Bohatýrská trilogie 1: Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Ditrich

KAPITOLA PÁTÁ
Vzpoura

„Bože, to je krása na té vodě,“ pochvalovala si nějaká starší dáma, „a ten božský klid. Nedrncá to, nerámusí, člověk si sedí, rosa ho skrápí, a což ten vzduch - samý ozón! Inu, gustíčko!“ „Vy si tady medíte a libujete,“ pravil pán, který seděl za rohem. „Já se pamatuji, když jsem byl ještě malé pachole, jak vybuchl tenkrát kotel na ‚Františku Josefovi‘. Něco takového se může stát každou chvíli a máte po gustíčku. Taková pára, milostpaní, to je živel, který nadělá hrozné spousty, když se osvobodí.“

„Panenko Svatohorská,“ polekala se stará paní, „vy jste mi zkazil výlet. Já vystoupím v nejbližším přístavu a víc na to nesednu.“ „Je to skandál,“ vmísila se do řeči nějaká mladá dáma, „že paroplavební společnost nepostaví už jednou nějaké modernější parníky. Aspoň kotle kdyby vyměnili! Ono se tak dlouho jezdí s parníkem po vodě, až se kotel roztrhne.“ „Dámo, nestrašte mi vnoučata,“ pravil šedivý pán s dvěma chlapečky na kolenou. „Na tom se nedá nic měnit,“ řekl statný muž s tmavým knírem. „Kotel se zanese, trochu se přetopí a...“

Vtom zazněla hrozná rána. To trampové vystřelili ze špuntovek, což byl ujednaný povel ke vzpouře. „Šmarjá, už je to tu!“ vykřikla paní s ozónem. „Výbuch kotle!“ zvolal pán naproti ní, „zachraňte holé životy!“ Nastala hrozná panika. Lidé se rvali o záchranné pásy a vrhali se do vln. Jenom jeden hluchý dědeček pobíhal po palubě volaje: „To se mi líbí, tohleto sportování, to je zdravá věc.“ Když mu pak nějaký soucitný člověk napsal křídou na zem: „Vybuchl kotel, loď se topí!“ ulekl se stařeček a skočil krásným saltíčkem do vody. Na vlnách se zmítali trosečníci, skýtajíce mimoděk poučný obraz vývoje plaveckých stylů od „čubičky“ až po kraula. Naštěstí pluly kolem vory, na nichž se všichni zachránili dík statečným vorařům, takže kromě několika záchranných pásů se nikdo neutopil.

* * *

Na palubě zuřil zatím děsný boj. Pan Hadraba, Šesták a Jack Aspirin se vrhli na kapitána, ostatní lodníci na surového kormidelníka a trampové na prvního důstojníka, který byl členem jízdního Sokola a nejdéle odolával. Ovšem, přesila byla tak značná, že záhy byli všichni tři přemoženi, svlečeni do košile a vysazeni na pusté pobřeží u Chuchle. Vzbouřenci jim tam nechali jedině termoflašku s kafem a odpluli za vítězného řevu směrem k Modřanům.

* * *

Urazivše asi dvě vltavské míle, zakotvili loď uprostřed řečiště. Jejich jásot se stupňoval, když objevili v kajutě kapitánově značnou zásobu lihovin. A pan Hadraba, maje kapitánovu čepici na hlavě, zpit vítězstvím a rumem, zapomněl na chvíli na Budulínka a Matlafou…