Kus umělce

(Strakonicko)

Po příjezdu jsme si rozdělili role. U stáje jsme nakreslili jiný kontinent a Grajewská k nám šla z jiného kontinentu, přes moře, stáli jsme na kontinentě a kibicovali jsme. Maciejowski předpokládal, že budu skrze Grajewské pochody po dvoře prezentovat a ilustrovat celé dějiny. Je to příležitost, jak si dojít pro Passport, řekl mi, přes nějaký transcode, necháš ji odejít do emigrace, tu bych udělal támhle u studny, studna symbolizuje, že naděje jsou bezedné, ale realita, ta dno má, stejně jako ta reálná studna tady na dvoře, pak se bude zklamaně vracet, celý dopolední program v podstatě míří k tomu, aby se Grajewská začala cítit jako ahasver a aby mi už odpoledne nebo večer dala, řekl mi živě, ale choval se strnule.

Co ho znám, byl trochu při těle, ale fakt, že je z art world, mu situaci vždy ulehčil. Vytáhnul art world a pravidelně vítězil. Ale s Grajewskou narazil už ve vlaku. Mohlo to být dané tím, že Grajewská byla sama z art world, protřelá, vytahaná (to vytahané oblečení, co ve Varšavě nosila na zkoušky), art world ji moc nezajímal, tak tím to mohlo být, tím, že Grajewská už v art world zkusila ledacos, navíc Grajewská rovná se herečka, tím to taky mohlo být, ale tím to taky nebylo. Čím to bylo? Marcin nastoupil až v Katowicích. No a já si už někde za Varšavou vzal Grajewskou stranou (ale ne! to by to dopadlo!), dopředu, do jídelního vozu Polských drah. Postavil jsem před ni pivo a řekl jsem jí, Grajewská! Maciejowski dospěl k tomu, že mu jde o prsa. Dospěl k tomu, že může milovat i tuhle část ženského těla. Grajewská! Maciejowski dospěl do stavu, kdy se uklidnil, už netěká sem a tam. Grajewská! Maciejowski po tobě půjde úplně rovnou, Grajewská, Maciejowski po tobě pojede jako tenhle vlak! Grajewská, Maciejowski necouvne! Maciejowski v tobě bude vidět něco pro něj důležitého. Bude si myslet, že mu jde o prsa, ale já ti říkám, není to tak, Marcinovi jde skoro o všechno. Grajewská, podívej se, ať chceš, nebo ne, nejde to. Obrň se a třískni s ním o zem. Garantuju ti, že ho už na hranicích budeš mít v rukou. A taky že jo! Třískla s ním ale o zem, ta Grajewská! Já nejsem žádná děvka, Marcine. Přesně na hranici s Českem! Marcin do cizí země vjel na podlaze jako nějaký bordel! Na tu Grajewskou nemám, řekl mi ráno před statkem a dal mi hrnek od kafe. Šli jsme zkoušet. Připadali jsme si jako hovada. Už ve Varšavě jsme dělali divadlo, kterému skoro nikdo nerozuměl. Grajewská snad už od druhého ročníku studií čekala na úspěch a už toho začínala mít dost. Nechápu to, říkala často. Nechali ji studovat, doteď má doma studijní výkaz, takže ta mlha, co přišla po škole, ta zahalila něco, co prokazatelně existovalo. Talentovými zkouškami jsem bez problému prošla, říkala často, klacek do cesty mi někdo hodil až pak. Musel jsem se přemáhat, když jsem jí říkal, aby to zkoušela dál, aby neskládala ruce do klína, neb jsem si sám byl téměř jistý, že Grajewské bude až do konce osudem právě jenom zkoušení, jak v životě, tak v divadle.^[6] Naobě…