Zakletý duch

Z korespondence s přáteli

REV. JOHNU KENDALLOVI

Moor Park 11. února 1691–92

… Co se týče mých vyhlídek na to, že získám zaopatření, ve své laskavosti to vidíte jen z lepší stránky, jenže víc než obavy před tím, o čem píšete, brání mi v tom můj chladný temperament a nezkrotný humor; řeknu Vám upřímně, že to, co jsem viděl, když jsem si zašel půl míle za unliversitu, mi vzalo chuť ženit se, dokud nebudu zaopatřen, a to jistě pár let potrvá; ale i potom (je mi tak těžko vyhovět) to snad odložím až na onen svět.

… Mám v sobě něco, co se musí stále nějak zaměstnávat; jakmile se octnu sám a nemám co dělat, hned se to proměňuje v hloubání a přemýšlení; a tak těch sedm neděl, co jsem tady, psal jsem takřka o všem možném, pálil a zase znovu psal jako nikdo jiný v celé Anglii. Tak mi říkal jeden vysoce postavený člověk v Irsku (který se ráčil tolik snížit a nahlédnout do mého ducha), že můj duch je jako zakletý, a když ho něčím nezaměstnám, bude tropit jen neplechu.

REV. THOMASU SWIFTOVI

Moor Park 3. května 1692

… Trpím jistou ješitností nebo slabůstkou, nevím, jak to nazvat, rád bych věděl, jestli jsi jí taky postižen: že totiž – abych zbytečně neokolkoval – se mi to, co napíši, náramně líbí; ani za milión bych nechtěl, aby si to svět o mně myslil, ale je tomu tak, a když píši něco, co mě uspokojuje, připadám si jako Cowley a čtu si to stokrát po sobě. Je to velmi zlá křehkost, to vím, na její obranu uvádím jen, že je skrytá, a že jednám nesprávně, to vím taky, ale mám k tomu stejnou pohnutku, jako když si svá dítka chválí pavián, ba věru se mi zdá, že je miluji podobně jako on, a protože jsem je zplodil, je ze mě nakonec úplný hňup.

… S Vergilem zpropadeně trčím. Udělal jsem asi dvě stě veršů a na ukázku je předložil lady Giffardové, jí i siru Williamu Templovi se líbí, ale on nechce, abych vypustil místo, o němž jsem se Ti zmínil, je to nějakých deset veršů, začínajících: in foribus laetum Androgei atd. a kus za tím další tři verše: foliis tantum ne carmina manda atd.;^[15] jejich smysl snad chápu, jenže v angličtině je to setsakramentská blbost.

HESTER JOHNSONOVÉ (STELLE)

Moor Park 1698

Váš laskavý dopis mi Robert vyřídil ústně, jste nesmírně blahosklonná, že na nás v své nynější slávě myslíte. Pět měsíců budeme teď dostávat samé zprávy od „dvořanů“. Loory je zdráv a uctivě se své paní poroučí a svou spoluslužebnici srdečně pozdravuje; takový nešťastník se tak hned nenajde, ať dělám, co dělám, věčně truchlí, jak ho drápek rozbolí, hned se polekám, ani byste nevěřili. Pozdrav, který mi od paní Filbyové Robert vyřídil, že opětuji.

Co jste pryč, jde to k duhu jenom podlaze a nemotorovi Dickovi. Mám pro Vás tři dopisy, ale jeden nechce Molly poslat, prý jste jí to zakázala. Vyřiďte králi ode mě a od p. Mose upřímný pozdrav a napište nám, jak vypadá. Podle Roberta prý přijel car a zamiloval se do Vás a chystá se Vás unést do Moskalska; zásobte se, prosím, rukávníky a sobolími kožíšky atd.

Aeolus divně pocuchal kavčí hnízda; víc nepovím, je nebezpečné plést se do věcí, které jsou nad námi. Srdečně toužím po Vaší přítomnosti, žiji si tady pansky, kuchařka se mě chodí ptát, co bude libo k obědu; ve vší vážnosti se jí zeptám, co má v domě, a podle toho, co mi řekne, objednám si holoubata nebo atd. Když nám nenapíšete, už nikdy nedostanete pivo. Máte tady velký balík a dopis, přišly z Londýna najednou. Jsme pořád pohromadě jako koťata.

REV. WILLIAMU TISDALLOVI

Londýn 16. prosince 1703

… Škoda že jste tady nebyl posledních deset dní, kdy se politikaření a koterie vybíjely tak prudce a divoce, jak jsem to nikdy nepoznal, ani o tom nečetl; týkalo se to návrhu zákona o formální svátostné přísaze, který sněmovna lordů hned při prvním čtení zamítla. Zachvátilo to kdekoho; jak jsem si všiml, i psi na ulici se na sebe víc sápali a víc se rvali; zrovna ten večer předtím, než byl návrh podán, konal parlamentní výbor toryovských a whigovských koček na naší střeše pohnutou a hlučnou rozpravu. A jaký div, když se i zdejší urozené dámy rozštěpily na vysokou a nízkou církev a ze samého horlení pro náboženství nemají kdy pomodlit se.

REV. WILLIAMU TISDALLOVI

Londýn 20. dubna 1704

… Na mou čest a svědomí, povím Vám holou pravdu. Předně – a to jsem Vám, myslím, řekl už dříve – kdyby mi mé hmotné poměry i mé sklony dovolily myslit na sňatek, jistě bych se rozhodl jen a jen pro tu osobu jako Vy; neboť styk s žádnou osobou mi není tak milý jako s ní; dál jsem ve svém přiznání nešel. Za druhé Vás upřímně ujišťuji, že mě nikdy ani nenapadlo, že by Vám tento můj názor mohl v něčem překážet: soudil jsem však, že byste si snad ztížil životní vzestup; jak jsem tomu rozuměl, neměl jste tehdy takové jmění, abyste z něho byli oba šťastni a zajištěni. Tato námitka nyní padá tím, co máte sám a co Vám přislibuje beneficium po Eatonovi… Prohlašuji, že jinou námitku proti Vám nemám; a žádný ohled na to, jak těžce mě postihne ztráta dobré přítelkyně a družky, mě nepohne k tomu, abych bránil jejímu zájmu i zaopatření, když už jsou vdavky, jak se má za to, pro dívky nutné a vhodné a když podle názoru všech lidí (kromě mě) čas stírá s panen lesk.

JOHNU TEMPLOVI

Dublin 15. června 1706

… Děkuji srdečně za laskavé pozvání do Moor Parku; jakživ na něj nezapomenu a nepřestanu ho milovat. V Irsku se mi teď líbí víc než dříve; jsem s ním úže spjat, protože nás oba hluboce sblížila jeho chudoba. Můj nepatrný důchod klesl o dvě třetiny a tu jednu třetinu jsou mi ještě dlužni. A tak mi nezbude než přijít do Moor Parku pěšky… Ani jsem si nemyslil, že se s p. Percivalem tak shodujeme v názoru na Irsko. Je to snad jediný politický názor, v němž jsme zajedno, jinak bych byl víc užil jeho společnosti, protože ho mám docela rád, je to člověk rozšafný a vtipný. Jenže whigovství a toryovství nám tu zkazilo všechno, co bylo snesitelné, vloudilo se nám do přátelských vztahů i do společenských styků a nadobro je podkopalo; aby se soukromník, a to ještě v těchto zapadlých končinách, hádal o strážce pokladu a lorda Rochestera…