Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda

vyprávění doktora Lanyona

Devátého ledna, tedy před čtyřmi dny, dostal jsem poštou doporučenou zásilku s adresou, vlastnoručně psanou mým kolegou a bývalým spolužákem Henrym Jekyllem. Velice mě to překvapilo, protože jsme si nebyli zvyklí dopisovat – vždyť jsem se s ním teprve předešlého večera setkal na večeři a neměl jsem tušení, že bychom spolu byli mluvili o něčem tak důležitém, aby to bylo zapotřebí stvrdit doporučeným dopisem. Když jsem si dopis přečetl, podivil jsem se ještě víc, neboť v něm stálo toto:

Milý Lanyone,

patříš k mým nejstarším přátelům. Občas jsme se sice rozcházeli v názoru na některé vědecké problémy, ale nedovedu se upamatovat, že by naše přátelství bylo tím někdy utrpělo, alespoň ne z mé strany. Kdybys mi byl někdy řekl: „Jekylle, jde mi o život, o čest, o rozum, a jen ty mi můžeš pomoci,“ byl bych bez váhání kdykoli pro tebe obětoval své jmění a třeba i strčil ruku do ohně. A teď, Lanyone, jsem já tobě vydán na milost a nemilost – teď jde mně o život, o čest, o rozum – jestli mě dnes večer zklameš, je po mně veta. Po tomhle úvodu si možná pomyslíš, že tě požádám, abys pro mne udělal něco nečestného. Posuď to sám.

Prosím tě, abys odřekl všechny své závazky na dnešní večer, i kdyby tě třeba povolali k nemocnému císaři – abys vsedl do drožky, nečeká-li právě na tebe před domem tvůj kočár, a ihned přijel sem – tenhle dopis vezmi s sebou pro případ, že by sis nevěděl rady. Můj sluha Poole už má pokyny – bude na tebe čekat se zámečníkem. Pak musíte vypáčit dveře mg pracovny, ale dovnitř smíš jen ty sám. Otevři zasklenou skříň (s písmenem E) vlevo od dveří – bude-li zamčená, vyraz zámek a vytáhni s v e š k e r ý m o b s a h e m, t a k j a k t o t a m l e ž í, čtvrtou zásuvku shora, čili (což je totéž třetí zdola. Jsem v tak zoufalém duševním stavu, že mám strach, abych tě svými pokyny nepopletl, ale i v případě, že se mýlím, poznáš správnou zásuvku podle toho, co v ní je: nějaké prášky, baňka a zápisník. Tuto zásuvku si laskavě odvez, tak jak je, zpátky do svého bytu.

T o je to první, oč tě žádám – a teď při jde to druhé. Jestli se ke mně vydáš ihned po obdržení tohoto dopisu, mohl bys být zpátky dávno před půlnocí, ale prodloužím ti lhůtu nejdéle do půlnoci, předně z obavy, že by se mohla naskytnout nějaká neodstranitelná a nepředvídaná překážka, ale hlavně proto, že budeš muset udělat ještě něco, a to raději v době, kdy tvé služebnictvo bude už spát. O půlnoci tedy laskavě čekej samotný v ordinaci a jen sám osobně otevři dům člověku, který k tobě přijde mým jménem, a odevzdej mu zásuvku, kterou si přivezeš z mé pracovny. Tím tvůj úkol skončí a získáš si mou bezvýhradnou vděčnost. Přeješ-li si stůj co stůj nějaké vysvětlení, pochopíš pak v pěti minutách, proč všechna tato opatření jsou obrovsky důležitá, a že kdybys některé z nich zanedbal, ač se ti jistě zdají podivínská, mohl bys mít na ;svědomí mou smrt nebo to, že bych přišel o rozum.

Mám k tobě důvěru, že mou prosbu nebudeš brát na lehkou váhu, ale srdc…