Velké dobrodružství – Od diamantových polí do říše marucké

VII.
Můj první pobyt v říši marucké

Jak mne Sepopo přivítal – Libeko – Spády Sepopovy – Sepopova residence – Dějiny království marucko-mabundského – Kmenové této říše a jejich sídla – Poddanská jejich poměry – Řeč sesuto – Portugalští obchodníci u dvora Sepopova – Jak mi Sepopo dovolil, abych cestoval jeho zemi, a jak mně popsal, kudy mám jíti – Stavba Nového Šešeke – Požár Starého Šešeke – Jaké mají kmenové říše marucko-mabundské vzdělání – Pověra a její oběti – Posloupnost panovníků – Pravomocnost panovníkova – Stavitelstvo u národů této říše – Trojí sloh chýši – Vnitřek královského dvorce – Tanec kiši – Sepopův hudební sbor – Hudební nástroje marucko-mabundské – Válečné bubny – Maškary při tanci kiši – Návrat do Impalery – Příchod do Panda ma Tenky – Dobrodružství se lvy.

Tlupa domorodců, oděných vesměs koženými a kartounovými zástěrami, které jsem už popsal, zvěstovala nám, že král přichází. A vskutku blížil se morena Sepopo, a již asi po 200 krocích setkal jsem se s králem. Oděn jsa evropským šatem a maje na hlavě anglický klobouček, okrášlený bílým pštrosím pérem, šel mi lehkým krokem vstříc. Byl to muž asi pětatřicetiletý, obličeje širokého, příjemné tváře, velikých očí, jež zdály se dobráckými, takže nepoznal bys nikterak vtěleného hrůzovládce, jakým Sepopo vskutku byl. Usmívaje se podával mi ruku, pozdravil též Blockleye, ba i sluhy Aprile všiml si milostivě kývnuv naň hlavou. Král obklopen byl několika svými nejvyššími hodnostáři, z nichž pouze jeden měl kalhoty, dva jiní pak na zádech vlněnou pokrývku, kdežto ostatní lišili se od zástupu obecného lidu pouze četnými náramky. Z veškerého průvodu králova byl nejvíce nápadný jeho hudební sbor. Vedle panovníka kráčeli dva „myrimbisté“, totiž dva hudebníci, kteří nesouce na řemenu dýňové piano tloukli do něho dvěma paličkami. Podle těchto dvou mužů, kteří přestrašnou tropili kočičinu, kráčeli bubeníci s ohromnými válcovitými bubny tlukouce na ně prsty a zpívajíce k tomu. Potom teprve šla družina. Král zavedl nás pod citlivkový strom, a tam přišel muž, po evropsku oblečený, jejž představili mně za bečuanského tlumočníka, sloužícího již tři léta v tom úřadě u dvora Sepopova.

V papyrové houštině.

Prohnané toto, vytylé chlapisko slulo Jan Mahura. Ten hned ujal se u mne svého úřadu, an se Blockley sám velmi dobře mohl domluviti s králem a s okolním zástupem. Skrze Jana Mahuru vladař představil se mně slovy: Kia Sepopo, morena a Zambezi (já, Sepopo, vládce zambezijský). Potom posadil se na malou dřevěnou židličku, kterou sluha za ním nesl, a kyna rukou vyzval nás, abychom se usadili na zemi. Když král pozoroval, že se zdráhám zachovati se podle jeho pokynu, poručil přinésti dvě okrouhlé travěné otepi, abychom se na ně posadili. Nemoha už déle váhati, volky nevolky sedl jsem si ve svém černém slavnostním oděvu na vykázané sedadlo. Jakmile jsme usedli na „nádherné pohovky“, Sepopo vyrazil na mého průvodce Blockleye nesčetnými otázkami.

Nebyv ještě nikdy předtím přítomen tak živ…