DRUHÉ JEDNÁNÍ
Před uzavřenou bránou vedoucí na Akropolis; před ní nevysoké široké schodiště. Vpravo od brány náznak pramene a jeskyně. Bílý den. Orchestrem vystupuje zprava SBOR STARCŮ. Většina jich nese na ramenou břevna, někteří nesou v ruce hrnec nebo pánev, v nichž doutná dřevěné uhlí, a dlouhou suchou révovou ratolest („zapalovák“). Stoupají k hradu velmi namáhavě.
NÁČELNÍK STARCŮ (k PRVNÍMU STARCI):
Jdi, Drakéte, a veď náš krok,
i když tě rámě bolí,
jsouc olivy pněm zelené
tak mocně zatěžkáno!
PRVNÍ STAŘEC:
Ach, mnoho nečekaného
nese dlouhý život!
(K svému sousedovi.)
Kdo byl by, Strymodóre můj,
čekal kdy, že se ženy,
které jsme doma živili
k zjevnému svému neštěstí,
svatého zmocní obrazu
(ukazuje nahoru na hrad)
a obsadí náš vyšehrad
a sochory a zámky
vchod k němu zatarasí?
NÁČELNÍK (k DRUHÉMU ČLENU SBORU):
Jen rychle k hradu pospěšme,
můj Filurgu, jen rychle,
ať nakupíme kolem nich
ty kmeny své a klády,
a pro všechny, jež tuto věc
nám spolu nastrojily,
hranici jednu navršme
a zapalme svou rukou,
ať shoří všecky najednou,
a první – Lízi frejná!
DRUHÝ STAŘEC (k NÁČELNÍKOVI):
Mně, co jsem živ, se nebudou,
při Démétře, chlámat!
Ni Kleoménés, spartský král,
jenž hrad první zabral,
ztad neoškubán nevyšel;
ač soptil spartskou zpupností,
vydav nám zbraně, odtáhl
jen v jednom cáru nuzáckém,
pln špíny, strupů, štětin
a nemyt po šest roků!
NÁČELNÍK:
Ba, my jsme obléhali kdys
ukrutně toho muže:
sedmnáct řad nás bylo tam,
co u bran nocovalo!
A taký drzý čin zde těch,
jež mají v zášti bozi
i s Eurípidem, když tu jsme,
nebudem moci zkrotit?
Pak ať už není v Attice
ni stopa naší slávy!
TŘETÍ STAŘEC (odpočívaje):
Nuž z celé cesty zbývá nám
ještě příkré návrší,
jež stoupá tuhle ke hradu, kam spěcháme.
A jak tam asi vyvlečem
tenhle náklad bez oslů?
Mně už strašně otlačil
pár těchhle klád má ramena.
ČTVRTÝ STAŘEC:
Přece musíme však jít
a svůj oheň rozdmýchat,
aby náhle nezhasl,
až k cíli cesty dojdeme.
STARCI zafoukají do pánví s doutnajícím ohněm; vyvalí se z nich kouř.
SBOR STARCŮ (odvraceje od kouře hlavy):
Fí, fí!
Ouvé, ouvé! Jaký to dým!
PÁTÝ STAŘEC:
Jak strašně, vládce Héraklés,
na mne vyrazil ten kouř
a do očí mě kouše jako vzteklý pes!
Ten oheň je, to jistě vím,
pravý oheň sopečný,
sice by tak nedrásal
svým zubem krhavý můj zrak!
ŠESTÝ STAŘEC (pobízeje ho):
Pospěš na hrad, kupředu,
na pomoc naší bohyni!
Kdy jí můžem, Lachéte,
přispěti více nežli dnes?
SBOR STARCŮ (jako výše):
Fí, fí!
Ouvé, ouvé! Jaký to dým!
Vystoupili mezitím na jeviště a míří k bráně.
NÁČELNÍK (ukazuje na kouřící pánve):
Hle, ten náš oheň dosud bdí
a žije, díky bohu!
Co myslíte: zdaž nemáme
dřív zde své klády složit
a potom strčit do hrnců
révový zapalovák,
(ukazuje révovou větev)
zažehnout jej a na vrata
jak beranem se vrhnout?
A nebudou-li na náš křik
chtít uvolnit…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.