsky a jeho chameleónství mě tak pobuřovalo, že jsem si neodpustil tlumenou poznámku: „Tak už jste zase změnil barvy!“

Silver už neměl kdy na odpověď. Piráti poskákali s kletbami a křikem do jámy a začali přehrabovat hlínu prsty a odhazovat prkna. Morgan našel zlatý peníz a zvedl jej s přívalem kleteb. Byla to dvouguinea a kolovala jistě čtvrt minuty z ruky do ruky.

„Dvouguinea!“ zařval Merry, hroze jí Silverovi. „To je těch tvých sedm set tisíc liber, co? Ty se vyznáš, jen co je pravda? Tys ještě nikdy nic nezpackal, co, ty hňupe zabedněný!“

„Jen kopejte, hoškové,“ řekl Silver s chladnokrevnou drzostí. „Jen kopejte, možná že najdete aspoň nějaké ořechy bulvušky.“

„Ořechy!“ zaječel Merry. „Kamarádi, slyšíte ho? Říkám vám, že ten chlap to už dávno věděl. Jen se mu podívejte do tváře, má to tam napsáno.“

„Hleďme, Merry,“ poznamenal Silver, „ty už zase kandiduješ na kapitána? Snaživý hoch, jen co je pravda.“

Ale tentokrát stáli všichni na straně Jíry Merryho. Začali se škrábat z jámy, vrhajíce do ní ještě zuřivé pohledy. Zpozoroval jsem však jednu okolnost, která hovořila v náš prospěch: všichni totiž vylézali na druhou stranu.

Stáli jsme tedy na obou stranách jámy, dva na jedné, pět na druhé, a nikdo neměl dost odvahy k první ráně. Silver se ani nepohnul; opřen o berlu, pozoroval své druhy a vypadal úplně chladnokrevně. Srdnatost se mu nedala upřít.

Jíra Merry konečně přerušil mlčení.

„Kamarádi,“ začal, „jsou na nás jen dva; jeden je ten starý mrzák, který nás tak dlouho vodil za nos, a druhý štěně, s kterým bych si rád vyřídil účty. Kupředu, kamarádi –“

Zvedl ruku, zesílil hlas a zřejmě se chystal povelet k útoku. Vtom prásk, prásk, prásk! z houštiny třeskly tři výstřely z pušek. Merry se zapotácel a zřítil se střemhlav do jámy. Muž s ovázanou hlavou se zamotal jako vlček a natáhl se jak široký tak dlouhý. Ještě se zachvěl a bylo po něm. Ostatní tři vzali do zaječích a utíkali, co jim nohy stačily.

Než bys mrkl okem, vypálil Silver z obou hlavní do umírajícího Merryho. A když po něm Jíra v posledním tažení zakoulel očima, řekl: „Jářku, Jíro, vyzrál jsem na tebe.“

Vtom se z křoví vynořil doktor, Gray a Ben Gunn, všichni s kouřícími mušketami v rukou.

„Kupředu!“ volal doktor. „Rychleji, hoši! Musíme je odříznout od člunů!“

Utíkali jsme, co jsme mohli, a chvílemi jsme se až po prsa prodírali křovím.

Kdybyste byli viděli, jak se Silver snažil nezůstat pozadu! Poskakoval na své berle, div mu hrudní svaly nepraskly. Myslím – a to je taky doktorův názor –, že by se mu žádný zdravý člověk na světě nevyrovnal. Přece však byl asi třicet yardů za námi a poloudušen vysílením, když jsme doběhli na vrcholek planiny.

„Doktore!“ zavolal na nás, „počkejte, není naspěch!“

A měl pravdu. Na volné planině bylo vidět tři zbylé piráty, jak bezhlavě utíkají směrem, kterým se původně pustili, tedy k Zadnímu stěžni. Už teď jsme byli mezi nimi a čluny. Sedli jsme si na chvilku, abychom si vydechli a utřeli pot, a Dlouhý Honza k nám pomalu došel.

„Děkuji vám pěkně, pane doktore!“ řekl. „Přišli jste, zrovna když už jsem měl já i Hawkins namále. Tak ty jsi tu taky, Bene Gunne!“ dodal. „Ty jsi ale pěkný ptáček, jen co je pravda!“

„Jsem to já,“ odvětil vysazenec, kroutě se rozpaky jako úhoř. „A jakpak se máte, pane Silvere,“ dodal po dlouhém mlčení. „Dobře, viďte?“

„Bene, Bene,“ zamumlal Silver, „že právě tys na mne musel vyzrát!“

Doktor poslal Graye pro krumpáč, který vzbouřenci při útěku odhodili. Když jsme potom pohodlně scházeli z pahorku, vyprávěl mi stručně, co se vlastně přihodilo. Jeho vyprávění zajímalo hlavně Silvera a hrdinou byl od začátku do konce napolo pomatený vysazenec Ben Gunn.

Při svých dlouhých osamělých potulkách po ostrově našel Ben kostru – on ji taky obral. Našel i poklad, vykopal jej (pozůstatky jeho rýče zůstaly v jámě) a na zádech jej odnosil od vysoké borovice do skrýše na rozeklaném pahorku v severovýchodním cípu ostrova. Tam jej bezpečně uložil dva měsíce předtím, než připlula Hispaniola.

Když z něho doktor to odpoledne po útoku vytáhl toto tajemství a když nazítří ráno viděl, že je kotviště prázdné, zašel za Silverem, dal mu mapku, která byla už tak jako tak bezcenná, dal mu zásoby, protože Benova jeskyně o…