Acharňané

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Scéna táž; smráká se. Zleva přiběhne LÁMACHŮV ZBROJNOŠ s oštěpem, přilbou a se štítem bez Medúsy a buší na dveře Lámachova domu. Ruch v domě. Na scénu se kvapně schází SBOR.

LÁMACHŮV ZBROJNOŠ:

Ó domu Lámachova sluhové,
hej, vodu –

Zabuší opět, dveře se otevřou, v nich dva sluhové.

                     – vodu ohřívejte hned,
chystejte cupaninu, náplasti
a čerstvou vlnu, obvaz na kotník!
Náš pán je raněn! Kůl ho poranil,
když přes příkop tam skákal; vyvrtnul
si kotník a jak padl přes kámen,
rozbil si hlavu. Strašná Medúsa
mu vyskočila přitom ze štítu –
(ukazuje na štít)
a velké péro z ptáka chvástala –
(ukazuje na přilbu)
se rozdrtilo pádem na skálu.
A tu on zalkal hrozně tragicky:
„Ó péro, zářné oko slávy mé,
spatřiv tě naposled, já opouštím
svit toho světa: jsem již pouhé nic.“
Nuž čiňte se a všecko připravte!

Odkvapí vlevo, zanechav zbraně sluhům, ti s nimi zmizí v domě.

NÁČELNÍK SBORU (vztáhnuv pravici k Lámachově domu):

Hrdino, slavnost Džbánů pohromu
ti měla přinést, jak jsi tušil sám!

Ke SBORU a do obecenstva.

My vyčkáme, jak všechno dopadne,
leč dříve chceme říci divákům
na čísi adresu pár perných slov.

Postoupí se SBOREM kupředu. V následujících dvou strofách pronáší verše kromě závěru volněji, ostatek POLOSBORY, svěžím tempem!

PRVNÍ POLOSBOR:

KÉŽ BÍDNĚ ZHUBÍ ZEUS^[4]
Antimacha, Prskala,
veršotepce bídného,
jehož nákladem tu loni
v zimě vystoupil náš sbor!
NÁS TRÁPIL VLČÍ HLAD:
o hladu nás poslal domů,
ke stolu nás nepozval.
AŤ CHLAPA STIHNE TREST!
Až si na pečené rybě,
na stole už přichystané,
bude zas chtít pochutnat,
(rychle)
AŤ MU JI PŘED NOSEM
UKRADNE PES!

DRUHÝ POLOSBOR:

TO BUDE JEDEN TREST.
Druhý ať ho postihne,
až se bude z jízdárny,
uhřát klepaje se zimou,
večer domů ubírat:
AŤ ROZBIJE MU LEB
kámen z ruky opilého
třeštícího pobudy!
A BUDE-LI CHTÍT ON
sehnout se a sebrat kámen,
aby se mu za to pomstil,
ať svou rukou nepřejnou
(rychle)
LEJNA SI ČERSTVÉHO
NABERE V TMÁCH!

SBOR se vrací do jeviště.

LÁMACHŮV ZBROJNOŠ (přijde zleva a zabuší na dveře pánova domu):

Otevřete dveře, už je tu váš pán!

Dva muži přinesou zleva před dům na nosítkách LÁMACHA zahaleného pokrývkou. Dva sluhové vyjdou z domu, jeden s hořící pochodní. LÁMACHOS se nehýbá – chvilku ticho trapného očekávání. LÁMACHŮV ZBROJNOŠ úzkostlivě vztahuje ruku, aby pánovi odkryl hlavu. Vtom sebou LÁMACHOS pohne, začne sténat a odhrne si pokrývku z hlavy; u přítomných pocit úlevy.

LÁMACHOS:

O – ó, o – ó, o – ó!
Jak strašné a kruté to bolesti! Hynu já ubožák,
byv nepřátelským dřevcem zasažen!

Sténá.

A dovršením bídy mé by bylo,
aby mé rány spatřil Dikaiopolis
a mému neštěstí se poškleboval.

Zprava hlučně vychází na scénu opilý DIKAIOPOLIS, vínek má na hlavě nakřivo, levicí i pravicí objímá ve výši prsou dvě dívky, jež ho ze stran podpírají. Za ním XANTHIÁS s košem – v něm prázdný džbán – s hořící pochodní. Koš postaví u domu.

DIKAIOPOLIS (výsměšně sténá):

O – ó, o – ó, o – ó!

Tiskne dívká…