Miliónová bankovka

Musel jsem se tedy vzdát a odejít. Hotová záhada! Div jsem z toho nepřišel o rozum. Vrátí se „včas“. Co to má znamenat? Snad to vysvětlí dopis. Předtím jsem na ten dopis zapomněl; vytáhl jsem jej a přečetl. Stálo v něm:

Jste inteligentní a počestný muž, jak lze vidět podle vaší tváře. Domníváme se, že jste chudý a že jste cizinec. V tomto dopise najdete jistou částku peněz. Dostáváte ji jako bezúročnou půjčku na třicet dní. Ohlaste se v tomto domě na konci této lhůty. Uzavřel jsem na vás sázku. Jestliže vyhraji, dostanete jakékoli zaměstnání, které pro vás budu moci získat – to znamená kterékoli zaměstnání, o němž prokážete, že se v něm vyznáte a že jste schopen je vykonávat.

Žádný podpis, žádná adresa, žádné datum.

Octl jsem se to v pěkné kaši! Vy už víte, co tomu předcházelo, ale já to nevěděl. Byla to pro mne nerozluštitelná záhada. Neměl jsem ani ponětí, o co jde, zda mi chce někdo ublížit, nebo prokázat laskavost. Zašel jsem do parku a posadil se, že si to rozmyslím a uvážím, co teď nejlepšího podniknout.

Za hodinu moje úvahy vykrystalizovaly do tohoto závěru. Ti dva lidé to se mnou myslí možná dobře, možná špatně; to nelze blíž určit – nechme to stranou. Jsem jim pro zábavu, něco se mnou zamýšlejí, dělají se mnou experiment; ale o co jim jde, to nelze uhodnout – nechme to stranou. Uzavřeli na mne sázku, ale jakou, to nelze zjistit – nechme to stranou. Tím je vyřízeno, co nelze rozhodnout; zbývající část otázky je hmatatelná i pevná a lze ji s jistotou zařadit a označit. Požádám-li v Anglické bance, aby ve svých účtech připsali bankovku ve prospěch toho, komu patří, připíší mu ji, poněvadž ho znají, i když já ho neznám; ale zeptají se mne, jak se mi bankovka octla v rukou, a řeknu-li pravdu, samozřejmě mě zavřou do blázince, kdežto kdybych jim něco nalhal, půjdu do vězení. Stejně by skončilo, kdybych se pokusil bankovku uložit v některé jiné bance nebo kdybych si na ni chtěl vypůjčit peníze. Ať chci nebo nechci, musím toto obrovské břímě nosit při sobě až do chvíle, kdy se ti muži vrátí. Bankovka je pro mne bezcenná jako hrst popela, a přece o ni budu muset pečovat a hlídat ji, až si budu vyžebrávat na živobytí. I kdybych ji zkusil někomu postoupit, nepodařilo by se mi to, neboť žádný počestný občan ani lupič by ji nepřijal a nechtěl by s ní mít nic společného. Ti dva bratři to mají v suchu. Mají to v suchu, i kdybych tu jejich bankovku ztratil nebo spálil, protože mohou dát bance příkaz, aby nic z jejich účtu nevyplácela, a banka je zajistí; ale já se zatím musím měsíc plahočit bez mzdy i zisku – pokud nepomohu vyhrát tu sázku, ať je jakákoli, a nezískám ono slíbené zaměstnání. A to bych opravdu rád získal; lidé v jejich postavení mohou poskytnout zaměstnání, které stojí za to.

Začal jsem o tom zaměstnání hodně přemýšlet. Dělal jsem si čím dál větší naděje. Bezpochyby budu dostávat velký plat. Začne to za měsíc; pak už mi bude hej. Brzy jsem se cítil jako v nebi. To už jsem se zase toulal ulicemi. Při pohledu na krejčovskou výk…