Medvěd

Scéna devátá

Předešlí a LUKA.

POPOVOVÁ: Luko, vyveď toho pána!

LUKA (přistoupí k SMIRNOVOVI): Milostpane, račte odejít, když je to příkaz! Nedá se nic…

SMIRNOV (vyskočí): Mlčíš! S kým to mluvíš? Udělám z tebe salát!

LUKA (se chytá za srdce): Pro pána krále! … Pane bože spravedlivý! (Klesá do křesla.) Oh, to je mi zle, zle! Dech mi to stisklo!

POPOVOVÁ: Kde je Daša? Dašo! (Křičí.) Dašo! Pelagejo! Dašo! (Zvoní.)

LUKA: Och! Všechny šly na jahody… Nikdo není doma! Je mi zle! Vodu!

POPOVOVÁ: Račte se obtěžovat ven!

SMIRNOV: Nevadilo by vám, kdybyste byla slušnější?

POPOVOVÁ (svírá pěsti a dupe nohama): Vy chrapoune! Medvěde hrubý! Burbone! Monstrum!

SMIRNOV: Jakže? Co jste to řekla?

POPOVOVÁ: Řekla jsem, že jste medvěd, monstrum!

SMIRNOV (proti ní): Dovolte, jaké vy máte právo mě urážet?

POPOVOVÁ: Tak urážím… a co z toho? Myslíte, že se vás bojím?

SMIRNOV: A vy si myslíte, že když jste poetické stvoření, že máte nějaké právo urážet beztrestně? Tak? Na souboj!

LUKA: Pro pána krále! … Pane bože spravedlivý! … Vodu!

SMIRNOV: Střílet se!

POPOVOVÁ: Myslíte si, že se vás bojím, když máte velké pěsti a býčí krk? Co? Burbone jeden!

SMIRNOV: Na souboj! Nikomu nedovolím, aby mě urážel, a nebudu se ohlížet na to, že jste žena, slabé stvoření.

POPOVOVÁ (se ho snaží překřičet): Medvěde! Medvěde! Medvěde!

SMIRNOV: Je už konečně čas zbavit se předsudku, že jen muži jsou povinni splatit urážku! Když rovnoprávnost, tak rovnoprávnost! Vem to čert! Na souboj!

POPOVOVÁ: Chcete střílet? Račte!

SMIRNOV: A hned!

POPOVOVÁ: A hned! Po muži tu zůstaly pistole… Hned je sem přinesu… (Rychle vyjde a vrátí se.) S jakou rozkoší vám vpálím kulku do té vaší měděné palic…