TŘETÍ DĚJSTVÍ
Ráno. Scéna táž. Před Chremylův dům se porůznu zleva scházejí členové SBORU; někteří si sedají na lavice u domu.
NÁČELNÍK SBORU (k jednomu členovi SBORU):
Mne vypudila zvědavost,
chci vědět, co je nového –
1. ČLEN SBORU:
Mne taky!
2. ČLEN SBORU:
A mne zrovna tak!
Ostatní přisvědčují.
3. ČLEN SBORU
Zdaž prohlédl bůh bohatství –
1. ČLEN SBORU:
– a učiní nás šťastnými –
2. ČLEN SBORU:
– tím, že nám zlata poskytne –
3. ČLEN SBORU:
– či je to pouhé mámení?
NÁČELNÍK SBORU (ukazuje vpravo):
To zvíme brzy: od města
sem kvapí právě Karion!
Zprava přispěchá upachtěný KARION, obtížený všemi věcmi z konce 2. dějství. Shodí to na zem, odfoukne si a zaujme řečnickou pózu.
KARION (slavnostně, SBOR pohromadě):
Ó starci, kteří jste se častokrát
v den Theseova svátku poměli
tak skvěle o veřejné hostině,
že jste si – s chlebem srkli polévky,
ó, jak jste šťastni, jak jste blaženi,
i vy i všichni řádní občané!
Pohnutí ve SBORU.
NÁČELNÍK SBORU:
Ó nejlepší z mých přátel nynějších,
co je? Máš dobrou zprávu, jak se zdá.
KARION:
Potkalo štěstí pána našeho,
či spíše sama boha bohatství,
jenž býval slep, a nyní „zornice
má jasné, zřivé“. Milostiv
byl k němu Asklépios, spásný bůh.
NÁČELNÍK SBORU (rytmicky poskakuje, SBOR s ním):
Tvá slova mě k radosti zvou,
tvá slova mě k jásotu zvou!
Výskají.
KARION:
Ať chce kdo nebo nechce, raduj se!
(Rytmicky poskakuje.)
NÁČELNÍK SBORU:
Buď jásotem slaven bůh,
jenž krásné potomky má
a světlem spásy je nám,
bůh lékařství Asklépios!
Jásají a křepčí.
Z Chremylova domu vyběhne jeho ŽENA, za ní jeho SYNEK.
ŽENA:
Co to je za křik? Máte dobrou zvěst?
Já po ní dávno toužím, sedíc uvnitř,
a na tohohle –
(ukazuje na KARIONA)
čekám dychtivě.
KARION:
Sem víno, paní, rychle, rychle, ať
si zavdáš též – (stranou) – to děláš tuze ráda! –
Nesu ti, jedním slovem, samé dobro!
ŽENA (odběhne do domu a vrátí se se džbánem a pohárem. Napije se):
Kde je to dobro?
KARION:
Hned to zvíš z mých slov.
Vezme jí pohár, nastaví, ŽENA mu nalije. KARION pije dlouhým pomalým douškem. Později převezme džbán a pohár jeden člen SBORU a jednotlivcům mezi řečí nalévá.
ŽENA:
Tak pověz konečně, co říci chceš!
KARION (utřev si ústa rukou):
Tak: když jsme přišli k chrámu, s námi pak
ten člověk, tehdy velmi ubohý,
však nyní přeblažený, přešťastný,
nejprve jsme ho k moři dovedli
a provedli s ním koupel očistnou.
ŽENA (ironicky):
Můj bože, to byl jistě přešťastný
ten stařec v koupeli tak studené!
KARION:
Potom jsme k bohu do svatyně šli.
A když byl koláč –
(ukazuje na košík)
se vším ostatním
už zasvěcen a žárem plamene
se všechno slilo v placku, Pluta jsme
tam uložili, jak se patřilo,
a každý z nás si chystal rohože.
ŽENA:
Byli tam jiní boha potřební?
KARION:
Nu, byl tam Neokleides, demagog,
je tuze slepý, ale v zlodějství
nás vidoucí jak orel předstihne;
a mnozí jiní, s plukem nem…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.