Kumpáni

země a moře v písečném zálivu

Nazítří ráno jsem byl časně na nohou, a jakmile

jsem si něco zakousl k snídani, vydal jsem se na výzvědnou výpravu. Cosi mě ponoukalo, že určitě najdu tu loď, která patřila k Armádě, a přestože jsem se úplně nepoddával takovým nadějným myšlenkám, byla mi náramně lehko u srdce, byl jsem v povznesené náladě. Ostrůvek Aros je velice hrbolatý, všude jsou rozsety veliké balvany a vysoké trsy kapradí a vřesu. Zamířil jsem takřka napříč od severu k jihu přes nejvyšší pahrbek, a přestože tím směrem ostrůvek měří necelé dvě míle, trvalo mi to déle a uplahočil jsem se víc, než kdybych byl v rovině ušel čtyři mile. Na pahrbku jsem se zastavil. Není moc vysoký – snad ani ne tři sta stop –, ale vévodí nad celou nížinou na sousedním Rossu a je odtamtud daleká vyhlídka na moře a ostrovy. Slunce už bylo hezkou chvíli nad obzorem a pálilo mě do krku, bylo dusno a jako před bouřkou, ačkoli obloha byla čistá a jasná, jen v dálce na severozápadě, kde jsou ostrovy seskupeny nejhustěji, byl shluk několika malých, potrhaných mraků a Ben Kyaw neměl jen rozevlátý chochol, ale jednolitou čepici hustých vodních par. Bylo to počasí zlověstné. Moře bylo, pravda, hladké jako sklo, i Hřad byl jen jako šmouha na tom široširém zrcadle a Kumpáni měli jen čáku z pěny, ale mému zraku a sluchu, odedávna přivyklým těm místům, zdálo se i to nehybné moře neklidné. Tam, kde jsem stál, doléhaly ke mně od něho jakoby protáhlé vzdechy, ba i Hřad, v té chvíli pokojný, vypadal, jako by strojil nějakou neplechu. Měl bych totiž říci, že my všichni, kdo jsme přebývali v tamějších končinách, přičítali jsme tomu zvláštnímu a nebezpečnému předělu při odlivu i přílivu ne-li význam věštecký, tedy aspoň varovný.

Proto jsem honem přidal do kroku a brzy jsem po svažujícím se pobřeží Arosu sestoupil k zálivu, kterému říkáme Písečný. V poměru k rozloze ostrůvku je to hezký kus moře, a není-li moc velký vítr, je ze všech stran pěkně chráněný, mělký a písčitý, na západě obklíčený nízkými dunami, ale na východě při skalnaté římse má hloubku až několik mořských sáhů. Z tamté strany se po každé při přílivu v určitých chvílích hrne do zálivu ten silný proud, o kterém se strýc zmínil; o něco později, když se začnou vzpínat vlny na Hřadě, žene se ještě silnější spodní proud zase opačným směrem, a podle mého úsudku právě jeho působením je z tamté strany dno tak hluboko vymleté. Zdola od Písečného zálivu není vidět nic než malý výsek obzoru, a když je moře rozbouřené, jen vlny, jak stříkají vysoko přes úskalí v širém moři.

Už v polovině svahu jsem uviděl ten vrak z minulého února, brigu o dost velké tonáži, která s přeraženým trupem ležela na suchém písku ve východním koutě zálivu. Hnal jsem se rovnou k ní a byl jsem už skoro na kraji travnatého pásu, když mi najednou padlo do očí místo, kde byly vřes a kapradí vypleté a kde se zdvíhal dlouhý, nízký pahrbek, tvarem připomínající téměř lidské těla, jaké vídáme všude na hřbitovech. Zarazil jsem se, jako když do mne střelí. N…