Hanýžka a Martínek

XIII.

Snad nikde po Čechách nemají lidé tak žhavě vyvinutý právnický cit jako u nás na Chodsku. Příčina toho je křivda, před staletími na tom lidu spáchaná, a následek? Strašné, paličaté sudičství. V Klenčí se letos nesoudí snad dva sedláci o kus meze, ani dvě chalupnice o zabitou slepici, v Klenčí se soudí hořejší s dolejšími o lesy. Požár vybuchl na radnici a zachvátil celé městečko od nejstarších až k nejmladším. Celá obec je otrávena blínem strašné nenávisti a nemůže na nic jiného mysliti než na soud.

"A kdybyste měli prodat poslední šindel na střeše, nesmíte tentokrát povolit. Po třetí se pravda přizná!" fouká do toho ohně pokoutní advokát Forst z Domažlic, který sedí na radnici jako doma, prohlíží staré knihy a zápisy, odstrkuje Bílka i Eisenhuta, roztahuje se všude a sedlákům div že zlostí žluč nepukne.

Všecky hyjty jsou tím sporem otráveny. U Králů leží na almárce Fastrovy noviny a nové kalendáře, ale nikdo po nich nedočkavě nesahá, v almárce si hoví knížky od paní komisarové, ale sedláky nezajímá ani Lhotský sedlák Isidor, ani Jarohněv z Hrádku, netouží znát ani Cestu do Arábie, ani Život Jana Augusty, ba nechtějí slyšet ani Spravedlivou kroniku českou. Nový rychtář městský pernikář Kladívko, nový radní - pekař Hans Hernauf, nový přišed ící Zippner, Sauer a Majer straší je víc než všecky pověsti o Lomikarovi, o světlíčkách a ohnivých mužích.

Trhanovský hrabě Rudolf se ve Vídni žení. Celé panství je vzhůru. Ve všech patronátních chrámech se slavnostně vyzvání, všichni panští lidé i poddaní jsou komandováni do kostela modlit se za štěstí hraběcí, i městské právo klencké sedí v lavičkách u oltáře, pan administrátor Faster slouží zpívanou mši, starý Pavelka z Výhledů se svojí Rézinkou i fořt Smrž s buclatou fořtkou nešli dnes na kruchtu, ale vylezli si na oratoř, aby ukázali, že zastupují dnes v Klenčí milostivou vrchnost, ale sedláky mnohem víc zajímá zpráva, kterou jim za tepla donesl městský tajemník Bílek. Na radnici se usnesli prodat obecní kovárnu i s políčkem a loučkou.

"My nepotřebujeme kováře," vykřikoval prý v radě tuchmistr Zippner, "nám nemusí kovat koně ani vozy. Kdo ho potřebuje, ať si ho platí. Na kováře teče, chce, aby mu obec přikryla šindelem kovárnu. Ať mu ji přikryjí sedláci. Prodejme kovárnu a máme hned peněz jako želez na soudy i komise."

"To že řekl ten pláteník? - To se opovážil navrhnout ten hadrář? - Tak se roztahuje ta veš v našem kožiše?" křičí Klika, Vávřík, Frýďák, jeden přes druhého, vyskakují do výše, balí pěsti a tlukou jimi do stolu, až se toho Bílek leká.

"Pomalu! Potichu!" prosí a krčí se bázlivě. "Vždyť k tomu nedojde, hned se ozvali proti tomu pan postmistr Worlitscheck s panem Johanesem. Ti mají nejvíc koní, nejvíc kováře potřebují, ti to nepřipustí, pan vrchní to neschválí, hodí to usnesení pod stůl."

Jediný Král sedí jako socha. Čeká trpělivě, až se všichni ukrotí, až se i Klika vybouří, ale teď vstává, přistupuje těsně k Bílkovi, dívá se mu do očí chvíli a pak spouští přísně: "Já vím,…