Medvěd

Scéna čtvrtá

POPOVOVÁ, LUKA a SMIRNOV.

SMIRNOV (vchází, LUKOVI): Pitomče, otevíráš si moc hubu… Osle! (Uvidí POPOVOVOU, důstojně.) Milostivá paní, mám čest se představit: poručík dělostřelectva v záloze, majitel pozemků Grigorij Stěpanovič Smirnov! Jsem nucen obtěžovat vás v naprosto vážné věci…

POPOVOVÁ (podá mu ruku): Co si přejete?

SMIRNOV: Váš nebožtík manžel, kterého jsem měl čest znát, mi zůstal dlužen na dvě směnky tisíc dvě stě rublů. A protože zítra musím zaplatit v pozemkové bance úroky, prosil bych vás, milostivá paní, abyste mi ty peníze zaplatila ještě dneska.

POPOVOVÁ: Tisíc dvě stě… A za co vám můj muž zůstal dlužen?

SMIRNOV: Kupoval u mne oves.

POPOVOVÁ (vzdychne, LUKOVI): Ať nezapomeneš zařídit, Luko, aby dali Tobymu osminku ovsa navíc.

LUKA vyjde.

POPOVOVÁ (SMIRNOVOVI): Jestliže vám Nikolaj Michajlovič zůstal dlužen, samo sebou se rozumí, že vám zaplatím; ale dnes laskavě odpusťte, nemám u sebe hotové peníze. Pozítří se vrátí z města můj správce, řeknu mu, aby vám zaplatil, co vám patří, ale zatím nemohu vaše přání splnit… K tomu je to dneska právě sedm měsíců, co můj manžel umřel, a já jsem teď v takové náladě, že naprosto nemám chuť zabývat se finančními otázkami.

SMIRNOV: Ale já jsem teď v takové náladě, že nezaplatím-li zítra úroky, budu muset vyletět vzhůru nohama komínem. Zabaví mi statek!

POPOVOVÁ: Pozítří své peníze dostanete.

SMIRNOV: Nepotřebuju peníze pozítří, ale dnes!

POPOVOVÁ: Odpusťte, dnes vám zaplatit nemohu.

SMIRNOV: Ale já nemohu čekat do pozítří!

POPOVOVÁ: Co dělat, když teď nemám!

SMIRNOV: To opravdu nemůžete zap…