Skromný návrh

Skromný návrh,

jak zabrániti tomu, aby děti
chuďasů nepřipadaly na obtíž
rodičům i zemi, a jak to
zaříditi, aby z nich měla
veřejnost prospěch

Žalostná podívaná se naskýtá těm, kdož se procházejí naším velkoměstem nebo cestují po venkově, když vidí na ulicích i na silnicích a ve dveřích chatrčí plno žebraček, ověšených třemi, čtyřmi nebo šesti dětmi, vesměs v hadrech, jak dotírají na kdejakého chodce s prosbami o almužnu. Tyto matky nejsou s to, aby si vydělaly na řádné živobytí, a tak se musí bez ustání potloukat a žebrat na obživu svých nebohých dětí; a když děti odrostou, buďto se z nich stávají z nezaměstnanosti zloději, nebo odcházejí ze své drahé otčiny do Španělska bojovat za nápadníka trůnu anebo se zaprodávají na Barbados.

Všechny strany jsou v tom, myslím, zajedno, že tento ohromný nadbytek dětí v náručí, na zádech i v patách matek, a začasté i otců, působí království v jeho nynější zuboženosti jenom nové veliké soužení; a kdo tudíž vynajde slušný, laciný a snadný způsob, jak učinit z těchto dětí řádné a užitečné členy státu, získá si takové zásluhy o veřejné blaho, že by se mu měla postavit socha jakožto zachránci národa.

Leč můj záměr se ani zdaleka neomezuje na to, postarat se jen o děti vyložených žebráků; je mnohem rozsáhlejší a vztahuje se na veškerá nemluvňata jistého věku narozená z rodičů, kteří je vskutku právě tak nedovedou uživit jako ti, kteří se na ulicích dovolávají naší dobročinnosti.

Co mne se týče, už mnoho let jsem se v myšlenkách obíral tímto důležitým předmětem a zrale uvažoval o rozmanitých plánech našich reformátorů, ale pokaždé jsem poznal, že se ve výpočtech notně mýlí. Pravda, dítě, které máma právě přivedla na svět, uživí se jeden sluneční rok jejím mlékem a po jeden sluneční rok nepotřebuje skoro jiné potravy, aspoň ne více než za dva šilinky, nebo poškrabky téže ceny, které matka jistě řádně vyžebrá; a právě když je jim rok, navrhuji, aby o ně bylo postaráno tak, aby se nejen nestávaly rodičům a farnosti břemenem a nestrádaly až do smrti nedostatkem jídla a šatstva, nýbrž naopak aby přispěly na výživu a částečně ošacení mnoha tisíců.

Můj plán má ještě jednu velikou přednost: zabrání totiž oněm dobrovolným potratům a onomu ohavnému zvyku žen vraždit své pancharty (je jich u nás, pohříchu, až příliš mnoho) a zasvěcovat smrti ubohá neviňátka, spíše, myslím, aby ušly útrapám než hanbě, což by pohnulo k pláči a soucitu i srdce nejbarbarštější a nejnelidštější.

Počet duší v našem království se obyčejně odhaduje na půl druhého milionu a z toho je, počítám, snad nějakých dvě stě tisíc dvojic, v nichž ženy rodí; z toho množství odpočítávám třicet tisíc dvojic, které své děti uživí (ačkoliv se obávám, že jich v nynější nuzotě království není ani tolik), ale je-li tomu tak, zbude sto sedmdesát tisíc rodiček. Od těchto odpočítávám dále padesát tisíc na ty, které nedonosí nebo kterým umrou děti do roka na úraz nebo chorobu. Zbývá pouhých sto dvacet tisíc dětí, které se ročně narodí z chudých rodi…