Miliónová bankovka

Všechny večery jsem zatím trávil s Porcií u vyslance. O onom prodeji jsem jí neřekl; chtěl jsem ji překvapit. Mluvili jsme o platu; nikdy jsme nemluvili o ničem jiném než o platu a o lásce; někdy o lásce, někdy o platu, někdy o lásce i o platu zároveň. A panečku, co zájmu projevila o naše něžné vztahy vyslancova žena i dcera, co si do nekonečna navymýšlely důmyslných tahů, které měly zabránit, aby nás někdo rušil, které měly všechno zatajit před vyslancem, aby nás nezačal podezřívat – nu zkrátka, bylo to od nich tak milé!

Když konečně měsíc uplynul, měl jsem v jedné londýnské bance k dobru milion dolarů a právě tak byl zajištěn i Hastings. Oblékl jsem si to nejlepší, co si člověk mé úrovně může opatřit, jel jsem přes Portland Place, přesvědčil jsem se pohledem na dům, že se ti dva podivíni patrně už vrátili z cest, pokračoval jsem pak v cestě k vyslanci, vyzvedl jsem tam svoji milovanou, rozjeli jsme se zpátky a cestou jsme horlivě hovořili o platu. Tak ji to vzrušovalo a znepokojovalo, že byla prostě nesnesitelně krásná. Řekl jsem: „Drahoušku, vypadáš tak nádherně, že by to byl zločin, kdyby nám někdo chtěl upírat jediný penny z tří tisíc liber ročně.“

„Henry, Henry, vždyť ty nás oba zničíš!“

„Jen se neboj. Zůstaň jen taková, jaká teď jsi, a spolehni se na mne. Všechno dobře dopadne.“

Jak se tedy ukázalo, já musel povzbuzovat ji, aby si zachovala odvahu. Pořád mě zapřísahala:

„Ale pamatuj přece, že možná nedostaneme nic, budeme-li žádat příliš mnoho; a co potom s námi bude, když se octneme bez jediné možnosti, jak si vydělat na živobytí.“

Uvedl nás týž sluha jako tenkrát a v příštím okamžiku jsme ty dva staré pány spatřili. Samozřejmě je překvapilo, že mám po boku to krásné stvoření, ale já řekl:

„Jen klid, pánové, to je moje příští opora a pomocnice.“

Představil jsem jí oba pány a nazval jsem je při tom jejich jmény. Nepřekvapilo je to; věděli, že jsem dost chytrý, abych se podíval do adresáře. Vybídli nás, abychom usedli, chovali se velmi zdvořile ke mně, starostlivě pečovali, aby jí ulevili v jejích rozpacích, a dbali, aby měla co největší pohodlí. Pak jsem řekl:

„Pánové, jsem připraven podat vám zprávu.“

„To nás opravdu těší,“ řekl ten, co se vsadil, že vydržím, „protože můžeme rozhodnout, kdo vyhrál sázku, kterou jsem uzavřel s bratrem Abelem. Jestliže jste získal sázku pro mne, dostanete jakékoli místo, které vám budu moci poskytnout. Máte tu milionovou bankovku?“

„Zde je, pane,“ a podal jsem mu ji.

„Vyhrál jsem!“ vykřikl a plácl Abela po zádech. „Tak co tomu říkáš, bratře?“

„Říkám, že to tedy opravdu přežil a já prohrál dvacet tisíc liber. Nikdy bych tomu byl nevěřil.“

„Mám pro vás i další zprávu,“ pokračoval jsem, „a to zprávu hodně dlouhou. Prosím, abyste mi dovolili co nejdříve sem přijít a podrobně vám povědět, co se za ten měsíc se mnou dálo; mohu vám zaručit, že to stojí za to. Ale hned teď se můžete podívat na tohle.“

„Cože, člověče! Potvrzení na dvě stě tisíc liber uložených v bance. To je vaše?“

„Moje. Vyd…