Bohatýrská trilogie 2: Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české

POZNÁMKY,
jimiž by měl být čtenář poučen, vpravdě však bude ještě více popleten

Str.:

82 –     strdí (lépe „ta stred, strdi“) – záhadná substance, o níž je všem vzdělancům známo, že jí naše vlast oplývala. Jen úzký kroužek zasvěcenců zná celou pravdu: že je to med.

82 –     Kubát I. – starým pravopisem El Cubato, podle historických dokladů zemský president český. Zapsal se do dějin trampstva a mravnosti nařízením, že dvojice různého pohlaví, tábořící v přírodě, musí se na požádání vykázat bezpečnostním orgánům oddacím listem.

83 –     „Oy wy lesj...“ – citát z podvrženého Rukopisu zelenohorského. Původní znění textu „proč pak vy se zelenáte“ změnil pan Ponrava z didakticko-mravnostních důvodů na „czerwenáte“. Pan Ponrava upravuje výchovně a ideologicky další texty Lidovou píseň „Zle, matičko, zle, Prušáci jsou zde“ a dále metrický úvod ke Kollárově Slávy dceři.

84 –     divoký skaut je paďourské označení pro trampy, na rozdíl od skauta krotkého čili organizovaného v příslušném svazu.

87 –     Zahradník Brodský – není míněn pan Hujer, zahradník ze Železného Brodu (bratr proslulého astronoma), nýbrž Zahradník-Brodský, autor oblíbených příběhů pro romantické paní a dívky.

88 –     Sakura ve vichřici – kniha Joe Hlouchy. Hojněji o tom v „Žižkovském podsvětí“ v souvislosti s Harrym Mi-Kotou.

88 –     Santo braiglo del randallo – patrně kletba z nějakého ostrovního, italského nářečí. Viz též dějiny malířství, heslo Breugel.

88 – „hlava nebo orel“ – lidová hra z doby mocnářství rakousko-uherského, kdy na jedné straně mince byl dvouhlavý rakouský orel, na druhé pak hlava stařičkého mocnáře. Zvíře i mocnář se od té doby častěji měnili, ale úsloví „nemít ani vorla“ žije, kupodivu, dodnes.

97 –     „Osada mladých snů“ – strhující český film podle opojného románu, o čemž bude řeč později v pozn. ke str. 211.

97 –     Nikolaj Nikolajevič Nikolau – je míněn Stanislav Nikolau, středoškolský profesor a přispěvatel Národní politiky, oficiální mluvčí tehdejšího českého fašismu. Odtud jeho „bohatýrská“ ideologie.

99 –     Dimitrij Ivánovič Běženko-Gigolov – karikatura určité části ruské porevoluční emigrace (tzv. „běženců“). Gigolové, profesionální tanečníci, živili se touhou zámožných dam zatančit si s velkoknížetem.

100 –   tango Mercedes – oblíbená melodie, došla dokonce obliby dvojnásobné zásluhou parodie Voskovce & Wericha.

102 –   Thurn-Taxis – Šlechtický rod. Věrohodnost tvrzení, že jeden z potomků této rodiny se stal taxíkářem, nutno měřit seriózností dobrého šoféra Antonína.

110 –   My home my castle – nejde o kastli v doslovném významu toho slova, nýbrž o metaforický smysl výrazu castle – hrad. (Můj dům, můj hrad – anglické heslo majitelů domů.)

111 –   veliký Dunlop – mythický praotec, založivší továrnu na pneumatiky a jiné gumové výrobky, mezi nimi i tenisové míčky.

111 –   „Zelený lučištník“ – proslulé detektivní dílo Edgara Wallace, pěstitele detektivek ponuře příšerných, často velmi přiboudlých.

112 –   náčelník čs. Orla – podle vzoru Sokola tělocvičná organizace katolických cvičenců. Bystrozrak náčelníků Orla, hlavně ve věcech politických, patří do říše starých legend a pohádek.

115 –   bratr Melich – vznešená legendární postava. Jeho potomek Melíšek se stal rovněž bardem, a to v oboru tvorby operetní a estrádní.

116 –   bratr Konrád (Karel) – známý otužilec s „Postelí bez nebes“, specialista ve věcech trampské erotiky (autor pastýřského listu „Epištoly k nesmělým milencům“), jehož „Rozchod“ s paďourstvem vzbudil nadšený ohlas.

117 –   kanadské boty – nejsou boty žertovné, nýbrž polovysoké šněrovací a nejsou podmínkou při provozování kanadských žertů.

117 –   volejbal (nikoli „mogulball“) – předchůdce dnešní závodní odbíjené, ale mnohem zdravější a méně namáhavý, něco mezi šachy a ping-pongem.

118 –   bratr Hudec – světový mistr v cvičení na kruzích. Zde mírný omyl, místo bratra Šupčíka, olympijského vítěze ve šplhu bez přírazu.

119 –   jamboree – skautská veselice.

119 –   Armáda spásy – uniformovaná korporace, jež s pomocí bubnu, trumpety, činel, přednášek a teplé polévky získávala bludné duše zpět pro křesťanskou víru. Viz příslušný pasus v „Žižkovském podsvětí“.

120 –   Zátka (nikoli „zátka“ = špunt) – sodovkový král.

127 –   barel, pinta, versta, inch, pud atd. – staré trampské míry a váhy, jejichž přesná hodnota nemohla být stanovena, protože jednotlivé trampské kmeny se velmi lišily v kvantitě těchto měr a vah. Tak na příklad pinta rumu se někde rovnala tak zv. „malé štamprli“, jinde „panáku“ (dnes zvanému frťan), někde pak představovala žejdlík.

134 –   Bowie knife – zálesácký nůž, v trampském pojetí houbařská kudla.

138 –   raketeers – gangsteři-vyderači.

139 –   „o žních, daních, o počasí“ atd. (Sv. Čech, Ve stínu lípy) dojemná, ale pochybná snaha autorů přesvědčit čtenáře, že vychodili (autoři) střední školu.

140 –   ZB a Schwarzlose – lehký a těžký kulomet zastaralého, dřevního typu. Bylo jimi možno pobít toliko několik set lidí. Od té doby však učinila civilizace prudký skok kupředu.

144 –   veselý večer pražského radiožurnálu – důstojná relace, vyhovující vážnému založení čs. posluchačů. Vývojem a zdokonalováním se dospělo až k dnešním truchlivým humoristickým pořadům.

144 –   Marion – dívka, o níž sní námořník, zmítající se na vlnách. Naproti tomu hrdina písně o švestkové aleji, v níž se kromě švestek válí osobně, pojídá švestky s dívkou jménem Anča, a je tedy ušetřen snění.

161 -    „Za tou naší garáží“ – jedna z živelně drsných milostných písní našich dědů (viz dále: „Franta na mě doráží, má takový divný chutě, že mě to až zaráží“). Srovnej zjemnělé, zduchovnělé, dumně ušlechtilé songy našich dnů (např. Náš dům šel spát nebo Cestář).

147 – 148 – vesměs mužné popěvky z doby tzv. předklasické, z toho „Pryč a pryč je všechno, marná naděje“ patří do údobí archaického (podobně i „Hercegovina“ a „Babinský“). „Helena v bazénu“ je kabinetní dílko středověké buržoazní erotiky. „Ve stínu kapradiny“ není šlágr, nýbrž novela Josefa Čapka.

14…