Velké dobrodružství – Od diamantových polí do říše marucké

II.
Z Jakobsdalu do Šošongu

Jakobsdal – Zeerust – Příchod do Linokany – Misionář pan T. Jensen – Ložiska břidlice – Výtěžek žní – Vycházky z Linokany do údolí dolního toku řeky Matebe a horního toku Notuanyho – Roklina buysportská a farmy v Bushveldtu – Krododilové v Limpopu a jeho pobočkách – Ložiska rudy v Bushveldtu – Vystěhovalci damarští – Lví brod Maricem – Lov sumců v Maricu – V nebezpečenství života – Údolí užovek buvolích – Příchod do Šošongu.

Lov sumců v Maricu.

Z farmy Weltufrede (Welttoofreden) bylo viděti již Jakobsdal. Toto vznikající městečko západního území transvaalského skládalo se všeho všudy z několika jenom stavení na březích potoku a z úhledného kostelíčku.

Z Jakobsdalu změnili jsme směr své cesty v severní a v severovýchodní, abychom přišli do Zeerustu, nejdůležitějšího městyse okresu Marického. Na své dráze minuli jsme jeden z nejvýnosnějších statků tohoto okresu, totiž farmy Daniela Boothy, u níž Malmani proráží nízké pásmo skalnatých pahorků obraceje se potom k Maricu. Statkář Bootha nepustil se rovněž jako mynheer van Groonen v hon slonů, jímž se tolik jeho sousedů, holandských sedláků okresu Marického, přivedlo na mizinu, nýbrž oddal se s veškerým úsilím polnímu hospodářství, které v této krajině velmi jest výnosné, ježto v údolí jest žírná půda, na pahorcích pak dobrá jsou pastviska.

Nazejtří dojeli jsme do Zeerustu pobyvše předtím na návrších, vypínajících se vůkol něho. Zeerust má větší rozlohu než Jakobsdal a delší pobyt v okolí jeho velmi prospěje entomologu, botaniku a geologu^[3]. Městečko toto, o němž jsem se už zmínil, že jest pro obchod se zeměmi bečuanskými dosti důležité, nezměnilo se valně od té doby, co jsem v něm naposled meškal.

Než jsme příštího dne dojeli přívětivé Linokany, potkali jsme rev. Jensena, který právě dopravoval vnitrozemskou poštu do města. Přivítali jsme se velmi srdečně a vděčně přijal jsem jeho pozvání, abych na 14 dní byl jeho hostem. Zotavená tato byla mi dvojnásob vítána, jednak byl jsem s to, abych okolí prozkoumal po stránce přírodozpytné, jednak bylo jí potřebí druhům mým.

Pěkných a velikých ložišť břidlice železité, která nalézají se u Zeerustu a Linokany, dovedli by v evropském městě velmi dobře užíti, avšak i obyvatelé okresu marického berou ji k stavbám, stavějíce z ní zejména ploty a dláždíce jí. Také z říše rostlinstva dala zde příroda průmyslu lidskému pomůcku. Výšiny zeerustské byly totiž porostly stromem vagonovým, jehož kůrou vydělávají kůže.

Roku 1875 Baharucové linokanští vymlátili 800 pytlů pšenice po 200 librách, a budou příští léta míti ještě víc obilí, poněvadž neustále vzdělávají větší kusy země. Vysušují bařiny a rok co rok činí větší pokroky v rolnictvu a zahradnictvu. Sázejí a sejí kukuřici, sorghum, melouny, tabák a j. a vyvážejí přebytek svých polních plodin na trh do Zeerustu, Pretorie, Potšefštromu, ano i do Polí diamantových, anebo prodávají je Bečuanům (Batlapinům) a kupcům i misionářům kurumanským, Bakvenům molopololským a&n…