Osmačtyřicátníci

Jindřich Šimon Baar

79 Kč

Elektronická kniha: Jindřich Šimon Baar – Osmačtyřicátníci (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: baar08 Kategorie:

Popis

E-kniha Jindřich Šimon Baar: Osmačtyřicátníci

Anotace

O autorovi

Jindřich Šimon Baar

[7.2.1869-24.10.1925] Spisovatel, básník a sběratel pohádek z Chodska Jindřich Šimon Baar pocházel ze selského rodu. Narodil se roku 1869 v Klenčí pod Čerchovem, gymnázium absolvoval v roce 1888 v Domažlicích. Vzhledem k finančním obtížím, v nichž se ocitl otec právě v době Baarovy maturity, vyplnil syn matčino přání a místo na filosofii, po jejímž studiu toužil, vstoupil na pražskou bohosloveckou...

Jindřich Šimon Baar: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Osmačtyřicátníci“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

I

Tajemně a tiše blíží se k našim horám nové jaro. Vlahý jeho dech nejdříve ucítily stromy až ve dřeni; jejich kořeny tkví hluboko v plodném lůně zemském, a proto první pozorují, když matka země probouzí se k novému životu. Cévní svazky, prostupující staré kmeny – jako žíly krví – nalévají se novou mízou, od kořene vzhůru k vrcholkům procitá buňka po buňce, na mladých větvích temně se leskne hladce napjatá kůra a bobtnající pupeny hrozí prasknutím…

Všecky studánky po haltravské stráni ocitají se ve varu. Prameny v Kačence, Vodničce, Korábí, Hrčavce i Šimanici prudce tryskají na povrch, až z útrob země vyplavují zlatolesklý písek, jemný jako pel, prodírají se tvrdou skálou, rvou těsné břehy, vrhají se přes balvany a kořeny, snoubí se navzájem za hlučného jásotu, spojují se v potůček a s hlasitým zpěvem pospíchají přes Frýduc lůs, Brť a Volší do širého světa…

Cosi nakažlivého, co rozjaří každého, kdo tu jejich písničku slyší, táhne vzduchem a padá přímo na srdce. Den se natahuje, zato však večer se scvrká, tu a tam už slavili „doderky“,[1] zásoby lnu, pačesů i koudele se tenčí, i přástek už je namále, a než se chasa naděje, Družebná neděle postaví se za dveře a počne „spouštět“ přástevnice, vyhánět je ven z teplých světnic na luka a pole. Masopust minul, půst ujal se vlády ve všech staveních. Růženec se tam modlí v podvečerním šeru, když se ozve z věže klekání, na postní kázání a na křížovou cestu chodí se v pátek do kostela, křesťanská cvičení konají se ve všech obcích, na velikonoční zpověď připravuje se osada… Všemožně se tlumí ta předjarní nálada; otcové stávají se přísnější, matky pečlivější, ale nakažlivé jaro prodírá se i mřížemi malých okýnek do komor a sklepů, kde v horkých peřinách toužebně a napjatě čekají jejich dcery i služky, až se ozvou tiché, tlumené kroky, až tvrdý kotník[2] opatrně zaklepá na okénko a jakoby něčím škrcený hlas se optá: „Hana, nespíš?“…

Hvězdy i s měsícem skrývají se za mraky, jež rychle plují po temně modrém nebi, v sadech si šeptá čiperný větřík se stromy a pohrává si s jejich korunami. Kdesi na městečku rozhání ponocný smečku rvoucích se psů a po hřebenech stodol honí se rozježení, divoce vrčící kocouři. V teplých stájích občas vysokým hlasem zařehtá klisna, zabučí kravka, zamečí ovce nebo koza, hřebec u Johánesů, býk u Králů i kozel v pastoušce jim odpovídají…

Co to šumí teď nad hlavou? Temné mračno zvedlo se náhle nad Výhledy a pluje přímo přes Klenčí dolů k postřekovským rybníkům. To mračno má tvar klínu a je živé; krátké, úsečné skřeky z něho proráží, letí prudce, jako by je nepřítel pronásledoval.

„Divoká honba! Pán Bůh nás chraň,“ křižují se lidé v teplých ložích, přetahují si peřiny přes hlavu, aby neslyšeli divokého honce, ani jeho psů, ani jeho ztřeštěného křiku.

Sedlák Vávřík vyšel si po půlnoci podívat se na trávníky, nesrazil-li mu někdo zavedenou vodu do jeho stoky. Slyšel před Klenčím, jak se valí od Výhledů „honba“, naštěstí včas vzpomněl, jak se má dle rady starých a zkušených mužů…

Mohlo by se Vám líbit…