Job

ČÁST DRUHÁ

X.

Jeden z předků Mendela Singera se přistěhoval před několika staletími na Volyň pravděpodobně ze Španělska. Měl šťastnější, prostší a každopádně méně pozoruhodný osud než jeho potomek; proto nevíme, zda potřeboval mnoho nebo málo let k tomu, aby si zvykl v cizí zemi. Zato o Mendelovi Singerovi víme, že za několik měsíců byl v New Yorku doma.

Ano, téměř v Americe zdomácněl! Hned věděl, že old chap znamená po americku otec a old fool matka, nebo opačně. Znal pár obchodníků z Bowery, s nimiž se stýkal jeho syn, znal Essex Street, ve které bydlel, Houston Street, v níž byl krám jeho syna Sama. Věděl, že Sam už je american boy, že lepší lidé říkají good bye, how do you do a please, že obchodník z Grand Street zasluhuje respekt a že si často může dovolit bydlet u řeky, river, po které pošilhával i Šemarja. Řekli mu, že Amerika je God’s own country, země boží, jako kdysi Palestina, a New York že vlastně je the wonder city, město divů, jako kdysi Jeruzalém. Naproti tomu modlení se říká Service, a zrovna tak dobročinnosti. Samův synáček, který přišel na svět sotva za týden po dědově příjezdu, se jmenuje Mac Lincoln a za pár let – frnk! tak rychle letí čas v Americe – z něho bude college boy. Snacha říká malému my dear boy. Ta se kupodivu stále ještě jmenuje Fega. Je plavá a mírná, má modré oči, v nichž Mendel čte spíš dobrotu než chytrost. Buď si hloupá, ženám není třeba rozumu, Bůh s ní, amen! Mezi dvanáctou a druhou hodinou se musí podávat lunch a mezi šestou a osmou dinner. Těchto hodin však Mendel nedbá. Jí ve tři hodiny odpoledne a v deset hodin večer, tak jako doma, třebaže tam doma, když zde usedá k večeři, je vlastně den, nebo možná časné ráno, kdopak ví. All right znamená Dobře! a místo Ano! se říká yes! Když chce člověk někomu popřát něco dobrého, nepřeje mu štěstí a zdraví, nýbrž prosperity. Sam pomýšlí na to, že si co nejdříve pronajme nový byt u river, a bude v něm mít parlour. Gramofon už má, Mirjam si jej od švagrové často půjčuje a nese jej ulicemi v obezřetných rukách jako nemocné dítě. Gramofon hraje samé valčíky, ale také Kol nidre. Sam se myje dvakrát denně a obleku, který si občas vezme večer, říká dress. Debora už byla desetkrát v kině a třikrát v divadle. Má tmavošedé hedvábné šaty, Sam jí je daroval. Na krku nosí velký zlatý řetěz; připomíná jednu z rozmařilých žen, o nichž často vyprávějí svaté knihy. Mirjam je prodavačkou v Samově krámě. Vrací se domů po půlnoci a ráno v sedm hodin odchází. Říká: „Dobrý večer, otče! Dobré jitro, otče!“ a nic víc. Tu a tam Mendel Singer slýchává z rozhovorů, jež míjejí jeho uši jako řeka míjející nohy starce, který stojí na břehu, že Mac chodí s Mirjam na procházku, tančit, koupat se a cvičit. Mendel Singer ví, že Mac není žid, kozáci také nejsou židé, ale tak daleko to ještě nedošlo, Bůh pomůže, však uvidíme. Debora a Mirjam spolu dobře vycházejí, v domě vládne pokoj. Matka a dcera si spolu často šeptají, dlouho, až přes půlnoc, Mendel dělá, jako by spal. To mu nepřij…