Plutos

Aristofanés

59 

Elektronická kniha: Aristofanés – Plutos (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: aristofanes04 Kategorie:

Popis

E-kniha Aristofanés: Plutos

Anotace

O autorovi

Aristofanés

[445 př.n.l.-385 př.n.l.] Aristofanes (Ἀριστοφάνης) byl nejslavnější řecký dramatik, má velkou zásluhu na rozvoji žánru komedie.Narodil se v Aténách asi v roce 445 před naším letopočtem, zemřel okolo roku 385 př.n.l.Z Aristofanova života se nedochovala žádná známá informace. Jediné, co se dá s jistotou říci, je, že žil a psal úspěsná dramata. Jeho díla ukazovala úpadek aténské demokracie, také lidskou hamižnost...

Aristofanés: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Plutos“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PRVNÍ DĚJSTVÍ

Předměstský přízemní dům při silnici, u zdi domu kamenné lavice po obou stranách vchodu, před domem v popředí oltář se stupněm. Zleva přichází PLUTOS, chatrný slepý stařec v bídném oděvu. Holí si hledá cestu, zastavuje se, naslouchá úzkostlivě směrem za sebe a ohlíží se. Když se přiblíží k oltáři, vyjde zleva CHREMYLOS a KARION, oba s hlavami ověnčenými. CHREMYLOS má hůl. KARION nese na holi přes pravé rameno tlumok. Radostně pohlédne k domu.

KARION:

Konečně jsme zas doma!

Vykročí směrem k domu. CHREMYLOS ho zadrží a holí zažene vpravo ke kulisám.

CHREMYLOS:

                                                 Tady buď!

Jme se slídivě pozorovat PLUTA. Ten se zatím dobral k oltáři, opře se o něj znaveně a občas bázlivě pohlédne směrem k CHREMYLOVI a KARIONOVI.

KARION (pozoruje nevrle CHREMYLA; do publika):

Die a bozi, jak je protivné
státi se rabem ztřeštěného pána!
(Shodí tlumok na zem.)
Řekne-li sluha něco dobrého,
a vlastník neráčí to udělat,
ach, musí sluha sdílet škodu s ním.
Vždyť božstvo nepřipouští, aby ten,
kdo přirozeným pánem těla jest,
měl vskutku nad ním vládu: tu má ten,
kdo si ho koupil. Ale o tom dost!
Než spravedlivou výtku Foibovi,
„jenž z pozlacené věští trojnože“,
chci učinit: je věštcem, lékařem,
jak říkají, a nadto moudrý též,
však mého pána pobláznil, a tak
ho poslal domů ze své věštírny.
On za slepým tu kráčí člověkem
a jedná naopak, než jednat má.
My vidoucí přec slepce vodíme,
leč on jde za ním, a já musím s ním!
A ptám-li se ho, proč to děláme,
on neodpoví, ani nemukne.
Nu, já už vskutku mlčet nebudu.
(Blíží se k pánovi, ten ho posuňky odmítá.)
Jestli mi, pane, nepovíš, proč jdem
tu za tím slepým starcem, vyvedu
ti něco nepěkného!

CHREMYLOS mu hrozí holí.

                                    Nebudeš
mne přece mlátit, když jsem ověnčen,
a tak se těším boží ochraně!

CHREMYLOS:

Já ti ten věnec sejmu, budeš-li
mě trápit, přisámbůh, a dostaneš
tím více!

KARION:

                Pah! Já nepřestanu dřív,
dokud mi nevyjevíš, kdo to je!
(Ukazuje na PLUTA.)
Tak směle zvídám z oddanosti jen!

CHREMYLOS jde k němu, vezme ho stranou a mluví s ním důvěrně. PLUTOS zatím usedne na stupeň oltáře. CHREMYLOS se po něm chvílemi ohlíží.

CHREMYLOS:

Já ti to nezatajím. Pokládám
tě za nejvěrnějšího ze sluhů
a taky nej… většího zloděje.

KARION se vzpouzí, CHREMYLOS ho uklidňuje.

Já jsem byl zbožný muž a poctivý,
a vedlo se mi špatně, byl jsem chud.

KARION:

To vím.

CHREMYLOS:

               A jiní, lidé bezbožní,
tlachavci političtí, udavači
a bídáci, ti bohatli.

KARION:

                                    Tak jest!

CHREMYLOS:

I vydal jsem se k bohu, zeptat se –
ne pro sebe: já vím, že ubohý
můj život je už téměř vyčerpán
až na dno – ale chtěl jsem pro syna
– mám jediného – zvědět, nemá-li
snad změnit mravy a být ničemou
a nepoctivcem, pravým nezdarou.
Dospěl jsem k mínění, že právě to
je životu co nejvíc na prospěch.

KARION (pateticky):

„A cože vyřkl ze sv…