Pernambuco

Pernambuco

…ten lhář prožil mnoho životů.

(Ztroskotanec na břehu atlantském)

Udejchanej stojím na molu, mám v knoflíkový dírce papírovou kytku a v ruce lampion, v lampionu dohořívá svíčka,

transportní loď už vyplouvá z přístavu a ještě naposledy se ozývá její bučení, ano, jsem ztracenej, ztracenej v Yokohamě. Najednou

je ze mě zběh. Jsem člověk beze cti. A co je nejhorší: nastal čas večeře a já vím, že támhle na moři můj pobočník právě požírá mou menáž.

Mám hlad, je třeba jednat. Dívám se na kotvící lodě. Na zádi jedný z nich čtu jméno, který se mi líbí: Pernambuco.

Zahazuju lampion a jdu si promluvit s kapitánem. Za chvíli jsem v podpalubí a hážu do kotle uhlí. Tak tedy Pernambuco! Ráno vyplouváme do Recife.

Dál než do Recife už to v kotelně nevydržím, nechávám se najmout na práci v docích, potom tak trochu vypomáhám jedný smutný vdově, která má pletárnu punčoch a obchod s francouzským zbožím, pak si mě náhodou spletou s nějakým sňatkovým podvodníkem a zavřou mě…

A představ si, jaký mám štěstí: jsem v cele s chlapíkem, kterej mě naučí šufrovat. Je to poloviční Indián a jmenuje se Julio.

A otevírají se dveře a přichází teti…