Za Alpami

12.

Katharina přeháněla. Mathias Walter byl selfmademan, nebo se za něj alespoň on sám považoval, a s tak složitým podnikem nikdo nezačne dřív než v patnácti. Jeho dětství by klidně šlo s trochou dobré vůle přeskočit. Měl rád počítačovou hru Star Wars. Krom toho miloval kino a video, v roce 1988 především postavu a stejnojmenný film s názvem RoboCop. V televizi sledoval německy dabovaný Star Trek, tedy další příběhy z vesmíru. Když pomineme fakt, že malý Mathias měl tatínka, který byl ve věku spíše dědečka, jeho dětství se nijak výrazně nelišilo od dětství dalších německých chlapců z dobrých rodin.

Brzy po narození mu diagnostikovali lehkou poruchu funkce ledvin. Žádná velká omezení z toho ale neplynula. V praxi to znamenalo pouze pravidelné každoroční kontroly a zvýšenou míru obezřetnosti. Červené či jiné zbarvení moči bylo jasným varovným signálem. Musel si dávat pozor na prostydnutí a každou chřipku či jiné virové onemocnění musel trpělivě vyležet.

Byl otylý. V sedmi či osmi letech, když chodil na základní školu Riederberg, to malému ještě nedocházelo. Ale v devíti, když nejenže sebral další velkou hrst rozumu, ale kdy mu také v zorném poli poprvé zatančily jeho mužské hormony, Mathias své břicho začal vnímat jako potenciální nepříjemnost. Od té doby to bylo jedno z jeho životních témat: tloušťka a kdo za ni může. Otázka, kdo za jeho tloušťku může, na kterou si dlouho odpovídal, že matka, byla někdy kolem jeho patnácti let nahrazena otázkou, co za ni může. Tehdy se Mathias začal zajímat o zdravou výživu, stal se vegetariánem a náruživým chodcem.

Pokud by se změřil čas, který s Mathiasem za prvních devět let jeho života strávila Katharina a kolik Clemens, pak jednoznačně absentoval Clemens. To on prokazatelně o dítě neměl zájem. Většinu času trávil mimo domov, v kanceláři, ještě častěji ale na cestách. Poprvé zmizel, když malému byly ani ne dva měsíce. Později se spanilé jízdy pravidelně opakovaly.

Clemens dlouho Mathiase k ničemu nepotřeboval. Zlomovým bodem samozřejmě byla až ona Katharinina cesta za Janem Rabasem do Offenbachu, kde s ním pak strávila noc. Když jí tehdy po jejím návratu z Offenbachu Clemens řekl, že jí rozvod nedá, řekl tou větou mnohem víc, než si myslel. Bylo v ní uvědomění, že přišel čas, kdy dárky začíná sbírat někdo jiný. Následující období, které trvalo až do oné neslavné cesty do Čech, během níž zemřela Eila, by šlo lehce nazvat bojem o dítě. Bojem, který měl Clemens předem vyhraný, neb Katharina se žádného podobného boje účastnit nechtěla.

Mathiasovi v devíti letech začalo bohaté dětství. Otcovo rozmazlování přitom Mathiase zastihlo v životní fázi, která je v učebnicích vývojové psychologie charakterizována s pomocí slov jako krutost, šikana, nezávislost, touha po uznání vlastních schopností. Mathiasova mysl, sotva ve svém dosud jen fantazijně-mechanickém středu přivítala koncept úmyslu, začala úmyslně ničit. Domácí počítač Commodore 64, dárek k devátým narozeninám, přežil pouhých pět měsíců. Na kusy se rozlétl toho dne, kdy Mathiase přivedla domů policie; viz o pár odstavců níže. Clemens mu však obratem koupil nový.

Otec byl najednou téměř pořád doma. Jako by v malém Mathiasovi nalezl smysl života. V tom roce před pádem železné opony prostě kvůli souhře několika okolností došlo k nešťastnému zašmodrchání a prohození. Na jedné straně Clemens, kterému v osmapadesáti ujel vlak, na druhé straně Katharina, která ve čtyřiatřiceti začala svůj ujíždějí…