Praha

Kus zelené budoucnosti

Kdo by chtěl učinit špatný vtip, mohl by jít na radnici, prohlédnout si plány budoucího městského parku a pak o sobě říci, že už není člověkem. „Budoucnost kdo by znal, nebyl by člověkem“, jakž Scheferův „breviář pro laiky“ v Purkyňově překladu praví, a ty plány nám zvěstují právě kus nové zelené budoucnosti pražské. Ovšem ji nezvěstují ještě dopodrobna určitou. Kdyby byl dnes již přijat najisto kterýkoli z nich, přijímá se přec jen základní jeho myšlenka, u provedení budou ještě změny mnohonásobné – jakož formu myšlenky své měníme také my lidé, píšící ještě mezi tím, co ji již kladem na papír.

V síni, kde jsou plány vystaveny, je stále množství lidu. Důkaz to, jak ten obrázek „budoucí nové Prahy“ zajímá. Již dávno cítila Praha v těch končinách, kde městský park nyní již najisto rozkládati se bude, tíži svírajících ji pevnostních hradeb, byly můrou ležící na prsou, bránící dechu. Konečně máme jistotu, že pouta ta budou nejen rozbita, nýbrž že na prostranství získaném zřízen bude velkolepý park. Dlouho dost jsme byli v nejistotách. Člověk má již vůbec zvláštnost tu pro sebe, že přítomnost je mu vždycky málo, že všemi svými myšlenkami pracuje do budoucnosti, tam že zakotvuje všechna svá přání – člověku Pražanu zvláště byla ale ta pevnostní přítomnost již nesnesitelná, a příčiny bylo dost ke strachu o budoucnost celé milé Prahy. Proto stálé to promlouvání a obmílání otázky té ve všech společnostech pražských, ty nekonečné články a zprávy v časopisech, ta svornost po mnohých letech po prvé zas vížící obecenstvo obou národností alespoň v otázce jedné, a teď ta potěcha všeobecná. Plány na městský park byly vystaveny ovšem také již v nedávné výstavě inženýrské, ale tu nám byly ještě pouhá pia desideria, nyní přistupuje obecenstvo k nim s pocitem naprosto již jiným. Každému je, jako by měl sám rozhodnout a zvolit. Hlava se kloní k výkresům – není těžko jim porozumět, kde je barva červená, má růst Praha do kamene, kde zelená, má růst do přírody, do krásy. Ta zeleň vypadá jako zeleň poupěte, z něhož rozpukne pyšná květina.

Nejsou nyní vystaveny zde plány všechny, které byly na výstavě inženýrské. Schází tam především návrh Schulzův, jenž překvapoval milou svou elegancí, Fingrův, jenž mínil zastavit veškerou skoro půdu z hradeb bývalých a učinit tam nanejvýš nové nějaké Příkopy, a scházejí oba dřívější plány, vyšlé z městského stavebního úřadu. Zato jest tu z téhož úřadu od rady p. Jenšovského vystaven pěkný plán nový, pak nalézáme plán Ullmannův a konečně plán pánů Wiehla, Zeyera a Martina, jenž po nějakou dobu také ve výloze knihkupectví Grégra a Dattla zraky kolemjdoucích vábil.

V některých věcech shodují se zhotovitelé plánů naprosto. Takž např. v rozluštění, jakým způsobem má se ukončit imposantní naše S. Václavské náměstí po stržení Koňské brány. Že se musí ukončení to stát nějakým dílem vysokým, mohutným,…