Lýsistraté

Aristofanés

59 

Elektronická kniha: Aristofanés – Lýsistraté (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: aristofanes02 Kategorie:

Popis

E-kniha Aristofanés: Lýsistraté

Anotace

O autorovi

Aristofanés

[445 př.n.l.-385 př.n.l.] Aristofanes (Ἀριστοφάνης) byl nejslavnější řecký dramatik, má velkou zásluhu na rozvoji žánru komedie.Narodil se v Aténách asi v roce 445 před naším letopočtem, zemřel okolo roku 385 př.n.l.Z Aristofanova života se nedochovala žádná známá informace. Jediné, co se dá s jistotou říci, je, že žil a psal úspěsná dramata. Jeho díla ukazovala úpadek aténské demokracie, také lidskou hamižnost...

Aristofanés: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Lýsistraté“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DRUHÉ JEDNÁNÍ

Před uzavřenou bránou vedoucí na Akropolis; před ní nevysoké široké schodiště. Vpravo od brány náznak pramene a jeskyně. Bílý den. Orchestrem vystupuje zprava SBOR STARCŮ. Většina jich nese na ramenou břevna, někteří nesou v ruce hrnec nebo pánev, v nichž doutná dřevěné uhlí, a dlouhou suchou révovou ratolest („zapalovák“). Stoupají k hradu velmi namáhavě.

NÁČELNÍK STARCŮ (k PRVNÍMU STARCI):

Jdi, Drakéte, a veď náš krok,
       i když tě rámě bolí,
jsouc olivy pněm zelené
       tak mocně zatěžkáno!

PRVNÍ STAŘEC:

Ach, mnoho nečekaného
nese dlouhý život!
(K svému sousedovi.)
Kdo byl by, Strymodóre můj,
čekal kdy, že se ženy,
které jsme doma živili
k zjevnému svému neštěstí,
svatého zmocní obrazu
(ukazuje nahoru na hrad)
a obsadí náš vyšehrad
a sochory a zámky
vchod k němu zatarasí?

NÁČELNÍK (k DRUHÉMU ČLENU SBORU):

Jen rychle k hradu pospěšme,
       můj Filurgu, jen rychle,
ať nakupíme kolem nich
       ty kmeny své a klády,
a pro všechny, jež tuto věc
       nám spolu nastrojily,
hranici jednu navršme
       a zapalme svou rukou,
ať shoří všecky najednou,
       a první – Lízi frejná!

DRUHÝ STAŘEC (k NÁČELNÍKOVI):

Mně, co jsem živ, se nebudou,
při Démétře, chlámat!
Ni Kleoménés, spartský král,
jenž hrad první zabral,
ztad neoškubán nevyšel;
ač soptil spartskou zpupností,
vydav nám zbraně, odtáhl
jen v jednom cáru nuzáckém,
pln špíny, strupů, štětin
a nemyt po šest roků!

NÁČELNÍK:

Ba, my jsme obléhali kdys
       ukrutně toho muže:
sedmnáct řad nás bylo tam,
       co u bran nocovalo!
A taký drzý čin zde těch,
       jež mají v zášti bozi
i s Eurípidem, když tu jsme,
       nebudem moci zkrotit?
Pak ať už není v Attice
       ni stopa naší slávy!

TŘETÍ STAŘEC (odpočívaje):

Nuž z celé cesty zbývá nám
ještě příkré návrší,
jež stoupá tuhle ke hradu, kam spěcháme.
A jak tam asi vyvlečem
tenhle náklad bez oslů?
Mně už strašně otlačil
pár těchhle klád má ramena.

ČTVRTÝ STAŘEC:

Přece musíme však jít
a svůj oheň rozdmýchat,
aby náhle nezhasl,
až k cíli cesty dojdeme.

STARCI zafoukají do pánví s doutnajícím ohněm; vyvalí se z nich kouř.

SBOR STARCŮ (odvraceje od kouře hlavy):

Fí, fí!
Ouvé, ouvé! Jaký to dým!

PÁTÝ STAŘEC:

Jak strašně, vládce Héraklés,
na mne vyrazil ten kouř
a do očí mě kouše jako vzteklý pes!
Ten oheň je, to jistě vím,
pravý oheň sopečný,
sice by tak nedrásal
svým zubem krhavý můj zrak!

ŠESTÝ STAŘEC (pobízeje ho):

Pospěš na hrad, kupředu,
na pomoc naší bohyni!
Kdy jí můžem, Lachéte,
přispěti více nežli dnes?

SBOR STARCŮ (jako výše):

Fí, fí!
Ouvé, ouvé! Jaký to dým!

Vystoupili mezitím na jeviště a míří k bráně.

NÁČELNÍK (ukazuje na kouřící pánve):

Hle, ten náš oheň dosud bdí
       a žije, díky bohu!
Co myslíte: zdaž nemáme
       dřív zde své klády složit
a potom strčit do hrnců
       révový zapalovák,
(ukazuje révovou větev)
zažehnout jej a na vrata
       jak beranem se vrhnout?
A nebudou-li na náš křik
       chtít uvolnit…