Lůsy

VII

Každá živá voda po celém Chodsku vyznamenává se svojí lahodou, svěžestí a čistotou. Jenom líné vody stojaté páchnou u nás jako všude jinde a hemží se vajíčky, larvami a červy všeho druhu. Tři vody však skrývají v sobě léčivou moc, jakousi zázračnou sílu. „Hojí zvláště všecky choroby oční, zubní bolesti, lišeje, krtice, opary a bolavé koutky úst, tlusté krky i krční hlízy, proto k nim spěchají všichni domácí i cizí,“ vykládala učeně Kokoráčka, v jejíž lékařské praxi hrála „svatá voda“ ještě důležitější roli než voda „svěcená“, „tříkrálová“, „hátovská“^[77], ba i než sama voda křestní, svěcená v kostele o Bílé sobotě.

Až po dnešní den říkají Chodové všem třem studánkám prostě „Dobrá voda“. Aby jim dodali ještě větší síly i vážnosti, postavili je pod mocnou ochranu Matičky boží Marie Panny. Všecky objímá mohutný les, nad každou se zvedá příkrá stráň a z každé vyvěrá pramen jako ruka silný, který hrkolíkem utíká z kopce dolů, přibíraje cestou sesterské vody z bahen a temenců. Vedou k nim cesty lidmi tvrdě ušlapané, znají je ptáci a všechna plachá zvěř lesní, ba mnoho očí vidělo u nich i lesní panny a divé žínky. Zastavují se u nich pytláci a pašeráci, nejen aby zchladili palčivou žízeň nebo smyli stopy svého – často krvavého – řemesla, ale také proto, aby si tu vyprosili pomoc a záštitu v každé úzkosti a tísni, do které by mohli lehce upadnouti.

Slavnou a daleko široko mezi všemi lesáky známou Dobrou vodu chová ve svém boku Haltrav. Vytryskuje z něho u samé cesty vedoucí z Postřekova přes jeho ostrý hřeben do Staré Huti. Tam po pravé ruce nad mohutným balvanem šumí starý smrk, který na svém kmeni nese dřevěnou stříšku a pod ní na skle malovaný obrázek Panny Marie Pomocné. Dole pod kořeny stromu dere se z útrob země na světlo křišťálově čistý pramen, který tvoří nejprve studánku, na jejímž dně leskne se písek, jako by byl promíchán zrnky ryzího zlata a stříbra, a pak už horempádem pospíchá k postřekovskému potoku, jako by se bál, aby jej nikdo nechytil a znovu nezaklel do skalního vězení.

Na opačném, jihovýchodním konci chodské země, kde leží Lhota, Loučim a Pocinovice, pod Pohořím černá se posvátný háj, z něhož jako čisté oko dívá se k nebi zázračná studánka – Dobrá voda pocinovická. V tomto kraji všecko – i hora Červenka – upomíná na prolitou krev, na přetrpěné hoře a nezapomenutelné bolesti. Zde nemůže s námi přebývati žádný jiný svatý než sama Matka boží Sedmibolestná, aby ustavičně oplakávala nejen svého syna, ale všecky chodské syny a dobré lidi, kteří vykrváceli v průsmyku Všerubském za svobodu českého národa a samostatnost naší vlasti.

A v přímé čáře mezi Dobrými vodami pocinovickou a postřekovskou v starém lese borovém pod „klobukem“ jako hvězdička třpytí se kamením roubená studánka – Dobrá voda draženovská. Nad ní a za ní zvedají se mohutné kmeny, pokryté popraskanou, načervenalou korou, nesoucí úchvatnou, košatou klenbu staletých sosen, vydechujících silnou a líbeznou vůni pryskyřičnou. Ale před ní prostírá se jako nádherný …