Za Alpami

5.

Později toho dne Katharina ještě zkusila zavolat Mathiasovi, ale nesehnala ho. Přesněji řečeno, Mathias ihned zavěsil, sotva se na druhé straně ozvala Katharina. A stejně tomu mělo být po další čtyři roky až do Mathiasovy svatby, kdy se matka se synem aspoň trochu udobřili.

Do nového tisíciletí Mathias vstoupil po boku malé Frauke. V tomhle případě je navíc jedno, zda nové tisíciletí začalo už tehdy, nebo až o rok později, protože na tom prohlášení se vlastně nic nemění. Mathias s Frauke byl jak o silvestru 1999, tak o silvestru 2000, a pak s ní byl až do roku 2002. Rozešel se s ní toho roku v červnu, to už byl na medicíně v pátém ročníku a červnový termín rozchodu měl své dobré vysvětlení: toho léta už chtěl Mathias jet k moři s Evou Weber, spolužačkou z medicíny. V létě 2002 odjeli s Evou na tři týdny na řecký ostrov Santorini, vztah jim pak vydržel do dalšího léta, kdy se v klidu rozešli. Také Evu Mathias několikrát podvedl. Pokud by však Eva ony nevěry měla možnost sledovat v přímém přenosu, možná by ani příliš nežárlila. Mathiasův milostný život byl totiž po všechna ta léta jednou z nejméně vzrušujících složek jeho života. Jeho vášeň se napínala jinam: k medicíně a k víkendům v klubech.

Podnikání v těchto dvou oblastech ho skutečně vzrušovalo. Medicína a techno byly oblasti, proti kterým Mathias nemohl říct jediné křivé slovo a které ani v nejmenším nehodlal brát pro pobavení sebe nebo okolí na lehkou váhu. Medicína a techno byly vážné záležitosti. Láska? K té patří i úskalí, někdy se říká, že její nedílnou součástí je i nenávist. Pokud tomu tak je, pak pro Mathiase medicína a techno byly něčím jiným, možná něčím více než láskou. Pro nenávist v rámci medicíny a techna totiž nebyl žádný prostor, v obou těch oblastech se neustále dělo něco nového. Nové medicínské poznatky, nové vědecké objevy, nové hudební projekty, nové desky, nové kluby, nové klubové noci.

Stejnou nikdy nekončící novost by pravděpodobně člověk mohl najít i v Evě Weber; i ta se jistě každé ráno vedle Mathiase probouzela vždy o kousek jiná, i v ní by šlo bez ustání nalézat nová vzrušující překvapení, odhalovat drobné změny, sta tisíce a miliony nových úhlů pohledu, nové hry světla a stínu. I s Evou by šlo podnikat vzrušivé výpravy do jejího nitra, kde by člověk mohl s úžasem hledět na ty čím dál hlouběji zasuté fasety její duše, nebo třeba žasnout nad čím dál většími možnostmi jejího análního otvoru. Eva Weber prostě byla na roveň medicíny a techna, a Mathias byl vůl, že si toho nevšiml nebo že toho odmítal využívat. Ne, vlastně zde přece jen byl jeden rozdíl.

* * *

V létě 2003, to už spolu byli rok, Mathias s Evou znovu odjeli do Řecka. Jejich vztah tehdy byl dvěma slovy docela profesionální. Vlastně je to oba permanentně překvapovalo, ale nedávali to najevo; když jeden nic neříkal a dělal, že je vše v naprostém pořádku, ani druhý nic neříkal a dělal, že je vše v naprostém pořádku. Přistoupili na to, že jsou po dvanácti měsících vztahu jacísi mladičcí čtyřiadvacetiletí manželé, kteří mají tu smůlu nebo to štěstí, že pocházejí z nejbohatší části Evropy, a navíc mají oba docela bohaté rodiče, což je holt vede k tomu, že musejí po světě chodit poněkud velkopansky a dávat při tom na odiv svoji zděděnou vyspělost. Takoví lidé, jako tehdy byli Eva s Mathiasem, ti, když přijeli kamkoli mimo západní Německo, jejich život se prakticky okamžitě změnil v život poskládaný z řešení jen úplně drobných starostí a z užívání si ohromných ekonomických bonusů. Nefungující klimatizace a hodně výhodné ceny míchaných nápojů. Nádherná pláž, ale autobus, který k ní jezdil, nikdy nepřijel na čas, takže si to několikrát po čtvrt hodině čekání rozmysleli a šli na pláž u jejich hotelu.

Eva nosila jen malé bikiny. Při opalování na pláži si navíc horní díl odkládala, když si chtěla pěkně opálit záda. Postavu měla mnohem hezčí než Frauke. Když šla do moře, chlapi se za ní otáčeli. Mathiasovi to dělalo dobře, že se po ní chlapi dívají, a byly to právě takové momenty, které pak na několik dalších minut generovaly jejich nejpříjemnější společné chvíle a jejich největší možnou lásku.

Jednoho dne, to už měli víc než půlku pobytu za sebou, jí Mathias řekl: „Evo, tady na zadku máš maličko… pomerančovou kůži. Celulitidu.“

Všiml si toho, když jí opalovacím krémem mazal záda. Musel jí to nahlásit, on, doktor. Stejně tak by hasič nahlásil požár, policista by začal vyšetřovat zločin. Navíc to nebylo nic strašného, ani Eva se nijak zvlášť neurazila. Jen ho plácla po ruce a zakroutila hlavou:

„Nene,“ řekla. „Jen špatně ležím, hele. A navíc… I kdyby, jakože ne, tak je to docela normální a od tebe je krutě šovinistické, když na mě koukáš zrovna takhle.“

Skutečně to nebylo nic hrozného. Zároveň to ale byla drobná změna.

V celku asi nešlo očekávat, že ta situace na Evině zadku někdy bude lepší. Mohla se začít mazat zpevňujícími či revitalizačními krémy, mohla by začít cvičit, ale v celku… Nešlo očekávat, že ta situace na Evině zadku někdy bude lepší.

Právě v tom byl rozdíl mezi medicínou a technem na jedné straně a Evou Weber na straně druhé.

* * *

Mathiase v té době asi skutečně přitahovalo mládí a především až absolutní neporušenost; taková, jaká může zůstat snad jen na papíře. Láska k barevným dámským časopisům a k jejich modelkám mu zůstala. Dál si lesklé časopisy kupoval, nestyděl se za to; svým způsobem měl dojem, že záj…