KAPITOLA XXVII
Dobrodružství, jež prožil ve dne, Toma v noci ve snách velmi trýznilo. Čtyřikrát držel v rukou bohatý poklad a čtyřikrát se mu rozplynul mezi prsty v nic, když se probudil – a bdění mu připomnělo tvrdou skutečnost nezdaru. Časně ráno, když ležel v posteli a vzpomínal na podrobnosti velkého dobrodružství, všiml si, že jsou jaksi podivně tlumené, matné a odlehlé, jako kdyby se byly zběhly v jiném světě nebo před dávnými časy. Potom mu napadlo, že celé velké dobrodružství se mu jenom zdálo a bylo pouhým snem! Pro tento výklad mluvil velmi pádný argument, totiž že množství mincí, jež viděl, bylo příliš veliké, než aby mohlo být skutečné. Nikdy předtím neviděl pohromadě ani padesát dolarů a podobal se ostatním hochům téhož věku a téže společenské vrstvy tím, že považoval všechny zmínky o „stech“ a „tisících“ za pouhé ozdobné řečnické obraty a nevěřil, že takové částky vůbec na světě existují. Nikdy nečekal, že by u jednotlivce bylo možno najít tak velkou částku jako sto dolarů v opravdových hotových penězích. Kdyby někdo byl rozebral jeho představu o skrytých pokladech, byl by zjistil, že ji tvoří hrst opravdových desetníků a putna mlhavých, třpytivých, nehmotných dolarů, na něž si nelze sáhnout.
Když však usilovně přemýšlel a přemílal vzpomínky znova a znova, začaly se jednotlivosti dobrodružství rýsovat čím dál tím ostřeji a jasněji, takže se počínal klonit k dojmu, že věc snad přece nebyla pouhým snem. Této nejistotě musel být učiněn rázný konec. Rychle zhltne něco k snídani a půjde vyhledat Hucka.
Huck seděl na postranici nákladního člunu, netečně klátil nohama ve vodě a vyhlížel velmi melancholicky. Tom si umínil, že počká, až Huck sám na to přivede řeč. Nezačne-li o tom mluvit, bude to důkaz, že dobrodružství bylo jen snem.
„Pozdrav tě, Hucku!“
„Taky tak.“
Minuta ticha.
„Tome, kdybychom byli nechali to zatra nářadí u uschlého stromu, byli bychom ty – peníze dostali. Není to hrozné?“
„Tak to nebyl sen, tak to nebyl sen! A skoro jaksi lituju, že se mi to jen nezdálo. Ať se propadnu, jestli mě to nemrzí.“
„Co nebyl sen?“
„Ale, ten včerejšek. Už jsem si skoro myslel, že se mi to jenom zdálo.“
„Zdálo! Nebýt toho, že se propadly ty schody, byl bys koukal, jaký sen to je. Já z toho měl snů až hanba. Celou noc mě honil ten obrejlený španělský lotr. Ar jde k šípku!“
„Kdepak k šípku! Ať jde sem! Ať přijdeme na stopu peněz!“
„Tome, toho už jakživi nenajdeme. Taková hromada peněz – to se člověku stane jenom jednou a my jsme to propásli. A ostatně, taky by mně notně drkotala kolena, kdybych ho potkal.“
„No, mně taky; ale stejně bych ho rád vystopoval k …
Mark Twain
Jirka Svátek –
Když jsem byl mladej kluk, tahle knížka byla jedna z mých nejoblíbenějších.
Olda Římský –
Twainova klasická a naprosto báječná kniha Dobrodružství Toma Sawyera nás vtahuje do světa dětské nevinnosti, přátelství a dobrodružství. S každou stránkou se dostáváme blíže k tomu, co znamená být volným a nezávislým v dětském pojetí, se vší naivitou a otevřeností, která k tomu paří. Twain svým živým a obrazným stylem dokáže vyvolat dojem, že sami prožíváte všechny ty Tomovy šibalské dobrodružství. Je to kniha, která oslovuje dětské srdce v nás i touhu po dobrodružství.
Patrik Zacharovský –
Tom Sawyer je nezapomenutelným mladým hrdinou, jehož dobrodružství nás vtáhnou do světa dětství a fantazie. Twainův příběh je plný spontánního humoru, dobrodružství a přátelství, a přináší nám nostalgickou atmosféru americk0ho venkova 19. století v blízkosti řeky Mississippi. Četl jsem ho jako malý kluk (a pak ještě několikrát) a je to snad nejlepší knížka mého mládí. Tohle přátelství mezi kamarády Huckem, Tomem i Joem, kteří neradi chodí do školy, radši se poflakují po ulici a zažívají svoje chlapecká dobrodružství se mi neomrzelo dodnes.