Povídka o svatbě krále Jana

POVÍDKA ŽIDOVA

Šel jsem kdysi po obchodě po vsích, kupovat, prodávat, jak se dá, a tu potkám u takového mělkého rybníka mladého chasníka s rancem na zádech, měl v něm housle, s širokou torbou^[37] u boku, a na rameni nesl pušku. Dal jsem mu dobrý den, on poděkoval, počal jsem s ním hovořit, kdo je, kam jde, bylo mi to podivné, nese pušku, myslivec není, tak jsem mu nabídl, že tu pušku koupím. Byly zlé obchody, pánové, té doby, člověk byl rád, když jen něco našel. Puška byla krásná, knížecí práce, stála bratru za dvě stě rýnských, ale myslil jsem si, bůhví kde ji vzal; dával jsem mu za ni rýnský, že už je stará, opotřebovaná. Pocestný se zasmál, povídá:

„Víš ty, jaká je to puška? Podívej se tamhle do rybníka, je tam vprostřed na skalisku šípkové roští, dobrých sto kroků daleko. Až tam sedne vrabec, já ho kulkou zastřelím, když nezastřelím, máš pušku zadarmo, ale když zastřelím, dojdeš pro něj, přineseš mi ho a zaplatíš deset dukátů.“

Pomyslil jsem si, že je to dobrá věc, na tu dálku přece vrabce nestřelí, hned jsem se, běda, dal na tu sázku. Tak jsme čekali; po chvíli přilétne do roští vrabec, sotva ho bylo vidět, ale milý pocestný „prásk“, a vrabec spadl. Velice jsem se ošíval, ale nebylo pomoci, svlékl jsem se, abych si neumáčel šaty, a brodil jsem se tím rybníkem k tomu křovisku. Ten pocestný tovaryš, však to už bylo sama Výsost královská v té prosté podobě, smál se chvíli, jak jsem se brouzdal v studené vodě, pak si vytáhl housle, naladil, a když tam dojdu, hledám toho ptáčka, počal vám, drazí pánové, hrát takový divoký bystrik a tak líbezně, že to se mnou jen hrálo, ani nevím, jak jsem se v tom roští vrtěl a vyskakoval, ale pak už jsem prosil o milost, byl jsem rád, že jsem se dostal zpátky s tím vrabcem, všecek jsem byl podrápaný a okrvavený. Milý chasník mne přivítal vesele, sebral dukáty, a ještě mi dával naučení, abych po druhé nehledal takové sázky, kde bych obíral jiné lidi.

Ale mne popadl takový strašný vztek, musím to říci, drazí pánové, na svou hanbu, že jsem šel do města, udal jsem tam u slavného soudu, že mne ten chasník ztrýznil a že mi vzal deset dukátů. Na večer, když chasník došel do města na hospodu, hospodský ho poznal, jak jsem ho vypodobnil, poslal pro drába; a chasník byl na noc zavřený do šatlavy. Druhý den ho zavolali před soud, ptali se ho, proč přepadl ubohého žida a vzal mu dukáty. Jan se na mne podíval, až mne polilo horko, a …