Plutos

Vysvětlivky

První dějství

S hlavami ověnčenými – věnčení mívalo u Řeků význam obřadný. Věnčili se nejen při náboženských úkonech (zde jsou Chremylos a Karion božími poutníky), nýbrž i při pitce a řečnění ve sněmu, neboť to obé také bývalo spojeno s náboženskými úkony. Ověnčený se tak jaksi dával do boží ochrany.

„Jenž z pozlacené věští trojnože“ – delfská kněžka Pýthie, sama ověnčená, jejímiž ústy prý Apollón vydával věštby, seděla na zlaté trojnožce, ozdobené vínky. – V některých verších paroduje básník tragický styl, ba leckdy užívá parodicky přímo veršů nebo jejich částí, vzatých z tragédií, ať už známých nebo neznámých. Jsou v textu většinou označeny uvozovkami.

Pro několik zlaťáků – (v originále „pro malé množství stříbra, peněz“) – byl patrně své obci něco dlužen, odsouzen ke ztrátě svobody a prodán do otroctví.

O korintských atd. – bohatý Korint byl pověstný svými hetérami; některé z nich nabyly proslulosti v celém řeckém světě, ba i mimo něj. I jejich vyděračnost byla pověstná.

Chlapci milovaní – naráží se na pederastii (homosexualitu), v antickém světě hojně rozšířenou.

Všechna umění atd. – v Aischylově „Upoutaném Prométheovi“ si tu zásluhu přičítá Prométheus, jenž lidi obdařil ohněm. Na tu tragédii jsou zde slovní narážky.

Záletník, dopadený při činu, mohl být – právě tak jako dopadená cizoložnice – od manžela jakkoliv potrestán, i smrtí. V praxi to obyčejně odnesl nějakým potupným tělesným trestem, anebo se manžel spokojil výkupným. Manželka to leckdy odnášela rozvodem. 

Král králů (velký král) je král perský. Jeho zlato často významně zasahovalo do řeckých poměrů. V době, kdy byl provozován „Plutos“, pracovaly perské peníze pro Athéňany.

Nekoná se sněm atd. – za účast v lidovém sněmu (a také v porotním soudě) se vyplácely tehdy tři oboly (půl drachmy) jako náhrada za ušlý výdělek. Nebylo to mnoho, ale na skromné živobytí menší rodiny to na den stačilo. Proto se leckdy občané o účast ve sněmu drali, aby jim bezpracný výdělek neušel.

Křižníky – v orig. jde o známé lodice s třemi řadami vesel (triéry).

Lidomil, Čamrda, Držkáč, Číman – v orig. jsou uvedeni čtyři tehdejší athénští demagogové Pamfilos, Aristoxenos, Agyrrhios a Filepsios. Nejvýznamnější z nich byl Agyrrhios, jenž se postaral o to, aby byly – po několikaleté přestávce – znovu zavedeny a pak i zvýšeny sněmovní a porotní diety.

Liběnka – v orig. jakási Nais, jedna z milenek bohatého, nevzdělaného Filonida. Ten byl pověstný svou velkou, hromotluckou postavou; pro ni si z něho komikové tropili smích, nazývajíce ho oslem nebo velbloudem (odtud zde „klacek velbloud“).

Ten palác – o domu, který si dal postavit potomní athéský admirál Timotheos z velkého dědictví, jež mu zanechal jeho otec admirál Konon.

Všech jiných věcí atd. – naráží se na Hom. Il. XIII 636 n.:

    Všelikých věcí se člověk nabaží: spánku a lásky,
jakož i sladkého zpěvu i bezvadných tanců a rejů…

Spojence – v orig. se naráží na to, že byli Athéňané tehdy spojenci Egypťanů, které jinak neměl…