Z listáře Jana Nerudy

61.

Milostivá paní!

Tento lístek nemá přijíti do rukou Karlíkových! Mohl by se z něho ledačeho zbytečného dovědíti, a snad naposledy na úctě poněkud ztratiti k tomu, jenž mu pomohl na světlo tohoto světa – ačkoli se chvěju neblahým tušením, že – až nadejdou leta – nebude Karlík ani o mák lepší než - -

Také by mu mohl obraz můj v mysli uvíznout co obraz žalobníka, a já nežaluju! Já jen referuju:

a) Byl jsem dnes o 12 hod. 4 min. v krámě. V tom šla kolem nějaká dáma: hezká, kulatá. Rozrazil pudl, vyrazil ven (on!) a vykřik‘: „Hrome, to je něco! Tohleto já musím vidět!“

b) Aby „to“ mohl „vidět“, šel kousek se mnou – bez klobouku! A vyprávěl: „Včera Vám byla u Choděry jedna Polka – povídám Vám: zázračná! Všechno čuprnělo! Oč…