Bohatýrská trilogie 3: Z tajností žižkovského podsvětí

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
Kde je Kápo?

Za jásotu shromážděného mužstva vjížděla bouda se vzácnou kořistí, tažená šestispřežím bobyů, do nádvoří Scotland Yardu, stěží překonávajíc závěje růží a kopretin, které jí sypali na cestu policejní dorostenci v bělostných uniformách za neutuchajícího volání „Vivat Bidlo!“

Ve dveřích na přídi se tyčila zachmuřená postava muže, jemuž platily tyto ovace. Jeho myslí probíhaly vzrušené příběhy dnů nedávno minulých, jež vedly krále žižkovských detektivů k tomuto konečnému a těžce zaslouženému úspěchu. Zraky velikého špeha se orosily při vzpomínce na věrného přítele Cliftona. Vždyť on to byl, jenž přivedl žižkovskou policii na stopu Mi-Kotova doupěte, odevzdav na policejní strážnici tabulku s číslem taxíku, v němž podlý žlutokožec unášel omámeného Bidla do zajetí. On to byl, jenž v mistrné masce veliké krysy zachránil svého pána před rafinovaným orientálním mučením v kobce žlutého lotrasa. A on to byl, jenž tak připravil půdu svému pánovi k nejslavnějšímu kousku jeho detektivní kariéry. Zařídiv u šéfa Bublaniny, aby zatčení a uvěznění Mi-Kotovo zůstalo veřejnosti přísně utajeno, sestoupil hrdinný Bidlo sám do Podsvětí v nedostižné masce Žluté bestie, a ujav se vedení Mi-Kotovy bandy, vešel ve vyjednávání s Kápem o spolupráci obou tlup, a smluviv schůzku všech žižkovských gangsterů v boudě, kterou na jeho pokyn policie opatřila kolečky, připravil tak celému žižkovskému Podsvětí past, jež sklapla všem před nosem... Všem, vyjímaje jediného, jenž asi v poslední chvíli větřil cosi podezřelého a opět se vysmekl ze spárů spravedlnosti. Bidlo proto mračně přihlížel svému triumfu, dobře věda, že jediné vítězství nad zločinem je zmocnit se muže, jenž ztělesňuje zlo, muže tisíce a jedné tváře, démona v asbestových podvlékačkách, jehož jméno je Lojza Kápo. Veliký Frank seskočil náhle hbitě s žudra boudy, setřásl nevrle několik poupat a čumbrků, které uvízly na jeho kabátci, a prošed špalírem nadstrážníků, vstoupil bez klepání do kanceláře sira Mr. Bublaniny.

Pracovna policejního prefekta byla prázdná a jen telefonní aparát oživoval ponurým zvoněním neblahé ticho svatyně šéfa žižkovské policie. Jednoduchým zvednutím sluchátka uvedl Franta složitý mechanismus do chodu a s tváří poněkud pobledlou vyslechl hlášení strážníka L.P.I., patrolujícího na rohu Chlumovy ulice. Chraptivý hlas policemanův oznamoval:

„Slečna Libuše Klimánková a oficiál v.v. Tylínek uneseni ze sekretariátu spolku ‚Sypejte ptáčkům‘. Stopy únosu dosud neporušené střeží kolega č.p. 1812.“

V příští minutě naskočil již Bidlo na přední plošinu kolemjedoucí tramvaje. Řidič, poznav krále stopařů, zvedl uctivě ruku k čapce.

„Chlumova ulice č. 60!“ velel Bidlo úsečně.

„Yes, sir,“ kývl řidič hlavou, strhnuv okamžitě kormidlo o 30 stupňů, a přes protesty pasažérů řítil se vůz rychlostí 12 kilowattů udaným směrem.

* * *

Mezitím vládl v místnostech Scotland Yardu podivný zmatek. Šéf policie sir Bublanina byl již několik hodin nezvěstný, ač doba lunche dávno minula. Superintendent Kotalík převzal konečně vrchní velení, a nemoha nalézt ani Frantu Bidla, pojal ideu strhnout na sebe konečnou palmu vítězství nad arciknížetem zločinu. Zajatí členové bandy Kapounovy byli podrobeni výslechu specifickými čínskými metodami, poněkud zjemněnými západním humanismem. V daném případě stačila pouhá hrozba, že jednotlivci budou donuceni vypít butelku denaturované malinovky vlastní výroby, aby byl získán přesný popis Kapounova podzemního doupěte, a v nejbližší chvíli spouštěly se již čety odhodlaných policistů okolními kanály do podzemí.

Nemrhaje časem dal superintendent Kotalík uzavřít hermeticky všechny vchody, odtoky a stoky blok…