KAPITOLA PRVNÍ
Přerušený zápas
„Franto, podej! Nehraj si s míčem! Na křídlo! A piš!“ Až do ulic zaléhal pokřik z nevelikého plácku u tovární ohrady. Hejno kluků se tam honilo za míčem; hoši to hráli jedna radost a hadrový míč šel rychle s nohy na nohu. A ze všeho nejzábavnější byl malý pejsek, který čile pobíhal po hřišti, hbitými skoky sledoval míč, vrhaje se hráčům pod nohy. Na prvý pohled to vypadalo, jako by se tam jen náhodou připletlo nějaké ztřeštěné psisko a kazilo chlapcům hru; ale ve chvilce musilo být každému jasno, že ten pes rozumí kopané docela dobře. Vrhal se mezi nepřátelské útočníky, olupoval je o míč a kazil jim kombinaci, hlavou přihrával záloze a zadníma nožkama odkopával míč do bezpečí; k tomu všemu ještě občas zaštěkal na své spoluhráče „haf haf! podej!“ nebo „vrrhaf! pozor, za tebou!“ Zkrátka řádil na hřišti jako nějaký Káďa; byl všude, kde hrozila pohroma jeho brance.
Však také brankářem byl jeho pán a nejlepší kamarád, malý, ale silný a mrštný chlapec, který chytal náramně správně; kamarádi o něm říkali: „Budulínek, to je náš Plánička.“ Ale Plánička je v té brance sám, a branka je tak vysoká a široká! To pak nepřátelský útočník, který se s míčem dostane na dva metry od branky, dá si gól docela pohodlně, a i takový Plánička musí bezmocně přihlížet, jak se míč třepotá v síti. Snad by to šlo nějak napravit; což kdyby dali Pláničkovi na výpomoc nějakého obratného brankářského tovaryše? Budulínek, jak vidíte, takového pomocníka měl; tím byl právě jeho pejsek Matlafousek.
Budulínek s Matlafouskem kamarádili už od malička; zvykli si tak na sebe, že sis jednoho bez druhého ani představit nedovedl. Budulínek naučil Matlafouska všelijakým kouskům a Matlafousek panáčkoval, aportoval kameny, chodil po zadních nožkách a nosil Budulínkovi do školy učení. Doma na dvorečku pak hrávali spolu kopanou, sami dva, na auty a góly; a tenkrát se Matlafousek naučil kličkovat a klamat soupeře, chytat míč, umrtvovat jej a odrážet hlavou i zadkem; jeho robinsonáda, spojená s kotrmelcem, byla opravdu parádním kouskem psího fotbalového umění.
Když pak Budulínka postavili do branky, pomáhal mu tam Matlafousek a nijak si nedal vymluvit, že se to jaksi nehodí, aby pes hrál s kluky kopanou; udělali tedy o něco širší branku, aby to bylo spravedlivé i pro druhou stranu, a tak se stal Matlafousek Budulínkovým brankářským tovaryšem.
Právě dnes se tu konal veliký ligový zápas SK Lucemburská ulice proti SK Přemyslovu náměstí. Všichni kluci hráli s sebou a jenom Pepíček Kubiasů, který měl od koupání rozříznutou nohu, dělal diváka a povzbuzoval právě svoje kamarády z Lucemburské ulice, když za sebou zaslechl smích.
„Helejme se, to je legrace! Hahaha!“ Statný muž v buřince a bílých kalhotách houpavým krokem přicházel k hřišti a smál se na celé kolo. Pod paží nesl nějaký balík, v ústech žmoulal cigáro, a krásně pruhované tričko krylo jeho atletická prsa. Postavil se vedle Pepíčka a se zájmem přihlížel zápasu, pronášeje občas hlasité poznámk…
Endys –
První díl trilogie, která je teda musím říct celá výborná. Srandovní vyprávění příběhů, které se odehrávají na pozadí vzpoury námořníků na vltavském parníčku, se spoustou narážek na tehdejší společenské dění (první republika, to mě vždycky bavilo). Tahle kniha (teda ani jeden z dílů) vůbec nestrárne…
Václav Šulc –
Nádherná odpočinková knížka. Velice milý humor a neočekávané zvraty. Nejenom tenhle díl, ale celou bohatýrskou trilogii jsem četl již několikrát a vždy se k ní rád vracím.
František Mlýnský –
Ani nevím, kterou z částí Bohatýrské trilogie bych vypíchnul jako nejlepší. Všechny 3 jsou naprosté perly a dneska už klasiky české humoristické literatury. Ani po tom století, co uplynulo od doby první republiky, neztratila tahle knížka nic ze svého lesku.