Kniha veršů

V.

Z tmavého nebe chladný vítr duje,

a s chladným větrem bledý měsíc pluje.

Nač as se plavec bledý v bezdno ponořil,

snad aby noční tmu, s tmou slunce pokořil?

Vždyť v noční době lidé nejspíš umírají,

a chudoby je mnoho v krásném světě,

a každá noc si žebráky své zhněte,

zdaž chudým hromnici a lampu dají? —

Těm nebohým co lampa měsíc svítl

a svitem svým je svatým obnese,

a z čela nebohého nehne se,

dokud je v těle ještě jiskra žití.

Pak klidně dál zas světem širým chodí,

a lesky hedvábné své v svatých vodách brodí,

a připutuje-li kde ku hřbitovu,

pokropí tiché spáče květných rovů! —

Co as ten svit měsíce znamená,

že v okně nízkém mocně plamená,

až okno září jasně mrtvou nocí

jak okno kostelní posvátné o vánoci?

A co as měsíc ve komůrce vidí,

že neu…