Big Sur

21

Taky jsem zapomněl říct, že když jsem tady byl sám, tak bylo období mlh a ani jednu noc ani na minutku nevyšly hvězdy, kromě noci poslední, kdy jsem se chystal už odejít --- Teď svítily hvězdy každou noc, slunce zacházelo mnohem později, ale k podzimu na Big Suru patří zlověstný vítr: vypadalo to, jako když celý Pacifik vší silou foukal přímo do Raton kaňonu a ještě přes vysokou rozsedlinu z druhého konce, a jak přicházel hlučící se zprávami ze dna kotle, tak se stromy v hrůze třásly a po odražení od stěny se rozlehl burácející hukot, jakej jsem neměl rád --- Vypadalo to, jako když dunění přináší zlou předzvěst --- Mnohem lepší bylo být v tichu, v mlze a mezi mlčenlivými stromy --- Tady stačí jeden mohutný závan a celý kaňon se rozeřve a zmatené rozhoupe všemi směry, že i kluci z toho byli trochu překvapení --- Byl to příliš mohutný vítr, pro tak malý kaňon.

Tohle dění znemožnilo slyšet stále přítomný potůček přinášející mi jistotu.

Jedna dobrá věc byla, že když letadlo prorazilo nad hlavami zvukovou bariéru, tak vítr rozptýlil tleskot prázdného zahřmení; to v období mlh zvuk naplnil kaňon, koncentroval se tam a rozhoupal dům jako při explozi a já jsem si poprvé (sám) myslel, že někdo vedle odpálil dynamit.

Když jsem se vzbudil sténající a s kocovinou, bylo tam tolik vína, jen mě znovu načít a spravit prvním lokem, tak jo, ale Monsanto šel typicky chytře brzy spát k potoku a teď už byl plnej života, za zpěvu si ponořil celou hlavu do vody, pak se ozvalo brrr a teď si mne ruce z radosti z nového dne --- Dejv Wain dělal snídani s obvyklou přednáškou "Vopravdu správnej způsob, jak smažit vajíčka, je přikrejt je pokličkou, protože jedině tak máj krásně usmaženej bílek přes žloutky, hned jak dodělám těsto na lívance, tak se do nich pustíme" --- Na začátku byl můj nákup natolik vše zahrnující, že se z něj teď nakrmila tlupa partyzánů.

Po snídani začala soutěž ve štípání dřeva velkou sekerou, někteří z nás seděli na verandě a dívali se a zúčastnění byli pod námi sekající do kmene stromu, který byl tlustý víc než třicet centimetrů --- Odsekávat špalky asi po půl metrech nebyla žádná sranda --- Říkal jsem si, že můžeš studovat charakter člověka podle toho, jak seká dřevo --- Monsanto, starý drvoštěp z Mainu, jak mu teď říkám, nám ukázal, jakým způsobem vede svůj život tím, jak krásně krátce sekal do kmenu z pravého a levého úhlu, a je hotov v rozumně krátkou dobu a ani se u toho moc nezapotil --- A to jeho údery byly rychlé --- Zato starý Fagan s fajfkou v puse seká vytrvale s rozvahou, jak se to pravděpodobně naučil v Oregonu a na Northwestu ve školách pro lesní požárníky, skončí v tichu, bez jediného slova --- Ale Codyho vášnivá povaha se ukázala, jak přistupoval ke kládě s obrovským nábojem, zasekával sekeru ze všech sil, kterou držel úplně na konci, mohl jsi slyšet, jak kmen vevnitř po celé délce úpí, rupe, pak podélně praská, Cody je tak silnej, že když sekerou mocně zasekne, tak se úplně odlepí od země --- Usekl své poleno s běsněním řeckého boha --- Nicméně mu to trvalo déle a vypotil víc než Monsanto --- "Sem to kdysi dělával s pracovní partou v jižní Arizoně," řekl a urazil svoje poleno, až se kláda roztancovala po zemi --- Ale to byl příklad obrovské, ale smysl ztrácející síly, obrázek života chudáka Codyho a v jistém smyslu i mého --- Já jsem taky sekal vší silou a běsnil jsem víc a víc a sekal rychleji a zdolal to, ale trvalo mi to déle než Monsantovi, kterej se na nás s úsměvem díval --- Malý Arthur šel taky potom zkusit svoje štěstí, ale po pěti seknutích to vzdal --- Sekera ho stejně kamsi odnášela --- Pak nám to ukázal Dejv Wain lehkými velkými údery a hned jsme měli k dispozici pět velkých polen --- Ale teď byl čas naskákat do aut (McLear se zase vrátil) a jet na jih dolů po pobřežní silnici do lázeňského domu s horkými prameny, což mně zpočátku znělo dobře.

Ale nový Velký Sluneční Podzim byl teď celý modrý a čisťounký jak víno, což jasněji ukázalo hrozivost a gigantičnost pobřeží v celé jeho příšerné nádheře, která se po míle a míle plazí jižně, naše tři džípy se kroutí silnicí a vybírají přibývající zatáčky, příkré spády se objevují na našich stranách, o kus dál hrůzné vysoké mosty, po nichž přejíždíme rozbité pobřeží pod námi --- Ačkoli všichni kluci jsou celí paf to vidět --- Pro mě to je jen nehostinný blázinec na zemi, viděl jsem už z toho dost a málem jsem to polknul při mém hlubokém nádechu --- Kluci mě ujišťují, že horká lázeň mně udělá dobře (viděj, že jsem bez nálady a už asi navždy v kocovině), ale když tam přijedem, tak mám zase srdce v krku, to když McLear ukazuje z terasy venkovního bazénu na moře "Koukněte, tamhle na moři plave nějakej plevel, mrtvá vydra!" --- A jasně, že hádám dobře, je to mrtvá vydra, velká hnědá bledá hrouda truchlivě plavoucí s příbojem nahoru a dolů, příšerný plevel kolem, moje vydra, moje drahá vydra, o které jsem psal básně --- "Proč umřela?" --- "Proč to dělají?" --- "Co to má za smysl?" --- Všichni kluci si krejou oči proti slunci, aby líp viděli ten utrápenej pokojnej kus mrože, jako by to bylo něco, oč je jen momentální zájem, zatímco mě to praštilo do očí a sjelo rovnou dolu do srdce --- Z bazénků s horkou vodou se páří. Fagan a Monsanto s ostatními si tam pokojně sedí až po krky nahatí, ale po lázeňských domech různě pózujou skupinky nahejch teplejch, díky kterejm váhám, jestli se mám svlíknout; jen z obecného principu --- Ačkoli Cody se neobtěžuje dělat vůbec nic, jen tak v šatech leží na sluníčku na zahradním stole a kouří --- Ale já si půjčuji od McLeara žluté plavky a lezu dovnitř --- "Proč lezeš do bazénu s horkou vodou v plavkách proboha?" říká chechtající se Fagan --- S hrůzou si všimnu, že v horké vodě plave sperma --- Kouknu se a vidím ostatní (teplouše), jak se dlouze dívají na Rona Bakera, ten stojí čelem k moři se svou "arse" tak, aby všichni viděli, nemluvě o McLearovi a Dejvu Wainovi --- Ale tohle je typické pro Codyho a mě, že se v takové situaci nesvlíknem (byli jsme oba vychováni jako katolíci?) --- …