Den Trifidů

KONTAKT

Asi tak na půli cesty zpátky do Shirningu zahlédla Josella kouř. Na první pohled to mohl být temný mrak, ale pak jsme vyjeli na vrcholek kopce a spatřili také šedý sloupec pod svrchní, rozptýlenější vrstvou dýmu. Josella na něj ukázala a beze slova na mne pohlédla. Za celé dva roky jsme viděli pouze několik samovolně vzniklých požárů, a to vždy v pozdním létě. Oba jsme okamžitě věděli, že chochol před námi stoupá odněkud z blízkého sousedství Shirningu. Vymačkal jsem z polopásáku rychlost, jaké na zničených silnicích ještě nedosáhl. Házelo to s námi uvnitř ze strany na stranu a přesto se nám zdálo, že se sotva plazíme. Josella seděla celou tu dobu mlčky, rty pevně sevřené a oči upřené na sloupec kouře. Věděl jsem, že pátrá po nějakém náznaku, že jeho zdroj je někde před Shirningem nebo až za ním, kdekoliv, jenom ne přímo tam. Ale čím více jsme se přibližovali, tím menší pole k pochybám nám zbývalo. Závěrečnými metry aleje jsme se prohnali beze všech ohledů na žahadla divoce bičující do našeho vozu. A potom, v poslední zatáčce, jsme spatřili, že nehoří dům, ale vysoká hranice dřeva stojící opodál. Na naše zatroubení vyběhla z domu Susan, aby zatáhla za provaz, kterým se z bezpečné vzdálenosti otevírala vrata. Cosi na nás volala, ale její slova zanikal v rachotu našeho vjezdu. Její volná ruka přitom ukazovala nikoli k ohni, ale kamsi před dům. Když jsme pak zajeli dále do dvora, uviděli jsme proč. Uprostřed trávníku stála mistrně dosedlá helikoptéra. Než jsme z polopásáku vylezli, vynořil se z domu muž v kožené bundě a rajtkách. Byl to vysoký opálený blonďák. Od prvního pohledu jsem měl dojem, že jsem se s ním už někde setkal. Zamával nám na pozdrav a vesele se zubil, zatímco my jsme se řítili k domu.

"Pan Bill Masen, předpokládám. Jmenuji se Simpson - Ivan Simpson."

"Už si vzpomínám," řekla Josella. "Vy jste tenkrát večer přiletěl k univerzitě s helikoptérou."

"Správně. Máte dobrou paměť. Ale abyste věděla, že nejste jediná: vy jste Josella Playtonová, autorka -"

"Tak to jste úplně vedle," skočila mu do řeči. "Jsem Josella Masenová, autorka ‚Davida Masena'."

"Ach ano. Právě jsem si prohlížel původní vydání a mohu-li to tak říci, je to vskutku znamenité dílo."

"Zadržte na moment," řekl jsem. "Ten oheň -?"

"Ten je docela neškodný. Vítr fouká směrem od domu. Ačkoli se obávám, že mu padla v plen větší část vašich zásob dřeva."

"Co s tady dělo?"

"To Susan. Bála se, abych váš dům nepřehlédnul. Když uslyšela moji mašinu, popadla plamenomet a hnala se ven, aby mi dala co nejrychleji znamení. Hranice dřeva byla hned po ruce - a to, co s ní udělala, by sotva někdo přehlédl."

Odebrali jsme se do domu a připojili k ostatním.

"Mimochodem," řekl mi Simpson, "Michael mne prosil, abych vám ze všeho nejdřív vyřídil jeho upřímnou omluvu."

"Mně?," zeptal jsem se udiveně.

"Byl jste jediný, kdo si uvědomoval, jak jsou trifidi nebezpeční a on vám nevěřil."

"Ale - chcete snad říct, že jste věděl, že mě tu najdete?"

"Dověděli jsem se o při…