Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda

vražda spáchaná na carewovi

Asi tak za rok poté, v říjnu 18--, vylekal Londýn nesmírně lítý zločin, tím pozoruhodnější, že jeho obětí byla vysoce postavená osobnost. Podrobnosti bylo známo málo, a znepokojivých. Služebná, samotná v domě nedaleko nábřeží, odešla asi v jedenáct spat nahoru do svého pokojíku. Po půlnoci zahalila Londýn hustá mlha, ale v časnějších nočních hodinách bylo jasno, bez mráčku, a ulička, do níž byla vyhlídka z okna služebné, byla nádherně ozářená úplňkem.

Služebná měla zřejmě romantické sklony, protože se posadila na truhlu pod oknem a snivě se zadumala. Nikdy (jak říkávala, když s obličejem zalitým slzami vyprávěla o svém zážitku), nikdy ještě nebyla tak smírně naladěna vůči všem lidem na světě a nikdy jim nebyla tak vlídně nakloněna. A když tam tak seděla, povšimla si staršího, hezkého bělovlasého pána, který se přibližoval uličkou, a z druhého konce šel proti němu jiný pán, hodně malé postavy, kterému zprvu nevěnovala zvláštní pozornost. Když se už navzájem přiblížili natolik, že na sebe mohli promluvit (bylo to zrovna pod jejím oknem), starší muž se uklonil a velice pěkně a zdvořile toho druhého oslovil. Nezdálo se, že by mu říkal něco moc důležitého, spíše se podle toho, že ukazoval určitým směrem, mohlo chvílemi zdát, že se jenom ptá na cestu. Když mluvil, měsíc mu svítil do obličeje a děvče ho s potěšením pozorovalo – jako by z něho vyzařovala nevinná, starosvětská dobrodušnost, ale také jakási vznešenost, jakoby oprávněné sebevědomí. Za chvilku zabloudila zrakem k tomu druhému a překvapilo ji, když v něm poznala jistého pana Hyda, který byl jednou na návštěvě u jejího pána a velice se jí tehdy zprotivil. V ruce měl těžkou hůl, jíž si pohrával, ale staršímu pánovi neodpověděl ani slovem, a poslouchal ho jakoby rozmrzele, což se mu nedařilo utajit. Pak se najednou rozohnil a rozzuřil, dupal, mával holí a vyváděl jako šílenec (jak služebná prohlásila). Starší pán o krok ucouvl, jakoby náramně překvapeně a drobet uraženě, a v té chvíli se pan Hyde rozlítil tak, že začal řádit jako smyslů zbavený – holí ho srazil k zemi. V příštím okamžiku už jako rozzuřená opice začal po své oběti dupat, bušil do ní holí, rány padaly jako krupobití, bylo slyšet, jak pod nimi praskají kosti, a mrtvé tělo pod nimi poskakovalo po dlažbě. Z hrůzy nad tou podívanou a z těch zvuků služebná omdlela.

Probrala se ve dvě hodiny a hned zavolala policii. Vrah už dávno utekl, ale jeho oběť ležela uprostřed uličky, neuvěřitelně znetvořená. Hůl, jíž byl zločin spáchán, byla z nějakého vzácného, velice tvrdého a těžkého dřeva, ale přesto nevydržela nápor ukrutné, šílené zběsilosti, přerazila se vejpůl a jedna roztříštěná půlka se skutálela do stružky u chodníku – druhou si bezpochyby vrah odnesl. U zabitého se nalezly zlaté hodinky a peněženka, ale žádné papíry, ani dokumenty, až na zapečetěnou obálku se známkou, kterou pravděpodobně chtěl dát na poštu – byla adresována panu Uttersonovi.

Přinesli mu ji hned ráno, ještě než vstal z postele,…