Ptáci

Doslov překladatele

Aristofanova komedie Ptáci byla pozorována o Velkých Dionýziích z jara r. 414 př. Kristem. Vznikla v dusném ovzduší neblahých válečných a politických událostí. Bylo to za peloponéské války, za onoho vleklého zápasu Athén a Sparty o prvenství v řeckém světě.

R. 422 byl sice ujednán mezi oběma státy mír na padesát roků, ale nebyl upřímně zachován, ve skutečnosti se vedla – hlavně ze strany athénské – drobná válka dále. Sníce o úplném potlačení Sparty, dali se Athéňané r. 415 strhnouti k odvážnému, velkorysému podniku, jehož cílem byly výboje na Sicílii, ba, pomýšlelo se i na pokoření Kartága a jiných území v západním Středozemním moři. Duší podniku byl ctižádostivý a nadaný, ale bezcharakterní a nespolehlivý Alkibiades, původem aristokrat, ale tou dobou horlivý přívrženec athénské demokracie. Kdyby se byla sicilská výprava zdařila, byla by bývala demokracie v Athénách velmi posílena. Aristokratické kluby, jež už dříve pracovaly potají k tomu, aby demokracii porazily, usilovaly nyní o to, aby nějak výpravu zhatily, a mířily hlavně proti Alkibiadovi, proti němuž chovali aristokraté i osobní nenávist.

Když už byly všechny přípravy k odplutí athénského loďstva téměř hotovy, stalo se v květnu r. 415, že bylo jedné noci pokáceno nebo zohaveno po Athénách a okolí několik set veřejných hermovek, to jest sloupků, zasvěcených bohu Hermovi, jehož hlavou byly sloupky ozdobeny. Rozsah tohoto zločinu proti náboženství Athéňany neobyčejně pobouřil a také znepokojil, neboť se ten zločin družil k neblahým předzvěstem a věštbám, týkajícím se válečné výpravy. Nadto se zdálo, že se za ním skrývá politické spiknutí, usilující o zvrácení ústavy, snad dokonce ve spolku s nepřátelskou Spartou. Na zhanobení hermovek asi neměl Alkibiades účasti; cílem těch, kdo zhanobení provedli, bylo zmařiti výpravy na Sicílii, kdežto Alkibiades si toužebně přál, aby se uskutečnila a jemu dopomohla k slávě. Vyšetřování zločinu nemělo úspěchu, vzrušení a úzkost národa tím jen vzrůstala.

K dovršení všeho bylo těsně před skončením příprav učiněno na Alkibiada udání, že on a někteří jeho přátelé několikráte parodovali eleusinská mysteria. Udání se bezpochyby zakládalo na pravdě; bylo však záludné potud, že bylo učiněno pozdě, a mimo to vrhalo na Alkibiada, známého svou nevázaností, špatné světlo. Jak mohli bozi přát štěstí výpravě, jejímž hlavním vůdcem byl zřejmý bezbožník? A nebylo lze chovati podezření, že takový člověk mohl míti vynikající účast i na jiné bezbožnosti, zhanobení hermovek? Alkibiades, jsa si jist svou širokou oblibou v lidu i u vojska, žádal důtklivě, aby byla ještě před odjezdem loďstva vyřízena ona žaloba proti němu vznesená. Protivníci však viděli, že jsou poměry prozatím Alkibiadovi příliš příznivy: dosáhli toho, že byla jeho pře odročena, doufajíce, že ho budou moci za jeho nepřítomnosti spíše zničiti.

S velkou slávou odplulo athénské loďstvo v létě 415 k Sicílii. Byla to válečná…