Mír

PRVNÍ OBRAZ

Dvůr Trygaiova statku. V pozadí obytné stavení s plochou střechou, vpravo stáj, vlevo východ ze dvora. Dveře stáje jsou otevřeny, u nich PRVNÍ SLUHA. DRUHÝ SLUHA mísí v neckách nedaleko stáje žrádlo.

PRVNÍ SLUHA:

Tak pones, pones rychle hnětýnku,
sem panu chrobákovi!

DRUHÝ SLUHA (s odporem):

                                           Tady máš
a dej to bestii té proklaté!
Ať nikdy nežere nic lepšího!

PRVNÍ SLUHA (zmizí za dveřmi a hned se zase objeví):

Tak další! Z lejna oslího je vykruž!

DRUHÝ SLUHA:

Na, druhou! Ale kde je ta, cos teď
mu dával? Což ji nesnědl?

PRVNÍ SLUHA:

                                                  I kdež!
On mi ji vyrval z ruky, potočil
ji v prackách a pak celou pohltil.
Tak tři jen dál, a tlusté, pospěš si,
ať je jich hodně!

DRUHÝ SLUHA (si zacpává levou rukou nos, pravou hněte, mluví do publika):

                              Páni metaři,
ach, při všech bozích, pomozte mi přece
a nenechte mě zalknout se tu puchem!

PRVNÍ SLUHA:

Jen další, další! Z chlapce „teplého“!
Má chuť prý na kus jemně utřený.

DRUHÝ SLUHA:

Tu je.
(Do publika.)
          Jsem panstvo, jedné výtky prost:
že při hnětení mlsám, nemůže
mi nikdo říci, tím jsem jist!

PRVNÍ SLUHA:

                                                     Ouvé,
sem honem jinou, a pak další zas
a stále nové tři!

DRUHÝ SLUHA (zacpávaje si nos uteče od necek):

                                Ne, pánbuví!
Já už to svinstvo dále nesnesu.

PRVNÍ SLUHA:

Tak mu to svinstvo všechno předhodím.
(Donese necky do stáje, tam vše vysype a odnese necky za stáj.)

DRUHÝ SLUHA:

Vem všecko ďas a tebe přitom taky!
(Do publika.)
A ví-li z vás kdo, rač mi poradit,
kde bych si koupil frňák bez dírek!
Vždyť není věru práce bídnější
než žrádlo hníst a dávat chrobákovi.
Pes nebo svině, jak co nakakáš,
tím za vděk vezme; ale tenhle fouňa
se naparuje, nechce ani žrát,
když mu to člověk pěkně celý den
sám nehněte a nepředloží pak
jak ženám jemně třenou pusinku. –
Tak jestlipak už přestal konečně
ten hltoun žrát? Jdu, dvířka přiotevřu
a podívám se; snad mě nespatří.
(Nahlíží do stáje.)
Jen žer a cpi se a dřív nepřestaň,
než nevědomky pukneš, proklatče!
Hle, jak se sklání, jak si popřává;
jak atlet roztahuje čelisti!
A kroutí hlavou, motá prackami,
jak provazníci tlusté lanoví
když pletou pro nákladní koráby!
(Zavře stáj a odstupuje.)
Jak hnusný, smradlavý a žravý tvor!
Jsem zvědav, kterému je zasvěcen
as bohu. Afroditě jistě ne.

PRVNÍ SLUHA (přistupuje):

A Gráciím taky ne.

DRUHÝ SLUHA:

Tak kterému?

PRVNÍ SLUHA:

Jsem jist, že vydal tuhle příšeru
sám hromovládce smradodárný Zeus.

DRUHÝ SLUHA (ukazuje do publika):

Už jistě někdo mezi diváky,
snad mladík, jenž by rád byl učený,
se táže: „Co to je? A nač ten chrobák?“
A jeho soused snad mu povídá:
„Ten představuje asi politika,
že si tak drze svinstvem břicho cpe!“
Než musím jít a brouka napojit.
(Jde se do stáje vymočit.)

PRVNÍ SLUHA (do publika):

A já chci zatím říc…