Popis
Jack Kerouac: Big Sur
Anotace
Autobiografický román Big Sur z roku 1962 patří k tomu nejlepšímu, co Jack Kerouac napsal. Existenciální a tvůrčí krize, kterou prochází jeho románové alter ego Jack Duluoz, se promítá do rytmu prózy, jejíž účinky jsou místy až hypnotické. Jack, vyčerpaný věčným flámováním a dotěrnou pozorností fanoušků i novinářů, prchá přes celé Státy až k pobřeží Tichého oceánu, do chaty skryté na dně Ratonského kaňonu u Big Sur. Sám uprostřed divoké přírody chce najít ztracenou rovnováhu a soustředění na práci. Bukolické rozjímání však brzy vystřídá transcendentní děs… Big Sur je kniha o krajnosti, o zběsilé touze po životě, o děsuplné kráse světa, ale i o bolestném střetu s prázdnotou a příliš blízké hranici, za níž číhá zoufalství a šílenství. V tomto ohledu Kerouac bravurně a osobitě navazuje na ta největší témata básnického romantismu. A v závěrečné poemě "Moře" lze zaslechnout ozvuky tradice, k níž se hlásí Eliotova "Pustá země".
Jack Kerouac – životopis, dílo, citáty
9
Pivní příznak přišel po nádherném dnu, kdy jsem se vydal na výšlap nahoru kaňonem na silnici k mostu, kde byla poštovní schránka, kam házím poštu (dopis mámě, ve kterém posílám pusu Tajkovi, což je můj kocour, a dopis starýmu dobrýmu Julienu, kterej jsem adresoval Zkouřený Zatuchlině od Zakrslýho Mecha), a jak se šplhám nahoru, tak dole vykukuje pokojná střecha srubu a půl kilometru ode mě vidím mezi stromy svou verandu, lavici, kde jsem občas spal, a na lavici vedle postele můj červený kapesník (prostý pohled: můj kapesník půl kilometru pode mnou a mě to téměř dojalo) --- A na zpáteční cestě se zastavuji, abych meditoval pod stromy, kde spí Alf, Posvátnej osel, a já vidím na zavřených víčkách růže nenarozených tak jasně, jako jsem jasně viděl červený kapesník, a taky jsem stejně jasně viděl svoje vlastní stopy na pláži na písku z vejšky mostu a pak jsem viděl a slyšel "Růže nenarozených", jak jsem tam tak seděl na turka na měkké louce, slyším to šílené ticho v srdci života, ale cejtil jsem se divně, jako by to byla zlá předzvěst následujícího dne --- Když jsem šel odpoledne k moři a náhle se zhluboka jogínsky nadechl, abych do sebe dostal všechen ten zdravý mořský vzduch, tak jsem se nějak předávkoval jódem nebo ďáblem, možná ty mořské jeskyně, možná ty města mořského plevele, prostě něco to bylo, moje srdce začalo najednou bušit --- Myslel jsem si, že nachytám nějaké ty místní vibrace, a teď tady málem omdlívám, a to není ta mdloba z extáze sv. Františka, přechází to přese mě jako horor věčného stavu pocitu smrti, kterej je ve mně --- Ve mně a všude kolem --- Cejtil jsem se absolutně prost všech prostředků na uklidnění chránících rozum, jako třeba přemejšlet o životě, meditovat pod stromy a dostat se nad věc a všechny tyhle sračky, dokonce i takový plány jako jít si udělat večeři nebo se zeptat sám sebe "Co budu dělat teď? Sekat dřevo?" --- Takhle zoufale k politování jsem se viděl --- Příšerný poznání, že jsem si celej život nalhával, že tady vždycky bude co dělat, aby představení pokračovalo, ale ve skutečnosti jsem jen nemocnej klaun, tak jako všichni okolo --- Všechno, všechno k politování a není tady ani žádnej záblesk selskýho rozumu, kterej by nakop moji s…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.