Tajemný cizinec

Kapitola V

Za čtyři dny přišel ze své rozpadající se staré věže nahoře v údolí astrolog, protože se už asi doslechl o té nové události. Potají si nás vyslechl a my mu řekli, co jsme mohli, protože jsme se ho strašně báli. Seděl tam, hloubal a hloubal; pak se zeptal:

„Kolik jste říkali, že to bylo dukátů?“

„Jedenáct set sedm, prosím.“

Potom povídá jakoby sám pro sebe: „To je velice zvláštní. Ano… velice podivné. Pozoruhodná shoda okolností.“ Pak se začal vyptávat, probíral všechno od začátku a my odpovídali. Nakonec povídá: „Jedenáct set šest dukátů. To je hodně peněz.“

„Sedm,“ opravil ho Seppi.

„Sedm říkáš? Dukát sem, dukát tam, na tom samozřejmě nezáleží, ale předtím jste říkali jedenáct set šest.“

Namítnout mu, že se spletl, byli bychom se asi se zlou potázali, ale věděli jsme, že se spletl. Nikolaus mu povídá: „Nezlobte se, že jsme se zmýlili, ale chtěli jsme říci sedm.“

„To nic, hochu; jen jsem si tak všiml, že tu něco nesouhlasí. Uteklo od té doby už několik dní a nedá se od vás chtít, abyste si to pamatovali přesně. Člověk se snadno splete, když mu žádná zvláštní okolnost nevtiskne to správné číslo do paměti.“

„Ale prosím, taková zvláštní okolnost u toho byla,“ horlivě prohlásil Seppi.

„Jakápak, synu?“ lhostejně se zeptal astrolog.

„Napřed jsme všichni počítali ty hromádky mincí jeden po druhém a všem nám to vyšlo stejně – tisíc sto šest. Jenomže předtím, než jsme začali počítat, já z legrace jeden dukát schoval, a pak jsem ho tam zase tajně vrátil a povídám: ‚Asi jsme se spletli – je jich tisíc sto sedm; pojďte počítat znovu.‘ Tak jsme tedy počítali a já měl samozřejmě pravdu. Všichni se strašně divili, nu a já jim pak prozradil, čím to bylo.“

Astrolog se nás zeptal, jestli to tak bylo, a my přisvědčili.

„Tím je to vysvětleno,“ pravil. „Vím teď, kdo je ten zloděj. Hoši, ty peníze byly ukradeny.“

Pak odešel, a my tam zůstali celí zmatení a byli bychom rádi věděli, co tím myslel. Asi za hodinu jsme se to dověděli, neboť to se už po městečku rozneslo, že otec Petr byl zatčen, protože ukradl astrologovi hrozně moc peněz. Jazyky se rozvázaly, všem jela pusa. Mnoho lidí tvrdilo, že to otci Petrovi není podobné a jistě jde o nějaký omyl, ale ostatní potřásali hlavou a říkali, že bída s nouzí dokážou chudáka dohnat skoro k čemukoli. Na jednu věc měli všichni stejný názor; shodovali se, že vyprávění otce Petra o tom, jak ty peníze získal, je skoro neuvěřitelné – prý to zní až moc divně. Říkalo se, že by je takhle snad mohl získat astrolog, ale otec Petr nikdy! Pak si lidi mocně zasedli na naše charaktery. My jediní jsme to mohli otci Petrovi dosvědčit; kolik prý nám asi platí, že tu jeho fantastickou povídačku potvrzujeme? Hodně lidí nám tohle říkalo i rovnou do očí a hrozně se nám pošklebovali, když jsme je prosili, aby jen věřili, že jsme vypověděli holou pravdu. Rodiče na nás byli ještě přísnější než jiní. Otcové prohlašovali, že děláme rodině hanbu, chtěli na nás, abychom tu lež odvolali, a byli hněvem bez sebe, když …