Maggie Cassidyová

Jack Kerouac

84 

Elektronická kniha: Jack Kerouac – Maggie Cassidyová (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kerouac10 Kategorie: Štítek:

Popis

Jack Kerouac: Maggie Cassidyová

Anotace

Je silvestr roku 1938, v Lowellu v Massachusetts chumelí a parta šestnáctiletých kluků vesele a trochu nejistě kráčí na taneční zábavu. Pro jednoho z nich bude tenhle večer osudový: Jack Duluoz, autorovo alter ego, totiž v tančírně potká sedmnáctiletou Maggie Cassidyovou. Touhle scénou začíná útlý román, který Jack Kerouac napsal v roce 1953 a líčí v něm historii první lásky na maloměstě a hrdinův první šok a okouzlení z oslnivého New Yorku. Prostý příběh prvního vzplanutí je psán typickým Kerouakovým překotným stylem s chaotickou interpunkcí a „jazzovou“ větnou stavbou, balancujícím na pomezí prózy a poezie.
Autobiografický text o nesmělém, nezkušeném vzájemném poznávání a různících se snech dvou mladičkých lidí vznikl už v roce 1953, ale nakladatele našel teprve o šest let později, když už se jeho autor vezl na vlně slávy po vydání svého nejslavnějšího opusu Na cestě.

Jack Kerouac – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Maggie Cassidyová“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

kapitola 26

Blížil se večírek na oslavu mých narozenin, ale neměl jsem o tom vědět — všechno naplánovala moje sestra, mělo to být v jednom malém domku na pawtucketvilleském kopci u kostela u její kamarádky. Všechno mělo být přede mnou utajeno. Koupily se dárky — malé rádio Emersonette, co bylo v té době tak úžasné, později se z něho stal malý radiopřijímač u tupých postelí v laciných hotelech, kde můj otec přebýval v dobách svých cest za prací — Baseballová rukavice, která měla být znamením a sym-bolem nadcházející baseballové sezóny a toho, že všichni budeme hrát, zřejmě mi ji k narozeninám koupil Bloodworth — kravaty — Moje setra pozvala všechny: — Maggie, Bloodwortha, Lousyho, Čiperu, několik svých přátel, rodiče, děvčata ze sousedství, která si s sebou kluci přivedou — neměl jsem o tom vědět, ale věděl jsem.

Řekl mi o tom Bloodworth.

Naše přátelství se jednou večer neskutečně a senzačně prohlou-bilo, bylo to před obchodňákem Giant, naproti textilce a kanálu, před Boys' Clubem, kde jsme si povídali po tréninku, kam se na moje běhání občas chodil dívat, procházeli jsme se sem a tam a povídali si, až jsme došli na místo rozloučení "Já půjdu domů tudy a ty tudy" — na večeři — Byla už tma, studená zima, pouliční lampy zářily jako démanty, foukal nepříjemný, ostrý vítr — Stáli jsme tam a jen si povídali — O Maggie, baseballu, o všem — Abychom se zahřáli, začali jsme si imaginárně házet, metr a půl od sebe, předváděli jsme si techniku házení a chytání, líný windup, hod — "Velký ligový hráči vždycky házej pomalý padáčky," řekl Charley, "běž se podívat do Fenway Parku, uvidíš, jak si ti borci před zápasem nacvičujou nadhozy, jen tak, nikdo neodpaluje, vypadá to, jako by se vůbec nesnažili, ale míč doplachtí parádně daleko, za ty roky to máj vyzkoušený — Důležitá věc, nevysunovat paži —"

"Charley, z tebe bude skvělej ligovej hráč."

"To bude — doufám — rád bych, o tom žádná — ale Taffy, ten to někam dotáhne — Taffy bude —"

Taffy s Bloodworthem si spolu něco prožili, v Lowell Highlands společně kuli plány a dělali si naděje, ambiciózní osobnosti, četli…