Pán prstenů 1 – Společenstvo prstenu

J.R.R. Tolkien

98 

Elektronická kniha: J.R.R. Tolkien – Pán prstenů 1 – Společenstvo prstenu (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tolkien01 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha J.R.R. Tolkien: Pán prstenů 1 – Společenstvo prstenu

Anotace

 

O autorovi

J.R.R. Tolkien

[3.1.1892-2.9.1973] Anglický prozaik, filozof a literární kritik. Narodil se v jihoafrickém Bloemfontienu, po smrti otce roku 1895 však odjel za matkou do Británie, kde také absolvoval střední školu i univerzitu. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom staroanglického jazyka a literatury. Od roku 1920 vyučoval Angličtinu na univerzitě v Leedsu. Po pěti letech se stal v tomto oboru profesorem.Jeho první publikovanou...

J.R.R. Tolkien: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

The Fellowship of the Ring

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pán prstenů 1 – Společenstvo prstenu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA PÁTÁ
MŮSTEK V KHAZAD-DŮM

Družina Prstenu mlčky stála u Balinova náhrobku. Frodo myslel na Bilba a na jeho dlouhé přátelství s trpaslíkem a na Balinovu návštěvu v Kraji před lety. V té zaprášené komnatě v horách se to zdálo tisíc let v minulosti a na druhém konci světa.

Konečně se pohnuli, vzhlédli a začali se rozhlížet po něčem, co by jim objasnilo Balinův osud nebo odhalilo, co se stalo s jeho lidem. Na druhé straně komnaty pod světlíkem byly druhé dveře. Teď uviděli, že se u obojích dveří povaluje spousta kostí a mezi nimi zlámané meče a hlavice seker, rozťaté štíty a přilbice. Některé meče byly zahnuté: skřetí šavle s načernalými čepelemi.

Ve skalních stěnách byla vyhloubena řada výklenků a v nich velké dřevěné truhly pobité železem. Všechny byly rozbité a vyloupené; vedle roztříštěného víka jedné z nich však ležely zbytky knihy. Byla rozsekána a rozbodána a zčásti spálena a bylo na ní tolik černých a jiných temných skvrn připomínajících uschlou krev, že se skoro nedala číst.

Gandalf ji opatrně zvedl, listy však praskaly a lámaly se, když ji kladl na kamennou desku. Nějakou chvíli nad ní beze slova hloubal. Frodo a Gimli, kteří mu stáli po boku, když zlehka obracel stránky, viděli, že jsou popsány různými písmy, runami, jak morijskými, tak dolskými, a tu a tam elfským písmem.

Nakonec Gandalf vzhlédl. „Zdá se, že jsou to záznamy o osudech Balinova lidu,“ řekl. „Odhaduji, že začínají jejich příchodem do Rmutného dolu někdy před třiceti lety; zdá se, že strany jsou číslovány podle let a od jejich příchodu. Vrchní strana je označenajedna – tři, čili na počátku nejméně dvě chybějí. Poslouchejte!

Vyhnali jsme skřety z velké brány a stráž – myslím, zbytek slova je rozmazaný a propálený – asi nicespoustu jsme jich pobili v jasném – myslím – slunci v dolu.Flóiho zabil šíp. Zahubil velkého. Pak kaňka a za ní Flóiho pod trávou u Zrcadlového jezera. Další řádky nemohu přečíst. Pak přijde:Zabrali jsme dvacátý první sál ze severu a usadili se v něm. Je tam nepřečtu co. Mluví se o světlíku. Pak Balin se usadil v komnatě Mazarbul.“

„V Komnatě záznamů,“ řekl Gimli. „Hádám, že je to právě tady, kde stojíme.“

„Teď dlouho nemohu nic přečíst,“ řekl Gandalf, „až na slovo zlato aDurinova sekyra a něco přilba. PakBalin je teď Pánem Morie. Tím, zdá se, končí kapitola. Po několika hvězdičkách začíná jiný rukopis a vidím našli jsme pravostříbro a později dobře kujné a pak něco, aha! mitril; a poslední dva řádky Óin hledat horní zbrojnice Třetí hlubinné, něco,jde na západ, kaňka, k bráně Cesmínie.“

 

Gandalf se odmlčel a několik listů odložil stranou. „Tady je několik stránek podobného rázu, dost spěšně psaných a hodně poškozených,“ řekl; „ale při tomhle světle je nerozluštím. Teď musí řada listů chybět, protože číslování začíná pětkou, zřejmě tedy v pátém roce kolonie. Počkejte! Ne, jsou příliš poškozené a poskvrněné; nepřečtu je. Možná že to na slunci půjde líp. Čekejte! Tady je něco: velký smělý rukopis užívající elfího písma.“

„To bude Oriho ruka,“ řekl Gimli, který nahlížel čaroději přes rameno. „Psával dobře a rychle a často užíval elfí abecedy.“

„škoda že krásným písmem musel zaznamenat ošklivé události,“ řekl Gandalf. „První zřetelné slovo je žal, ale ostatek řádky je smazán, ledaže na konci by bylo vče Ano, musí to být vče a dál ra desátého listopadu padl Balin, Pán Morie, ve Rmutném dole. Šel sám nahlédnout do Zrcadlového jezera. Zastřelil ho skřet schovaný za kamenem. Skřeta jsme zabili, ale mnoho dalších… od východu proti toku Stříberky. Zbytek řádky je tak rozmazaný, že toho moc nepřečtu, ale myslím, že tam stojí zatarasili jsme bránua pak udržíme ji dlouho, jestli a pak snadhrozně a trpět. Chudák Balin! Zdá se, že titul, který přijal, nedržel ani pět let. Rád bych věděl, co se stalo pak; ale není čas luštit posledních pár stránek. Tady je vůbec poslední strana.“ Zamlčel se a vzdychl.

„Je to ponuré čtení,“ řekl. „Vypadá to, že jejich konec byl krutý. Poslouchejte: Nemůžeme ven. Nemůžeme ven. Dobyli Můstek a druhý sál. Padli tam Thrár a Lóni a Náli. Pak jsou čtyři řádky tak rozmazané, že mohu přečíst jen odešel před pěti dny. Poslední řádky znějí Jezero při Západní brané je až u stěny. Pozorovatel ve vodě dostal Óina. Nemůžeme ven. Přichází konec a pak bubny, bubny v hlubině; kdo ví, co to značí. Naposled je rozmazaně naškrábáno elfím písmem: Už jdou. A nic víc.“ Gandalf se odmlčel a stál v zamyšlení.

Na Družinu padl náhlý děs a hrůza z té komnaty. „Nemůžeme ven,“ mumlal Gimli. „Ještě dobře, že jezero trochu kleslo a že Pozorovatel spal dole na jižním konci.“

Gandalf zvedl hlavu a rozhlédl se. „Zdá se, že poslední odpor kladli tady u obojích dveří,“ řekl; „ale to už jich mnoho nezbývalo. Tak skončil pokus znovu dobýt Morii! Byl statečný, ale pošetilý, ještě nenastal pravý čas. Obávám se, že teď musíme dát Balinovi, synu Fundinovu, sbohem. Ať odpočívá ve slujích svých otců! Vezmeme tuhle knihu, Knihu Mazarbul, a později si ji důkladně prohlédneme. Přijmi ji do úschovy, Gimli, a odnes ji zpátky Dáinovi, budeš-li mít možnost. Bude ho zajímat, i když to pro něho bude velmi bolestné. Pojďme odsud! Dopoledne pokročilo.“

„Kudy půjdeme?“ ptal se Baromir.

„Zpátky do sálu,“ řekl Gandalf. „Ale naše návštěva v této místnosti nebyla marná. Teď vím, kde jsem. Tohle musí byl, jak Gimli říká, komnata Mazarbul; a sál tedy musí být dvacátý první od severního konce. Proto bychom měli projít východním obloukem sálu a potom doprava a na jih a dolů. Dvacátý první sál by měl být na sedmém podlaží, čili šest nad podlažím Brány. Pojďme tedy zpátky do sálu!“

 

Sotva to Gandalf vyřkl, ozval se veliký hluk: dunivé bum, které jako by přicházelo z hloubi a rozechvívalo jim kámen pod nohama. V úleku se vrhli ke dveřím.Jdu, jdu, zaznělo znovu, jako by obří ruce proměnily samotné sluje Morie v ohromný buben. Pak se chodbami rozlehlo troubení. V sále hučel veliký roh a dál bylo slyšet v odpověď rohy a drsné výkřiky. Zadupalo množství spěchajících nohou.

„Už jdou!“ vykřikl Legolas.

„Nemůžeme v…

Mohlo by se Vám líbit…