Tři sestry

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Scéna jako v prvním dějství. Je osm hodin večer.

(Z ulice sem sotva doléhá tichá hra na harmoniku. Nic nesvítí. Vejde Nataša v županu, svítí si svíčkou, zastaví se u dveří do Andrejova pokoje)

Nataša: Co děláš, Andreji? Čteš? To nic, já jenom… (Jde ke druhým dveřím, otevře je, nahlédne do pokoje a zase je zavře) jestli někde nehoří svíčka…

Andrej: (vyjde z pokoje s knihou v ruce) Copak je, Natašo?

Nataša: Dívám se, jestli někde nehoří svíčka… Je konec masopustu, služky roupama nevědí, co dělat, člověk musí dávat věčně pozor, aby se něco nestalo. Včera jsem šla o půlnoci přes jídelnu a tam si hoří svíčka. Za živého boha jsem nemohla zjistit, kdo ji zapálil. (Postaví svíčku) Kolik je hodin?

Andrej: (pohlédne na hodinky) Čtvrt na devět.

Nataša: A Olga s Irinou ještě nejsou doma. Nepřišly. Pořád jsou v práci, chudinky, Olga má ve škole konferenci, Irina slouží u telegrafu… (Vzdychne) Dneska ráno jsem tvé sestře řekla: „Miláčku, šetři se trochu, Irino!“ Nechce to slyšet. Čtvrt na devět, říkáš? Mám strach, aby náš Bobík nezačal stonat. Proč je tak studený? Včera pálil jako kamínka a dneska je celý studený… Mám hrozný strach!

Andrej: To nic není, Natašo. Chlapec je zdráv.

Nataša: Ale ať má radši ještě dietu. Mám strach. A teď v deset k nám prý přijdou maškary, kdyby radši nechodily, Andreji.

Andrej: Já opravdu nevím. Vždyť jsme je pozvali.

Nataša: Dneska ráno se klouček probudil, díval se na mě a najednou se usmál. Poznal mě! Já mu řekla: „Bobíku, dobrý den! Dobrý den, broučku!“ A on se smál. Děti chápou, výborně chápou. Tak, Andreji, já tedy řeknu, aby sem ty maškary nepouštěly.

Andrej: (nerozhodně) Ale to přece jak chtějí sestry. Ty tady rozhodují.

Nataša: Ty taky nebudou chtít, já jim řeknu. Jsou hodné… (Jde) Nařídila jsem, aby ti k večeři přinesli kyselé mléko. Doktor říkal, že nesmíš nic než kyselé mléko, jinak že nezhubneš. (Zastaví se) Bobík je tak studený. Mám strach, že je mu asi v tom jeho pokoji zima. Měl by dostat jiný pokoj, aspoň pokud nebude teplejší počasí. Například Irina má pokoj pro dítě jako stvořený; je tam sucho a celý den tam svítí slunce. Mělo by se jí říct, může být zatím v jednom pokoji s Olgou… Stejně není přes den doma, chodí sem jen spát… (Pauza)

Proč mlčíš, Andrejínečku?

Andrej: Tak, zamyslel jsem se… A taky nemám, co bych řek…

Nataša: Ano… Co jsem ti to chtěla?… Aha. Přišel Ferapont ze správy, chce s tebou mluvit.

Andrej: (zívne) Tak ho sem pošli.

(Nataša odejde, Andrej čte knihu ve světle svíčky, kterou tu Nataša zapomněla. Vejde Ferapont ve starém hodně obnošeném kabátě, šálou má zavázané uši) Buď zdráv, dědo. Co mi neseš?

Ferapont: Předseda posílá knížku a nějaký lejstra, tady… (Podá mu knihu a složku)

Andrej: Děkuju. Dobře. A cože jsi přišel tak pozdě? Už je osm pryč.

Ferapont: Cože?

Andrej: (hlasitěji) Povídám, žes přišel pozdě, už je osm pryč.

Ferapont: Nojo. Já přišel ještě za světla, ale nechtěli mě k vám furt pustit. Že prej: milostpán má práci. No ale co. Když má…