Plutos

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Scéna táž. KARION přivádí zleva SBOR starých venkovanů o holích, vedených NÁČELNÍKEM SBORU. Opožďují se za KARIONEM.

KARION:

Vy, kdož jste často cibule
    s mým pánem pojídali,
ó přátelé a krajané
    a milovníci námah,
nuž pojďte, kvapem pospěšte:
    teď není pokdy váhat,
teď je tu chvíle příznivá,
    a ta se nesmí propást!

NÁČELNÍK SBORU:

Což nevidíš, jak horlivě
    se sem už dávno ženem
seč jsme, my muži zesláblí,
    už postižení stářím?
Ty žádáš, bychom běželi,
    a neřekls nám dosud,
co as tvůj pán má za lubem,
    že nás sem všechny volá.

Hledí na KARIONA nedoslýchavě s pootevřenými ústy. Jednotlivci ze SBORU reptají.

KARION:

Což to už dávno neříkám?
    Ty ale jsi mi hluchý!
Pán říká, že teď budete
    žít příjemně, vy všichni,
a zproštěni všech obtíží,
    všech denních psot a trampot.

NÁČELNÍK SBORU:

A co je to, co slibuje,
    a odkud se to vzalo?

KARION:

On přišel, ťulpasové, sem
    a s ním též jeden stařec,
je špinav, shrben, vrásčitý
    a bezzubý a lysý
a – při nebesích! – zdá se mi
    jak udělaný z bláta.

NÁČELNÍK SBORU:

Ó posle zlatých, zlatých slov,
    co pravíš? Opakuj to!
Že přišel, jak ty povídáš,
    a nese kupu zlata?

KARION:

Ba bídná zla ta stařecká,
    těch kupu nesa přišel!

NÁČELNÍK SBORU (zdvíhá hůl, rovněž ostatní starci. KARION odskočí z jejich dosahu):

Což myslíš, že nás ošálíš
    a beztrestně se ztratíš,
a to, když držím v ruce hůl,
    a kamarádi taky?

KARION:

Snad nemyslíte, že jsem já
    tak zhola ve všem špatný
svou povahou a kloudného
    nic nedovedu říci?

NÁČELNÍK SBORU:

Jak se ten taškář holedbá!
    A přec tvé nohy křičí
„Ouvé, ouvé!“ a v poutech už
    a v kládě touží vězet!

KARION (s výsměšnou gestikulací):

Aj, porotce, už zasedá
    tvůj oddíl… na krchově
a ty tam nejdeš? Smrti dráb
    ti dává známku na plat!

NÁČELNÍK SBORU:

Ó kéž bys puknul, ničemný
    ty cháme, šašku drzý!
Jen balamutíš, dosud však
    ses neměl k tomu, říci,
co as tvůj pán má za lubem,
    že nás sem všechny svolal.
Ač jsme se hodně nadřeli
    a máme času málo,
sem kvapíme, a cibulí
    jsme nedotkli se cestou!

KARION (zaujme vážnou pózu):

Tak už to zjevím, mužové.
Můj pán je tu – (ukazuje na dům) – a s pánem
bůh bohatství – ten udělá
vás všechny bohatými!

Rozruch ve SBORU.

NÁČELNÍK SBORU:

Tak můžeme se opravdu
stát všichni bohatými?

KARION (živě přitakávaje):

Ba Midasy – (pro sebe stranou) – jen dáte-li
si narůst oslí uši.

NÁČELNÍK SBORU:

Ó, jak se těším, veselím,
    jak se mi od radosti
chce tančit, je-li určitě
    vše pravda, co nám říkáš!

Všichni členové SBORU se začnou pohoupávat.

KARION:

Nuž vy si zatančete zde –
(do obecenstva)
já chci však vstoupit do domu
a bez vědomí pánova
tam sebrat masa kus a chléb,
a pokusuje, nadále
tak přispívati k dílu!

Vejde do domu. SBOR se stařeckou rozjařeností tančí, doprovázeje své pohyby výkřiky. Po chvíli vystoupí z domu CHREMYLOS. Když ho SBOR spatří, př…