Plutos

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Ráno. Scéna táž. Před Chremylův dům se porůznu zleva scházejí členové SBORU; někteří si sedají na lavice u domu.

NÁČELNÍK SBORU (k jednomu členovi SBORU):

Mne vypudila zvědavost,
chci vědět, co je nového –

1. ČLEN SBORU:

Mne taky!

2. ČLEN SBORU:

                    A mne zrovna tak!

Ostatní přisvědčují.

3. ČLEN SBORU

Zdaž prohlédl bůh bohatství –

1. ČLEN SBORU:

– a učiní nás šťastnými –

2. ČLEN SBORU:

– tím, že nám zlata poskytne –

3. ČLEN SBORU:

– či je to pouhé mámení?

NÁČELNÍK SBORU (ukazuje vpravo):

To zvíme brzy: od města
sem kvapí právě Karion!

Zprava přispěchá upachtěný KARION, obtížený všemi věcmi z konce 2. dějství. Shodí to na zem, odfoukne si a zaujme řečnickou pózu.

KARION (slavnostně, SBOR pohromadě):

Ó starci, kteří jste se častokrát
v den Theseova svátku poměli
tak skvěle o veřejné hostině,
že jste si – s chlebem srkli polévky,
ó, jak jste šťastni, jak jste blaženi,
i vy i všichni řádní občané!

Pohnutí ve SBORU.

NÁČELNÍK SBORU:

Ó nejlepší z mých přátel nynějších,
co je? Máš dobrou zprávu, jak se zdá.

KARION:

Potkalo štěstí pána našeho,
či spíše sama boha bohatství,
jenž býval slep, a nyní „zornice
má jasné, zřivé“. Milostiv
byl k němu Asklépios, spásný bůh.

NÁČELNÍK SBORU (rytmicky poskakuje, SBOR s ním):

Tvá slova mě k radosti zvou,
tvá slova mě k jásotu zvou!

Výskají.

KARION:

Ať chce kdo nebo nechce, raduj se!
(Rytmicky poskakuje.)

NÁČELNÍK SBORU:

Buď jásotem slaven bůh,
    jenž krásné potomky má
a světlem spásy je nám,
    bůh lékařství Asklépios!

Jásají a křepčí.

Z Chremylova domu vyběhne jeho ŽENA, za ní jeho SYNEK.

ŽENA:

Co to je za křik? Máte dobrou zvěst?
Já po ní dávno toužím, sedíc uvnitř,
a na tohohle –
(ukazuje na KARIONA)
                           čekám dychtivě.

KARION:

Sem víno, paní, rychle, rychle, ať
si zavdáš též – (stranou) – to děláš tuze ráda! –
Nesu ti, jedním slovem, samé dobro!

ŽENA (odběhne do domu a vrátí se se džbánem a pohárem. Napije se):

Kde je to dobro?

KARION:

Hned to zvíš z mých slov.

Vezme jí pohár, nastaví, ŽENA mu nalije. KARION pije dlouhým pomalým douškem. Později převezme džbán a pohár jeden člen SBORU a jednotlivcům mezi řečí nalévá.

ŽENA:

Tak pověz konečně, co říci chceš!

KARION (utřev si ústa rukou):

Tak: když jsme přišli k chrámu, s námi pak
ten člověk, tehdy velmi ubohý,
však nyní přeblažený, přešťastný,
nejprve jsme ho k moři dovedli
a provedli s ním koupel očistnou.

ŽENA (ironicky):

Můj bože, to byl jistě přešťastný
ten stařec v koupeli tak studené!

KARION:

Potom jsme k bohu do svatyně šli.
A když byl koláč –
(ukazuje na košík)
                                    se vším ostatním
už zasvěcen a žárem plamene
se všechno slilo v placku, Pluta jsme
tam uložili, jak se patřilo,
a každý z nás si chystal rohože.

ŽENA:

Byli tam jiní boha potřební?

KARION:

Nu, byl tam Neokleides, demagog,
je tuze slepý, ale v zlodějství
nás vidoucí jak orel předstihne;
a mnozí jiní, s plukem nem…