Zakletý duch

Skromný návrh, jak zabrániti tomu, aby děti chuďasů nepřipadaly na obtíž rodičům i zemi, a jak to zaříditi, aby z nich měla veřejnost prospěch

Žalostná podívaná se naskýtá těm, kdož se procházejí naším velkoměstem nebo cestují po venkově, když vidí na ulicích i na silnicích a ve dveřích chatrčí plno žebraček, ověšených třemi, čtyřmi nebo šesti dětmi, vesměs v hadrech, jak dotírají na kdejakého chodce s prosbami o almužnu. Tyto matky nejsou s to, aby si vydělaly na řádné živobytí, a tak se musí bez ustání potloukat a žebrat na obživu svých nebohých dětí; a když děti odrostou, buď se z nich stávají z nezaměstnanosti zloději, nebo odcházejí ze své drahé otčiny do Španělska bojovat za nápadníka trůnu, nebo se zaprodávají na Barbados.

Všechny strany jsou v tom, myslím, zajedno, že tento ohromný nadbytek dětí v náručí, na zádech i v patách matek a začasté i otců působí království v jeho nynější zuboženosti jenom nové veliké soužení; a kdo tudíž vynajde slušný, laciný a snadný způsob, jak z těchto dětí učinit řádné a užitečné členy státu, získá si takové zásluhy o veřejné blaho, že by se mu měla postavit socha jakožto zachránci národa.

Leč můj záměr se ani zdaleka neomezuje na to, postarat se jen o děti vyložených žebráků; je mnohem rozsáhlejší a vztahuje se na veškerá nemluvňata jistého věku, narozená z rodičů, kteří je právě tak nedovedou uživit jako ti, kteří se na ulicích dovolávají naší dobročinnosti.

Co mě se týče, už mnoho let jsem se v myšlenkách obíral tímto důležitým předmětem a zrale uvažoval o rozmanitých plánech našich reformátorů, ale pokaždé jsem zjistil, že se ve výpočtech notně mýlí. Pravda, dítě, které máma přivedla na svět, uživí se jeden sluneční rok jejím mlékem a po jeden sluneční rok nepotřebuje skoro jiné potravy, aspoň ne více než za dva šilinky, nebo poškrabky téže ceny, které matka jistě řádně vyžebrá; a právě když je jim rok, navrhuji, aby o ně bylo postaráno tak, aby se nejen nestávaly rodičům a farnosti břemenem a nestrádaly až do smrti nedostatkem jídla a šatstva, nýbrž naopak aby přispěly na výživu a částečně i ošacení mnoha tisíců.

Můj plán má ještě jednu velikou přednost: zabrání totiž oněm dobrovolným potratům a onomu ohavnému zvyku žen vraždit své pancharty (je jich u nás, pohříchu, až příliš mnoho) a zasvěcovat smrti ubohá neviňátka, spíše, myslím, aby ušly útrapám než hanbě, což by pohnulo k pláči a soucitu i srdce nejbarbarštější a nejnelidštější.

Počet duší v našem království se obyčejně odhaduje na půl druhého miliónu a z toho je, počítám, snad nějakých dvě stě tisíc dvojic, v nichž ženy rodí; z toho množství odpočítávám třicet tisíc dvojic, které své děti uživí (ačkoliv se obávám, že jich v nynější nuzotě království není ani tolik), ale je-li tomu tak, zbude sto sedmdesát tisíc rodiček. Od těchto odpočítávám dále padesát tisíc na ty, které nedonosí nebo kterým umřou děti do roka na úraz nebo chorobu. Zbývá pouhých sto dvacet tisíc dětí, které se ročně narodí z chudých rodičů. Jde tedy o to, jak tyto děti odchovat a zaopatřit, což je, jak jsem už řekl, za nynějšího stavu všemi dosud navrženými způsoby naprosto neproveditelné. Nemůžeme je totiž zaměstnat ani v řemesle, ani v zemědělství; nestavíme domy (aspoň na venkově) ani neobděláváme půdu; do šesti let se málokdy uživí zlodějstvím, ledaže by k tomu měly zvláštní vlohy; přiznávám ovšem, že základy pochytí mnohem dříve; v té době možno je však pokládat vlastně jen za novice; tak mi vyprávěl jeden vynikající pán z hrabství cavanského, který se dušoval, že do šesti let nepoznal více než jeden nebo dva případy, a to ani v oněch končinách království, které slynou nejbystřejší zdatností v tomto řemesle.

Naši kupci mě ujišťují, že do dvanácti let není chlapec ani děvče zbožím na prodej; a když dospějí do tohoto věku, nestrží se za ně na burze více než tři libry, nanejvýš tři libry a půl koruny; to se nevyplatí ani rodičům, ani království, neboť výdaje za stravu a hadry pro ně přišly už zatím na cenu aspoň čtyřnásobnou.

Uvedu teď poníženě vlastní myšlenky, proti nimž, doufám, nebude možno nic namítat.

Jeden můj známý Američan v Londýně, který je velký znalec, mě ujišťoval, že zdravé, dobře živené jednoroční dítě je lahodnou, výživnou a vydatnou potravou, ať už dušené, smažené, pečené či vařené; a nepochybuji, že poslouží stejně i jako sekaná nebo ragout.

Předkládám tudíž poníženě veřejnosti na uváženou, aby se ze sto dvaceti tisíc oněch dětí, jak jsem je právě spočítal, zachovalo dvacet tisíc na plemeno a z toho aby byla jen čtvrtina mužského pohlaví; je to více, než dovolujeme u ovcí, skotu i bravu; důvodem k tomu je mi to, že tyto děti bývají jen zřídka plodem manželství, na něž si naši divoši tuze nepotrpí, a jeden mužský postačí vyhovět čtyřem ženským. Zbývajících sto tisíc nechť se nabídne, až jim bude rok, na prodej urozeným a zámožným lidem po celém království; matkám nechť se uloží, aby je poslední měsíc hojně kojily, aby byly buclaté a tučné na pořádnou tabuli. Jedno dítě vydá na dvě jídla při přátelské besedě, a když bude stolovat rodina sama, postačí k nasycení předek nebo zadek, a když se trochu opepří a posolí, bude čtvrtý den velmi chutnat vařené, zejména v zimě.

Vypočítal jsem, že novorozené dítě váží průměrně dvanáct liber, a krmí-li se obstojně, vzroste za jeden sluneční rok na osmadvacet liber.

Připouštím, že tento pokrm bude poněkud drahý; hodí se tedy výborně statkářům, kteří už beztak rodiče většinou sežrali a mají tedy zřejmě nejlepší nárok i na děti.

Maso nemluvňat bude k dostání po celý rok, hojněji však v březnu a krátce před ním a po něm, neboť jistý vážený spisovatel, vynikající francouzský lékař, nám praví, že anžto jsou ryby plodivou potravou, rodí se v římskokatolických zemích devět měsíců od postu více dětí než v kterékoli jiné roční době; a proto počítám, že za rok od postu bude trh více přesycen než jindy, neboť počtem připadají v našem království aspoň tři papeženské děti na jedno; bude to mít ještě jednu nepřímou výhodu, že se u nás ztenčí počet pape…