Tajemný cizinec

Kapitola III

Cizinec všechno viděl, všude byl, všechno znal a na nic nezapomněl. Co jiný musí studovat, naučil se jediným pohledem; nikdy se neoctl v tísni. A když o něčem vyprávěl, měl to člověk před očima jako živé. Zažil stvoření světa; viděl, jak byl stvořen Adam; viděl Samsona, jak se vrhá proti sloupům a boří chrám, až z něho zbyly jen trosky, viděl Caesarovu smrt; vyprávěl, jak se den za dnem žije v nebi; viděl kdysi i zatracence, jak se svíjejí v rudých vlnách pekla; a když nám to líčil, přímo jsme to všechno viděli, jako bychom byli při tom a dívali se na to vlastníma očima. A taky to s námi lomcovalo, ale pro něj to všechno zřejmě nebylo nic víc než pramen zábavy. Vidění pekel, ubohá nemluvňátka, ženy, dívky, chlapci i muži řvoucí a úpěnlivě prosící v strašných mukách – ani jsme to nemohli snést, ale on o tom mluvil tak roztomile, jako by šlo o namalované krysy v ohni z papíru.

A kdykoli se rozpovídal o mužích a ženách z tohoto světa, o jejich chování a činech – i o činech nejvelkolepějších a nejvznešenějších –, potají jsme se styděli, protože na něm bylo vidět, že si těch lidí a jejich činů hrozně málo váží; často by si člověk myslel, že mluví o mouchách, kdyby nevěděl, o čem je řeč. Jednou dokonce nešetřil námahou a prohlásil, že ho lidi tady u nás docela zajímají, i když jsou tak hloupí, nevědomí, všední, domýšliví, choří a slabí, prostě otrhaná, ubohá, bezcenná cháska. Řekl to jako samozřejmost, bez nenávisti, asi tak, jako se mluví o cihlách, o hnoji nebo o jakékoli bezvýznamné věci, která sama nic necítí. Věděl jsem, že nechce nikoho urazit, ale pomyslel jsem si, že se zrovna moc slušně nevyjádřil.

„Slušně!“ řekl. „Jen a jen pravda je to, a pravda je ta pravá slušnost; jinak je slušnost lež. Zámek je hotov. Líbí se vám?“

Byl by se musel líbit každému. Byl půvabný, ladný a ozdobný, ve všech podrobnostech tak úhledně dokonalý až po ty praporky, co vlály z věží. Satan prohlásil, že teď musíme rozmístit dělostřelectvo, rozestavit halapartníky a rozvinout jízdní šiky. Naši vojáci a koně byli hotové panoptikum, tak málo se podobali tomu, co jsme chtěli vytvořit; nu ovšem, ani za mák jsme se v tomhle umění nevyznali. Satan prohlásil, že horší co živ neviděl, a když je dotykem oživil, bylo to prostě k popukání, co začli vyvádět na těch svých nestejně dlouhých nohou. Motali se a váleli jako opilci, div při tom nezabili každého, kdo se jim připletl do cesty, nakonec upadli, bezmocně zůstávali ležet a kopali kolem sebe. Všechny nás to rozesmálo, i když to bylo pro ostudu. Nabili jsme děla hlínou, aby mohla vystřelit čestnou salvu, ale byla tak pokroucená a nepovedená, že se při výstřelu všechna roztrhla, zabila několik dělostřelců a ostatní zmrzačila. Satan prohlásil, že teď spustí bouřku, a jestli chceme, taky zemětřesení, ale musíme prý poodejít do bezpečí. Chtěli jsme zavolat na ty lidi, aby taky utekli, ale on řekl, ať prý je necháme být; nic do nich není a můžeme si někdy jindy udělat jiné, když je budeme potřebovat.

Nad zá…