Mario a kouzelník

Tak minula přestávka, zazněl úder na gong, obecenstvo volně besedující se soustředilo, děti se dychtivě napřímily na svých sedadlech, ruce složily do klína. Jeviště zůstalo otevřeno. Cipolla na ně vystoupil vyzývavým krokem a zahájil hned přednáškovým způsobem druhou řadu svých kousků.

Dovolte, abych krátce shrnul všecky okolnosti: tento sebevědomý mrzák byl nejsilnějším hypnotisérem, s kterým jsem se kdy setkal. Sypal-li obecenstvu písek do očí o podstatě své produkce a ohlásil-li se jako eskamotér, měly se tím patrně jenom obejít policejní předpisy, které zapovídaly pod pokutou výdělečné provozování těchto sil. Snad jest toto formální zastírání v takových případech v zemi obvyklé a snad to úřady trpí, anebo aspoň zpola trpí. Buď jak buď, kejklíř se od samého začátku málo tajil s pravou povahou svých výkonů a druhá polovice jeho programu byla zcela otevřeně a výhradně založena na speciálním pokusu, na důkazu o odnětí a vnucení vůle, byť ještě stále — ovšem jen čistě řečnicky — měl vrch opis. Vleklou sérií komických, vzrušujících, úžasných pokusů, které byly kolem půlnoci ještě v plném proudu, byly obecenstvu ukázány všecky zjevy od obyčejnějších až k zcela příšerným — které může poskytnout toto přirozeně strašidelné pole, a na groteskní jednotlivosti této produkce hledělo vrtíc hlavou smějící se publikum, tlukoucí se do kolen a pochvalně tleskající, publikum, které bylo zřejmě pod mocí osobnosti krůtě sebevědomé a sebou jisté, ačkoli, jak se mi aspoň zdálo, nebylo bez vzpurného citu k onomu zvláštnímu zneuctění, které mluvilo z Cipollových triumfů jak k jednotlivcům, tak k celku.

Dvě věci byly při těchto triumfech nejdůležitější: posilující sklenička a jezdecký bičík s drápovitou rukojetí. Jedna musila znova a znova rozpalovat jeho démoničnost, které jinak, jak se zdálo, hrozilo uhasnutí, a už to by bylo mohlo vzbudit obavy před tím člověkem, i kdyby nebylo bývalo druhé věci, onoho urážlivého symbolu jeho panství, oněch hvízdajících důtek, pod jejichž moc nás všecky postavila jeho domýšlivost a jejichž účinek dusil všecky něžnější city, kromě užaslého a vzdorovitého poddanství. Postrádal jich snad? Dělal si ještě nároky i na náš soucit? Chtěl mít všecko? Vtiskl se mi do paměti jeden jeho výrok, podle kterého se dalo soudit, že v něm skutečně je tato žárlivost. Vyřkl ta slova, když při svých pokusech dosáhl vrcholu a jednoho mladíka, který se mu dal k službám a už předtím se osvědčil zvláště citlivým objektem těchto vlivů, učinil úplně kataleptickým, tím že na něho dýchal a přejížděl po něm rukama; nešťastník byl tak zaklet do hlubokého spánku, že ho kouzelník mohl nejenom položit šíjí a nohama na opěradla dvou židlí, ale mohl se i posadit na jeho tělo, které bylo tak ztuhlé, že vůbec nepovolilo. Pohled na obludu v salonním kabátě, dřepící na zdřevěnělém lidském těle, byl neuvěřitelný a hnusný, a obecenstvo, představujíc si, že oběť této vědecké kratochvíle jistě trpí, projevovalo soustrast. „Poveretto!“ „Ubožáček!“ volaly dobromyslné h…