Zabiják

VIII

Příští sobotu přišel Coupeau na večeři a kolem desáté přivedl domů Lantiera. Dali prý si spolu skopové nožičky u Thomase na Montmartru.

"Nesmíš nás hubovat, paničko!" prohlásil klempíř. "Byli jsme pěkně hodní, jak vidíš... Jo, když jsem s ním, tak o mě nemusíš mít starost! Ten by člověka leda přivedl na dobrou cestu!" A vykládal, jak se potkali v Rochechouartské ulici. Po večeři pak nechtěl Lantier ani zajít na skleničku do kavárny U černé koule a říkal, když prý je člověk ženatý a má takovou hodnou a počestnou ženu, nemá se potloukat po hospodách. Gervaisa to poslouchala a usmívala se. Ani ji nenapadlo hubovat, kdepak, byla v příliš velkých rozpacích. Od oné večeře, pravda, čekala, že se její bývalý milenec dřív nebo později zase ukáže, ale v tuhle pozdní hodinu, když už se chystala na lůžko, ji nenadálý příchod obou mužů velmi překvapil, rozechvělýma rukama si uvazovala drdol, který už měla rozpuštěný na zádech.

"Poslouchej," začal zase Coupeau, "když byl tak slušný, že nechtěl nic pít venku, tak nám musíš něco nalít... To doopravdy musíš!"

Dělnice už dávno odešly a matka Coupeauová s Nanou šla před chvílí spát. Gervaisa už zrovna zavírala okenici, když se mužští objevili, ale teď nechala krám otevřený a přinesla na stůl skleničky a láhev s trochou koňaku. Lantier zůstal stát a vyhýbal se přímo ji oslovit. Ale když mu nalévala, vykřikl:

"Prosím vás, milostpaní, jenom slzu!"

Coupeau se na ně podíval a řekl jim rovnou, co si myslí. Přece se nebude takhle pitomě upejpat! Co bylo, to bylo, ne? Kdyby se lidi měli na sebe zlobit ještě po devíti nebo po deseti letech, to by se pak člověk nemohl nakonec vůbec s nikým stýkat! Ne, ne, on je upřímný, co na srdci, to na jazyku. Především ví, s kým má co dělat, s hodnou ženskou a s poctivým chlapem, ne? On je bez starostí, zná přece jejich počestnost.

"To se ví... Samozřejmě..." zakoktala Gervaisa a ani přitom nevěděla, co říká.

"Teď je pro mě jako sestra, nic jiného než sestra!" zašeptal také Lantier.

"Podejte si ruku, mordyje, a ať nám lidi vlezou na záda!" rozkřikl se Coupeau. "Když má člověk tohle v palici, je bohatší než všichni milionáři. Já kladu přátelství nade všecko, protože přátelství je přátelství a nad to není!"

Tloukl se pěstí do žaludku a vypadal tak dojatě, že ho museli chlácholit. Všichni tři si beze slova přiťukli a vypili skleničku. Teď si mohla Gervaisa teprve Lantiera dobře prohlédnout, protože tenkrát o svém svátku ho viděla jen jako v mlze. Ztloustl, zesílil a zkulatěl, nohy a ruce měl těžké, protože měl malou postavu. Ale jeho obličej měl pořád ještě hezké rysy, třebaže byl naduřelý od povalečského života, a protože si Lantier pořád ještě pečlivě pěstoval tenký knír, vypadal právě na svůj věk: pětatřicet. Toho dne měl na sobě šedé kalhoty, tmavomodrý svrchník jako nějaký pán, a na hlavě buřinku, dokonce měl i hodinky se stříbrným řetízkem, na němž visel prsten, asi nějaká památka.

"Musím už jít," řekl, "bydlím až v horoucích peklech." Už byl na chodníku, ale k…