Řím

Émile Zola

89 

Elektronická kniha: Émile Zola – Řím (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: zola08 Kategorie: Štítek:

Popis

Émile Zola: Řím

Anotace

Émile Zola – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu

Rome

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Řím“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV.

Ježto měl Pierre toho odpoledne čas, pomyslil ihned na zahájení svých pochůzek po Římě návštěvou, která mu hlavně ležela na srdci. Hned po vydání jeho knihy došel mu z tohoto města dopis, který jej hluboce pohnul a zaujal, dopis od starého hraběte Orlanda Prady, reka italské jednoty a nezávislosti, jenž, ač ho neznal, nadšeně mu psal pod prvním dojmem četby; čtyři stránky byly plny plamenných protestů, výkřiků vlastenecké víry, zcela mladistvé u tohoto starce, obviňujícího jej, že ve svém díle zapomněl na Itálii, žádajícího Řím, nový Řím pro Itálii sjednocenou a konečně svobodnou. Následovala výměna několika dopisů a kněz, ač neopouštěl svého snu o novokatolicismu, spáse světa, zamiloval si z dálky toho muže, jenž mu psal dopisy planoucí takovou láskou k vlasti a ke svobodě. Zpravil jej o své cestě a slíbil mu návštěvu. Leč nyní, přijav pohostinství v paláci Boccanera, ocitl se v trapných rozpacích; zdálo se mu těžko, po laskavém Benedettině přivítání, hned prvního dne bez jejího vědomí jíti k otci muže, jemuž uprchla a s nímž se chce nadobro rozejít; tím spíše, že starý Orlando bydlil se svým synem v malém paláci, který tento vystavěl ve Via Venti Settembre.

Pierre chtěl se tudíž především svěřiti se svými pochybnostmi samotné komtese. Ostatně vikomt Philibert de la Choue mu byl řekl, že chová k hrdinovi dětskou lásku a obdiv. A vskutku, když se po obědě zmínil o svých rozpacích, hned po prvních slovech jej přerušila a zvolala:

„Ale ovšem, pane abbé, jděte k němu, rychle! Starý Orlando je naší národní pýchou; a nedivte se, že jej tak nazývám: celá Itálie jej tak nazývá, z lásky a z vděčnosti. Já jsem vyrostla ve světě, který jej proklínal a považoval za satana. Teprve později, když jsem jej poznala, naučila jsem se jej milovati a vskutku, je to nejmírnější a nejspravedlivější muž na zemi.“

Usmívala se, ač jí zvlhly zraky, patrné při vzpomínce na rok strávený tam, v tom domě násilí, kde strávila snesitelné chvíle jen poblíže tohoto starce. A dodala tišeji, hlasem poněkud se chvějícím:

„Až se s ním setkáte, vyřiďte mu, že jej mám stále ráda a že nikdy nezapomenu jeho dobroty, buď co buď!“

Pierre vzpomínal mezi jízdou do Via Venti Settembre celé rekovské historie starého Orlanda. Byla to přímo epopej, plná dávnověké víry, srdnatosti a nezištnosti.

Hrabě Orlando Prada, potomek vznešené milánské rodiny, plál již od mládí takovou záští k cizině, že v necelých patnácti letech přináležel již tajnému sdružení, jednomu z odvětví starých karbonářů. Tato nenávist rakouského panství měla kořeny hluboko, ještě ve starých vzpourách proti otroctví, kdy se spiklenci scházeli v lesích, v opuštěných chatrčích; a zostřoval ji ještě dávnoletý sen o osvobození Itálie, o navrácení jí sobě samé, aby se konečně opět stala velkým, mocným národem, důstojným nástupcem bývalých dobyvatelů a pánů světa. Ach, jak žhoucí, jak nádherný sen vymaniti z dlouhé hanby tuto dříve tak slavnou zem, rozmetanou, rozkouskovanou Itálii, padnuvší za oběť drobným tyranům, …

Mohlo by se Vám líbit…