Lýsistraté

TŘETÍ JEDNÁNÍ

Pod vchodem na Akropolis. SBORY na svých místech opět oblečeny, ŽENY pečlivě, MUŽI nedbale, takže všem zůstává pravá strana hrudi obnažena, některým se uvolnily chitóny i na pravém rameni a spadají horní částí až k pasům sklouznuvším na boky. Z brány vychází zachmuřená LÝSISTRATÉ; oba SBORY ji chvíli napjatě pozorují, jak sestupuje po schodišti.

NÁČELNICE ŽEN (k LÝSISTRATĚ):

Ó paní díla, které osnujem,
proč mi tak zachmuřena vycházíš?

LÝSISTRATÉ (sklesle):

Špatných žen činy, babská zpozdilost
mi bere odvahu a všechen klid.

Rozruch ve SBORECH.

NÁČELNICE:

Co díš, co díš?

LÝSISTRATÉ:

Jen pravdu, jen pravdu!

NÁČELNICE:

Co hrozí zlého? Rci to družkám svým!

LÝSISTRATÉ:

Ach, hanba mluvit – těžko mlčet však.

NÁČELNICE:

Jen netaj, co nás zlého postihlo!

LÝSISTRATÉ (úsečně):

Běháme se – tak je to nejkratší.

NÁČELNICE a ŽENY (zděšeně):

Ach, Die, óh!

Rozjaření u MUŽŮ.

LÝSISTRATÉ:

Nač vzýváš Dia? Je to pravda, žel!
A já už nemám moci, od mužů
je zdržet: rozutíkávají se.
Prvou jsem u Panovy jeskyně
(ukazuje)
zastihla, jak tam díru hloubila;
jiná zas po zdvihadle slézala,
ta zbíhala, tu včera za vlasy
jsem chytila, když už se chystala
na vrabci slétnout k Orsilochovi.
A chytají se každé záminky,
by mohly domů.

Z brány vychází kradmo PRVNÍ ŽENA.

                               Tu jde jedna z nich.
Ty, kampak běžíš, hej?

PRVNÍ ŽENA:

                                           Chci domů jít.
Mám doma pěknou vlnu milétskou,
a moli mi ji žerou.

LÝSISTRATÉ (ironicky):

                                  Moli, tak?
Jdi zpátky!

PRVNÍ ŽENA:

                     Přijdu brzo, u bohyň,
jen co ji po posteli roztáhnu.

LÝSISTRATÉ:

Nic neroztahuj, nikam nepůjdeš!

PRVNÍ ŽENA (plačky):

Má se mi zkazit?

LÝSISTRATÉ (rázně):

                               Třebas, nutno-li!

ŽENA váhavě zůstane.

DRUHÁ ŽENA (vybíhá z brány):

Já chudák, že jsem doma nechala
nezvochlovaný len!

LÝSISTRATÉ:

                                     Hle druhá: ta
zas vyšla pro nezvochlovaný len.
(K DRUHÉ ŽENĚ.)
Pojď semhle, zpátky!

DRUHÁ ŽENA (váhajíc):

                                        Mocná Hekato,
já to jen odrbám, a hned jsem zpět!

LÝSISTRATÉ:

Nedrbej nic! Vždyť začneš-li s tím ty,
bude chtít jiná totéž dělati.
(Komanduje ji gestem k sobě.)

TŘETÍ ŽENA (vychází spínajíc ruce na vydutém životě):

Zdrž, mocná Eileithyio, porod můj,
až najdu místo nezasvěcené!

LÝSISTRATÉ:

Co žvaníš?

TŘETÍ ŽENA:

                    Budu rodit za chvilku.

LÝSISTRATÉ:

Včera jsi nebyla přec těhotná!

TŘETÍ ŽENA:

Dnes jsem! Ach, pusť mě domů k babici,
Lýsistrato!

LÝSISTRATÉ (jdouc k ní):

                     Co tlacháš naprázdno?
(Zaklepe jí na život, ozve se dutý kovový zvuk.)
Co tvrdého tam máš?

TŘETÍ ŽENA:

                                        Nu chlapečka!

LÝSISTRATÉ (klepajíc opět):

Ne, při bohyni, spíš tam asi máš
dutého cosi z kovu. Hned to zvím.
(Vytáhne jí ze šatu velkou přilbu.)
Jsi směšná! Majíc přilbu posvátnou,
…